Jedenáctého listopadu 1918 v 11 hodin zmlkly zbraně na západní frontě. V platnost vstoupilo příměří nadiktované poraženému Německu francouzským maršálem Ferdinandem Fochem. Skončil tak do té doby největší a nejkrvavější konflikt v dějinách, v němž dohodové mocnosti porazily ústřední (Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko a Bulharsko).
Válka začala vyhlášením války Srbsku 28. 7. 1914 ze strany Rakouska-Uherska jako odveta za sarajevský atentát na rakouského arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, ale její skutečné příčiny byly mnohem hlubší. Patřilo k nim mj. britsko-německé soupeření na moři, rozpory mezi Trojspolkem (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie, která však 23. 5. 1915 vstoupila do války proti habsburské monarchii po boku Dohody) a Dohodou (Francie, Rusko a Velká Británie) a francouzská touha po odvetě za porážku v prusko-francouzské válce z let 1870–1871 a ztrátu Alsaska a Lotrinska.
Dohodový blok, disponující mnohem většími lidskými, a zejména po vstupu USA do války také ekonomickými zdroji, zmobilizoval 42 188 810 vojáků, z nichž 5 152 115 zahynulo, 12 831 004 utrpěli zranění a 4 121 099 zůstalo nezvěstných či padlo do zajetí.
Ústřední mocnosti postavily 22 850 000 vojáků. Zahynulo jich 3 386 200, 8 388 448 bylo raněno a 3 629 829 zajato nebo zůstalo nezvěstných. Vypětí dosáhlo nikdy předtím nevídaného stupně. Státy jako Francie, Srbsko, Německo a Bulharsko zmobilizovaly pětinu veškeré populace. V poměru k počtu obyvatelstva utrpělo nejtěžší ztráty malé Srbsko, jež vykazovalo 1 247 435 mrtvých (402 435 vojáků a 845 000 civilistů), tj. 28 % populace! Nejvíce obětí si vyžádaly epidemie, hlad a vyčerpání.
Mírové smlouvy uzavřené po skončení Velké války, jak jí říkali ve Francii, Britském impériu, Itálii a USA, se ve skutečnosti staly zárodkem pro vypuknutí nového, ještě ničivějšího celosvětového válečného požáru, neboť zvláště Německo se versailleským mírem cítilo – ne zcela neopodstatněně – poníženo víc, než si zasloužilo.
