Vizualizace SEFO na Denisově třídě.

Vizualizace SEFO na Denisově třídě. Zdroj: Jan Šépka

Proluku na Denisově třídě v současnosti zdobí pouze street art na přilehlém domě. Ohrada oddělující proluku od ulice slouží  jako informační platforma Olomoučanů.
Aktualizovaná podoba Středoevropského fóra Olomouc na Denisově třídě.
Dílo Postac Martwa od polského avantgardního umělce Tadeusze Kantora.
Dílo maďarské výtvarnice Dóra Maurer s názvem Kvazi.
Dílo polského výtvarníka Richarda Winiarskiho s názvem Obszar.
6
Fotogalerie

Unikátní stavba na Hané. Středoevropské fórum Olomouc má za sebou deset let čekání

Představte si muzeum, které jako první ze všech mapuje poválečné umění ve střední Evropě. Jeho prostřednictvím se pak snaží objevit místo středoevropských zemí mezi kulturami Západu a Východu. Doteď taková instituce neexistuje a Olomouc by si mohla připsat zajímavé prvenství. Proč se tak ještě nestalo? Výstavbu zbrzdila řada komplikací. Česká komora architektů, odkoupení pozemků a v neposlední řadě odpor části Olomoučanů k moderní architektuře. 

Autorem celého konceptu je bývalý ředitel Muzea umění Olomouc (MUO), který si nepřeje být jmenován. V roce 2007, kdy projekt vznikal, existovala na území naší republiky pouze muzea a galerie, které se zabývaly vesměs jen českým uměním. Podle názoru bývalého pana ředitele se však kvalita umění nejlépe pozná v porovnání s jiným.

Samozřejmě, představa sbírat umění z celého světa byla lákavá. Idealistická myšlenka se však musela spojit s reálnou finanční situací, a tak vzniklo Středoevropské fórum Olomouc (SEFO), které mělo rozšířit dosavadní MUO. Předmět zájmu SEFO byl vytyčený jako moderní umění 20. a 21. století z Polska, Slovenska a Maďarska. Zastoupeno mělo být i umění domácí provenience. Primárně se sice jednalo o země Visegradské čtyřky, ale stranou nemělo zůstat ani Rakousko a německé příhraniční státy jako Bavorsko a Sasko.

Středoevropské země během minulého století sdílely stejný nepříznivý osud. Část z nich byla vystavená cenzuře umělecké tvorby i myšlení, a navíc byly přibližně čtyřicet let rozdělené Železnou oponou. Proto se tehdejší představitelé MUO rozhodli sbírat především umění od roku 1945 do 1989. Zájem byl nejen o výtvarné umění, ale také o architekturu a užité umění.

Skrze sbírky pak chtěli najít odpověď na filozofickou otázku. Co je střední Evropa? Auroři konceptu se zamýšlejí nad dvěma odpověďmi. Jedná se o duchovní koncept, se kterým se mohou dnešní lidé identifikovat nebo je to pouze nárazníkový prostor mezi Západem a Východem, kde se střetávají ideologie? Přinesla vůbec střední Evropa něco z hlediska kultury poválečné doby? Dál by mohlo SEFO odpovědět na otázku, zda na sebe navazují kultury jednotlivých středoevropských států. Případně do jaké míry řešily stejné, nebo rozdílné myšlenky.

Muzeum potřebuje exponáty

Projekt měl velkou podporu v rámci republiky, ale i na mezinárodní kulturní scéně. Do Olomouce přijeli ministři kultury z Polska, Slovenska a Maďarska a slíbili pomoc v navazování kontaktů s umělci z jejich zemí. Z Olomouce se rozjeli do světa lidé, kteří sháněli od umělců jejich díla, ale i archiválie a literaturu mapující jejich život během 20. století. Hledání se neomezilo pouze na střední Evropu. Předmětem zájmu Muzea umění Olomouc byli také exulanti. V současnosti má muzeum plně podchycené autory ze Slovenska, Maďarska a velké části Polska. Rakousko a německé příhraniční státy ještě na zpracování čekají.

Muzeum umění však disponuje ještě jednou raritou. Tím jsou tzv. autorské knihy. Jedná se o soubor drobných děl jako jsou například kresby. Jejich kouzlo spočívá v tom, že nejsou tak drahé jako velká díla, ale mají stejnou výpovědní hodnotu o umělcově stylu a jeho životní práci. Skrze tyto knihy, do kterých snad bude v budoucnu návštěvník moci nahlédnout, muzeum mapuje tvorbu autorů z celého euroatlantického prostoru, které by jinak asi nesehnalo.

Dlouhé čekání

Proč ještě SEFO není v provozu? Pro odpověď se musíme vrátit do roku 2007. České Ministerstvo kultury vypsalo projekt pro regionální kulturní instituce. Jeho podmínkami však bylo, aby žadatelé přihlášky odevzdali do září 2009 a aby se jednalo o přístavbu k stávající budově. V Olomouci se přímo nabízela proluka vedle budovy MUO v centru města. To už však byla na obzoru první komplikace. Muzeum a Česká komora architektů se nedohodly na podobě architektonické soutěže. Muzeum chtělo soutěž jednokolovou, komora chtěla dvoukolovou. Ta však byla finančně náročnější a muzeum na ní nemělo finanční prostředky.

Spor se vyhrotil natolik, až komora prohlásila, že svým členům nejen nedoporučí se soutěže zúčastnit, ale dokonce jim v takovém případě bude hrozit kárný postih. A tak muselo MUO oslovit konkrétní architektonickou kancelář. Architekt Jan Šépka přišel s odvážným návrhem moderní budovy. Jistě, fórum se bude zabývat moderním uměním, tak má mít moderní budovu. S tím se ovšem dosud neztotožnila celá řada olomouckých občanů.

Proti návrhu se strhla řada protestů a nevole. Jan Šépka se snažil, aby stavba co nejvíce zapadla do okolí. Celá byla rozdělená na pět betonových, vnitřně propojených homolí, které kopírovaly půdorys domů, jejichž stržením v roce 1969 došlo k vytvoření proluky. V blízkosti SEFO je umělecké centrum Univerzity Palackého a klenot olomoucké street-art kultury Lomená galerie. Stavba by svojí funkcí do okolí zapadla. Moderní architektura v historickém jádru však dodnes dráždí nejednoho Olomoučana.

Štěstí prostě nebylo SEFO nakloněné. V roce 2008 se tehdejší ministr kultury Václav Jehlička při jedné z návštěv Olomouce podřekl, že brzy začne stavba v proluce vedle MUO. Cena pozemků během několika hodin dosáhla pětinásobku své původní ceny. Jejich výkup od soukromých majitelů byl velmi komplikovaný a spustil kauzu prodeje renesančního Edelmannova paláce na olomouckém Horním náměstí. I tuto překážku se sice povedlo překonat, ale termín odevzdání přihlášek se stále oddaloval a SEFO nakonec nebylo přijato. Představitelé MUO se snažili sehnat peníze dalšími cestami, ale z různých důvodů nedosáhli ani na evropské ani na státní dotace.

V současnosti má Muzeum umění k dispozici celou proluku, ale co je důležitější, podoba SEFO je schválená Národním památkovým ústavem jak v Olomouci, tak v Praze. Tím pádem je jeho podoba finální. Ve hře byla i nová soutěž na podobu budovy. Ještě v roce 2016 současný ředitel MUO Michal Soukup přemýšlel jestli má soutěž vypsat. To by ovšem celý projekt vrátilo na začátek a peníze, které stát do projektu dosud investoval, by propadly.

Nakonec došlo vedení MUO společně s Ministerstvem kultury k rozhodnutí zachovat původní návhr. Ten posléze prošel aktualizací v souladu s postojem památkového ústavu. Podle tiskového mluvčí MUO Tomáše Kasala je dnes Ministerstvo kultury připravené do SEFO investovat. O tomto projektu, který je v balíku dalších velkých investic Ministerstva kultury ČR, však musí rozhodnout vláda. Přesný termín není znám, ale mělo by to být do konce tohoto roku.