Českým mediálním a veřejným prostorem cloumá po projevu slovenského premiéra Roberta Fica vichřice hněvu, opovržení a povýšeného mudrování „…ještě že jsme se odtrhli“. Nic nového přitom Fico neřekl a důležitost jeho projevu je stejná, jako když našinec zakopne potmě o nočník u dětské postýlky a trochu obsahu vyšplíchne ven.
Již během předvolební kampaně 2023 přišel Fico s tvrzením, že EU by měla vyjednat ve válce na Ukrajině mírovou dohodu – jinými slovy kapitulaci Ukrajiny – namísto toho, aby posílala zbraně na její obranu. Jako trumf pak vytáhl z Putinovy řitě kartu s obviněním, že „válka na Ukrajině nezačala před rokem, ale v roce 2014, kdy ukrajinští nacisté a fašisté začali zabíjet ruské občany na Donbasu a v Luhansku!“ Všechno ostatní jsou jenom kydy! K oné vichřici hněvu a opovržení podotkněme, že Fico projevem vysílal signál ke svým voličům patřícím ke stejné pakáži jako čeští flastenci a jejich poddruhy řádu bezobratlých přežvýkavců – *hodicí se doplňte dle vlastního uvážení bez ohledu na barvu krovek.
I ve chvíli, kdy vypouští z úst verbální projev svého politického nadýmání, Fico ví, že příště na summitu, lhostejno zda EU, V4 či sběratelů králičích kožek, stejně všechno schválí, neboť prachy EU se hodí a skandální pozornost z něj v očích jeho voličů dělá Jánošíka. Ve chvilkách mezi tím je mu proto šumafuk, co si o jeho kecech myslí jiní.
O tom, že je Robert Fico „výlupek všech cností“, není pochyb! Důkazem je i hysterická křeč jeho změn v justici a oblasti boje s organizovaným zločinem. O jeho přímé účasti v některé ze šetřených kauz důkaz neexistuje, ale z rušení příslušných vyšetřovacích orgánů vyplývá jeho mentální a charakterová přítulnost ke stíhaným protagonistům více než jasně. Chce-li Fico konzumovat slovenské halušky v ruském boršči nebo jako přílohu maďarského perkeltu, aniž by se mu „zvedal kufr“, je to věc osobního vkusu.
Je však na místě povýšené české mudrování, že si za to Slováci můžou sami a že je štěstí mít je „z krku“? Nemluví Fico stejně jako nejchytřejší ze všech Slovanů Václav Klaus či nejvtipnější pacient protialkoholního oddělení psychiatrické kliniky docenta Skály v pražské Apolinářské ulici Miloš Zeman? Ach, jak krátká je česká paměť! Zopakujme, že Fico opravdu není „výlupek všech cností“ a jeho projev byl skutečný hnus. Stále ale ještě neoznačuje novináře za lidský hnůj a nenavrhuje Putinovi jejich střílení. Ještě neděkuje čínským komunistům za příležitost učit se od nich „stabilizovat společenský řád“. Vřelá objetí a soudružské „francouzáky“ Fica i Orbána s Klausem a Zemanem jsou výmluvným důkazem spolčování evropských Quislingů. Jen o trochu méně másla na hlavě má i druhá strana barikády české politické scény. Pokud Robert Fico dle médií „šokoval české politiky“, proč nejsou stejně šokováni z projevů Aleny Schillerové, která aspiruje na funkci předsedkyně SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství) Závodů V. I. Lenina?
Je-li česká veřejnost, resp. její méně vzdělaná či vzděláním vůbec nedotčená část, „unavena z války na Ukrajině“, jsou na vině právě kolaborantské svině prahnoucí po návratu Sovětského svazu na věčné časy. Příčinou je i tolerance exekutivy k projevům ohrožujícím bezpečnost země, nemajícím nic společného se svobodou slova. Mnohdy je však důvodem jen výše zmíněná historická nevzdělanost. A zde mohou napřít síly věnované stávkám za zvýšení platů pedagogové poučenou výukou moderních dějin. Připusťme však v zájmu spravedlnosti, že ani vítězství Spojenců nad Třetí říší a její bezpodmínečná kapitulace se nerodily lehce. Necelých dvacet let od největší válečné katastrofy dějin se nikomu válčit nechtělo, a proto také Hitlerova salámová metoda zvyšujících se požadavků i zisků zkraje fungovala, posuďte sami: včlenění mandátního území Sárska do Třetí říše v březnu 1935, obsazení západního demilitarizovaného Porýní v březnu 1936, anšlus Rakouska v březnu 1938, obsazení pohraničního pásma Sudet v říjnu 1938, zničení Česko-Slovenska a zavedení okupační správy protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939… Na každou z uvedených agresí odpovídal svět jen mlčením nebo hledáním „mírových řešení“. Od okamžiku, kdy oschnul inkoust na paktu Molotov-Ribbentrop v srpnu 1939, zbýval do útoku na Polsko v září 1939 jen týden. Začala 2. světová válka...
Cíl dnešního ohlédnutí Zpětného zrcátka je v hnusné minulosti bolševického Ruska, zalité krví desítek milionů zcela nevinných obětí.
Pro srovnání aktuální historie a ohlédnutí za kroky Ruska je nejvhodnější parafráze názvu filmové série Návrat do budoucnosti, opět posuďte sami: okupace části Moldávie (Podněstří) v září 1990, pokus o převrat v Litvě v lednu 1991, pokus o převrat Čečensku v prosinci 1991, pokus o převrat v Estonsku v lednu 1991, zahájení 1. války v Čečensku v prosinci 1994, zahájení 2. války v Čečensku v září 1999 a dosud trvající okupace země, okupace části Gruzie (Jižní Osetie) v srpnu 2008, okupace části Gruzie (Abcházie) v srpnu 2008, násilné připojení ukrajinského Krymu k Rusku v březnu 2014, odtržení Doněcké oblasti od Ukrajiny v dubnu 2014, odtržení Luhanské oblasti od Ukrajiny v dubnu 2014.
Na každou z uvedených agresí odpovídal svět dlouho jen mlčením nebo hledáním „mírových řešení“. Ani současná politika hospodářských sankcí Rusko nevrátí tam, kam patří. Čekáme až na pakt Putin-Čong-un? Kolik dnů od podpisu bude zbývat do začátku 3. světové války?
Podobnost a hrozba, které rozhodně nejsou náhodné, neboť jak Zpětné zrcátko roky tvrdí: „Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“ I v třicátých letech byli součástí společnosti kolaboranti, parazité, přizdisráči i naivní hlupáci – bez ohledu na funkce, hodnosti a předešlé zásluhy. Proti nim stáli i tehdy stateční a chytří lidé, kteří viděli dál než na hromádku trusu těch dříve jmenovaných. Historie nikde nezačíná ani nekončí. I zítřejší budoucnost bude pozítří pouze včerejší minulostí. Válka i její nebezpečí jsou rentgenový snímek, který odhalí, co je v člověku uvnitř – rakovinový nádor i pevnou páteř. Historii naštěstí tvoří ti s pevnou páteří.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
