Po bleskovém konci ukrajinsko-romského válečného konfliktu, který se pokusila ze rvačky opilců s tragickými následky vytvořit flastenecká fronta, není vidu ani slechu. Nicméně poslední ohlédnutí Zpětného zrcátka, které se tématu věnovalo pod titulem „Loutky vede nenávist. Ať už jsou to Romové, chcimíři, nebo prostá česká lůza“, vzbudilo větší reakce než obvykle, a probudilo tak zvědavost i samotného tvůrce nalézt skutečné cíle skryté za událostmi posledních let.
Ve scénáři demonstrací konaných pod heslem otce českých šovinistů Aloise Jiráska Proti všem lze při troše dobré vůle nalézt v chování přítomné skopové množiny účastníků určité rysy zvrácené logiky. Marně si však pozorovatel láme hlavu ve snaze pochopit konečný smysl a cíl stáda – i jeho jednotlivých kusů.
V zájmu výzkumu se Zpětné zrcátko rozhodlo masu rozdělit bez ohledu na to, zda ji tvoří flastenci, komouši, socani, kolaboranti, Krampolové, Vyskočilové, polovůdci, dezoláti, trolové, chcimíři, nebídi či jiná svoloč.
Identifikovat a zařadit je prvky do tabulky zkoumání biologických pochodů těchto zjevů může být prvním krokem k poznání. Oddělme nejprve profesionální troly, kteří v petrohradských a moskevských farmách připravují k distribuci krmivo pro volební elektorát přežvýkavců. Následně vypreparujme i polovůdce typu Okamury, Rajchla, Majerové a dalších, na první pohled sice honáky ženoucí stádo vpřed, ale ve skutečnosti jen užitečné idioty skutečných vůdců a generalissimů skrytých za zdmi trolích farem. V tomto případě lze jejich leitmotiv definovat slovem moc.
Kdo zbývá? Vynálezci bídy komouši a socani, jen o něco méně zdivočelá holota, jejíž snahou je docílit, aby se prý všichni lidé na světě měli stejně. Jde o cíl zdánlivě shodný s cílem liberálů z druhé strany barikády. Cesty k němu se však vzájemně podobají asi jako jin (temnota) a jang (světlo).
Liberálové usilují o to, aby všichni lidé na světě dostali příležitost díky schopnostem být stejně bohatí. Komouši i socani dělají vše ve snaze, aby schopní a úspěšní byli oloupeni neschopnými idioty, a tím dosáhli všichni lidé stejné hranice bídy. Vousatý vtip komentuje výsledek slovy: „Zatímco v kapitalismu je vykořisťován člověk člověkem, v socialismu je tomu naopak! Výjimkou je nomenklaturní elita snící po starých pořádcích a zarudlé či nahnědlé skupinky flastenců, našilidí, dezolátů a ruských švábů se stejnou genetickou výbavou i mírou vzdělání. V přímé konfrontaci dotčení zapřou nejen nos mezi očima, ale i v trenclích ukrytý hákový kříž či srp s kladivem a otázky: „Co vlastně chcete, jaký je váš cíl,“ nechávají bez odpovědi.
Otta Seemann, partner Zpětného zrcátka z podcastu Klíčovou dírkou, je přesvědčen, že motivem těchto existencí je jen nezvladatelná touha bořit a ničit vše, co jiní vytvořili. Zpětné zrcátko takto formulovaný cíl má za nedostatečný, dokonce i v tom případě, kdy se dotyční, hnáni nenávisti vůči úspěšnějším, cítí dobře pouze ve všeobecném zmaru a chaosu po pádu křehké stavby, jakou je demokracie. Je tedy jejich cílem příležitost získat moc v okamžiku, kdy není třeba něco umět, kdy stačí jen nenávidět? Kdo ví? Možná je motivem tohoto stáda přežvýkavců jen ubohá závist.
Zábavný, ale stejně škodlivý je motiv plynoucí ze ztráty popularity výše zmíněných krampoloidních a vyskočiloidních, dříve populárních osobností. Frustrace z malého zájmu veřejnosti je přivádí mezi lůzu, kde sklízejí vytoužený obdiv za cenu nacisticko-komoušských výlevů. Pokud se chce laskavý filmový divák pozastavit nad tím, zda Jiří Krampol má zapotřebí se chovat jako šovinistický idiot, pak je třeba připomenout, že hlavními jeho komickými rolemi v přiblblých scénkách s Miloslavem Šimkem byly téměř výhradně postavy Vietnamců, Japonců. V Krampolově podání šlo o primitivní, nesrozumitelně šišlající a kňučící zpitvořené figurky, zahrané stejně jako kinoherci a komici třetí říše představovali svého času Židáky. Tak jaképak překvapení, pokud dnes ukrajinské vlajky našeho hereckého barda serou. Měl by však vědět, že přes jeho popularitu u stejně chytrého publika, jako je on, byla a je neméně velká množina těch, kteří vztah k němu měli a mají stejný, jako má on k ukrajinským vlajkám.
Komentovat stejné postoje Ivana Vyskočila je ztrátou času. Příroda je někdy krutá.
Nejsmutnějším apoštolem šovinismu a rasismu je vynikající herec a zpěvák Vojtěch Dyk, sympatická osobnost, která je koncentrátem skvělé genetické výbavy předků. Bohužel i v jeho případě se nikoliv poprvé ukazuje, že ani tyto dispozice nevylučují, že dotyčný se v některých oblastech lidské společnosti chová jak naprostý hlupák. Vojtěch Dyk se tak zcela neuvěřitelně vyjádřil v okamžiku, kdy v pořadu Spotlight mimo jiné konstatoval, že jej už ukrajinští uprchlíci štvou, protože připravují naše občany o práci. Hřebík na hlavičku pak udeřil v závěru, kdy Putina i Zelenského označil za psychopaty…! Stejnou dvojící psychopatů byli zřejmě podle Dyka i Hitler a Churchill, Gottwald a Horáková, Havel a Husák…
Pro podobně schizofrenní osobnosti, které se zbytečně pohybují mimo rámec svých schopností a vědomostí, se vžil výraz parciální debil. Zpětné zrcátko se domnívá, že díky profesním schopnostem nemá Vojtěch Dyk tyto výlety zapotřebí a měl by se jim vyhýbat. Pokud se ale domnívá, že jeho výrok zkrátí fronty hladových českých zedníků, kopáčů a pomocných sil před stavbami či plačících českých samoživitelek toužících po práci uklízečky v nemocnici či restauraci, pak adresu světa, ve kterém Dyk žije, přivítá jistě každý český podnikatel, který roky marně hledá někoho, kdo stojí o práci.
„Nezapomnělo jsi na někoho, při dělení masy?“ ptá se Zpětného zrcátka jeho druhé já.
„Ani ne, pokud máš na mysli Václava Klause staršího,“ zní odpověď. Ten je samostatnou kategorií! Člověk, který v touze po funkci přivedl na světla ramp komouše, v touze po uznání byl ochoten dělat Rusům užitečného idiota již před řadou let, dokonce ještě dříve než praotec ruských švábů Miloš Zeman. Ne, Václav Klaus starší nepatří do řad zmíněných v dnešním ohlédnutí. On pouze dělá svoji práci, ke které se jim zavázal, a sliby, jak známo, se mají plnit nejen o Vánocích.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
