Rychlík do Berlína aneb Když nacisté začali obsazovat Československo | Reflex.cz
nahoru

Rychlík do Berlína aneb Když nacisté začali obsazovat Československo

Vladimír Mertlík16. března 2020 • 16:00
Rychlík do Berlína aneb Když nacisté začali obsazovat Československo
foto: ČTK

Ani v krizi posledních týdnů bychom neměli zapomínat na události a osudy dávno minulé, které ovlivňují naše životy do dnešních dnů. Ani v obavách, které aktuálně sdílíme, bychom neměli zapomínat, že bylo hůř. To je cílem dnešního ohlédnutí Zpětného zrcátka.

Bylo 14. března 1939. Velká ručička hodin na peronu 1. nástupiště pražského Wilsonova nádraží poskočila na dvanáctku a ukázala 16:00 přesně. Halou nádraží zazněl hvizd píšťalky a zvláštní rychlík se dal do pohybu. Pocity jeho pasažérů, v té chvíli ještě stále prezidenta Česko-Slovenska Emila Háchy a ministra zahraničních věcí Františka Chvalkovského, mířících do Berlína na schůzku s Adolfem Hitlerem, zůstávají tajemstvím dodnes.

Na minutu přesně hodinu poté – v 17:00 hodin – roluje na ruzyňském letišti k odletu speciální letadlo s několika pasažéry a stovkami krabic tajného armádního archivu. Deset zpravodajských důstojníků hlavního štábu čs. armády v čele s plk. Františkem Moravcem ví, že jde o jednosměrnou cestu. Mají naspěch! Za pouhých 30 minut poté překročí hranice Československa pěší divize wehrmachtu s motorizovaným oddílem SS – jako první jednotky německé okupační moci. Vstup přinese wehrmachtu i první dva mrtvé z řad 3. SS-Panzer-Division Totenkopf. Stane se tak během krátké bitvy u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku.

Obsazování ČSR mělo začít až v ranních hodinách 15. března 1939, ale první němečtí vojáci vstoupili na české území již večer 14. března. Důvodem byla snaha zabránit tomu, aby strategickou průmyslovou oblast ostravska neobsadila dřív polská armáda. První německá kolona minula Czajankovy kasárny bez problémů, ale druhá, která měla kasárny zajistit, již narazila na odpor. Strážný, jakmile zjistil, že přicházející je nepřítel, sundal pušku z ramene, namířil ji na německého důstojníka a zvolal: Stůj! Když ten pokračoval dál, strážný jej bez milosti zastřelil. To byl impulz k přestřelce mezi Němci a posádkou kasáren, protože i důstojník stačil vypálit a strážného zranit.

Přestřelka se rozrostla, jak se do ní zapojovali další vojáci pod velením kpt. Karla Pavlíka. Přestože Němci nasadili obrněný automobil a protitankové dělo, byli odraženi až do doby, kdy obráncům kasáren začaly docházet náboje. Teprve pak se od kanceláře velitele praporu pplk. Štěpiny ozvalo troubení „Zastavte palbu!“ a ten nařídil por. Martínkovi, aby vyšel s bílým praporem a vyjednával. Následovalo obsazení kasáren a odzbrojení obránců. Místo jejich odvedení do zajateckého tábora se německý velitel rozhodl propustit československé důstojníky domů a vojáky odvést zpět do kasáren.

Paralelně zahájila v 18:40 hodin Leibstandarte SS Adolf Hitler obsazování Moravské Ostravy, které v klidu dokončila, a Sicherheitsdienst začala ihned zatýkat odpůrce a komunistické radní. Mezitím pokračovaly provokační srážky a výtržnosti českých Němců v Praze, Jihlavě, Olomouci i v Brně, kde se místním Němcům podařilo již o půlnoci 15. března obsadit většinu důležitých budov.

V téže chvíli vstupují v Berlíně Emil Hácha a František Chvalkovský do Nového říšského kancléřství s návrhy poměrů mezi aktuálním zbytkem Česko-Slovenska a Německem s vírou, že vzorem bude postoj Německa k vyhlášenému samostatnému Slovenskému štátu. Česká delegace je přijata se všemi protokolárními poctami po jedné hodině noční. Hácha v úvodní řeči poděkoval Adolfu Hitlerovi i přítomným představitelům třetí říše Joachimu von Ribbentropovi, Hermannu Göringovi a generálu Wilhelmu Keitelovi za přijetí.

Distancoval se od Masaryka a Beneše, ale žádal o uznání práva na samostatnou existenci pro český národ a zmínil, že údajně některé německé jednotky vstoupily na severní Moravu. Tím skončily úvodní okrasné řeči. Adolf Hitler v odpovědi oznámil Háchovi, že v 6:00 ráno téhož dne, tedy 15. března, vstoupí německá armáda do Čech. Varoval před odporem české armády i obyvatelstva a slíbil – pokud se kampaň wehrmachtu odehraje v klidném režimu – že bude odměněna velkorysou svébytností, autonomií a zaručenou svobodou.

Ve 2:15 se Hácha a Chvalkovský rozloučili s Hitlerem, aby navázali telefonické spojení s Prahou. Během dalšího rozhovoru s Ribbentropem a Göringem pohrozil Göring nálety na Prahu. Vzápětí muselo být jednání přerušeno, neboť prezident Hácha utrpěl srdeční příhodu, z níž ho zotavily až injekce Hitlerova přivolaného osobního lékaře Theo Morella. Po zotavení se Háchovi a Chvalkovskému podařilo kontaktovat českou vládu a instruovat ji o německých podmínkách.

Krátce před 2:45 podepsal prezident Emil Hácha Prohlášení německé a česko-slovenské vlády, začínající preambulí: Česko-slovenský prezident prohlásil, že... klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše, což byla Němci přeformulovaná zdvořilostní fráze z úst Háchy původně znějící takto: ... osud českého národa je položen do rukou říšského kancléře. Jako zkušený právník si byl Hácha jist, že právní hodnota dokumentu je nulitní, neboť jako prezident neměl ústavní právo vzdát se územní svrchovanosti bez souhlasu parlamentu. Ale přesto to znamenalo konec suverenity Československa, a to Hitlerovi stačilo.

Získal tím dokument, jímž následně přesvědčil svět o dobrovolném vstupu Čech a Moravy do svazku třetí říše. Když se ve 3:00 hodin ráno vlak vydal na zpáteční cestu, odjížděl Emil Hácha domů jako prezident zcela jiného státního útvaru než toho, který reprezentoval při cestě do Berlína.

Ve 3:15 bylo zahájeno zasedání pražské vlády a ve 3:35 byl odeslán všem armádním sborům rozkaz zakazující jim jakýkoli odpor. Ve 4:30 začal pražský rozhlas vysílat zprávu o vstupu wehrmachtu na území Čech a Moravy. Obyvatelstvo bylo ve zprávě žádáno o zachování klidu, obvyklý nástup do práce a vyčkání dalších informací. Ještě předtím, než vydal generál Jan Syrový rozkaz ke kapitulaci, přikázal z vlastního rozhodnutí náčelník hlavního štábu, generál Fiala zničit tajné spisy a stejně tak učinila i další velitelství. Většina důstojnického sboru čs. armády očekávala v posledních minutách její existence okupaci ukázněně a důstojně, byly respektovány příslušné rozkazy a došlo jen k symbolickým projevům odporu. Československá republika přestala po dvaceti letech a cca čtyřech měsících existovat!

Pokud platí, že byl někdo ve špatnou chvíli na špatném místě, pak v případě Emila Háchy to platí vrchovatě. Jaký byl další osud skvělého právníka, překladatele a básníka, který se v říjnu 1938 chystal na zasloužený odpočinek? Muže, který až pod nátlakem okolí přijal roli, o niž nestál a kterou mu všichni – včetně Edvarda Beneše z teploučka emigrace – slibovali ulehčit morálním krytím?

Inu, nic moc! Hned zkraje se ukázalo, že se Hácha mýlil, když se domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. Přesto byl zkraje ve funkci státního prezidenta aktivním reprezentantem českého národa, za jehož práva se bral. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu žádal propuštění zatčených studentů. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod největší tlak a osudovým se mu stal atentát na Heydricha.

Následný teror vůči obyvatelstvu i osobní tlak nacistů v čele s K. H. Frankem a kolaborantem Emanuelem Moravcem podlomily jeho zdravotní i duševní stav, přesto zlomeného Háchu využívali nacisté nadále jako symbol protektorátního vlastenectví v rámci třetí říše. Vrcholu dosáhli po smrti Heydricha, což připadlo na stejný termín jako státní oslavy Háchových 70. narozenin. V rozhlasovém projevu 30. května 1942 Hácha ostře odsoudil jak atentát, tak činnost Benešovy exilové vlády.

Tragické bylo, že ve chvíli, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky, Češi na náměstích masově vyjadřovali podporu třetí říši a Hácha přijal osobní dar od Hitlera – luxusní automobil mercedes. Byla vydána nádherná publikace „Jihočech Emil Hácha“ s fotografiemi významného fotoreportéra Karla Hájka v grafické úpravě Jiřího Trnky! Jak se Háchovo zdraví vlivem arteriosklerózy zhoršovalo, přestával být pro nacisty atraktivní. Ztratil důvěru domácího odboje i londýnské exilové vlády, která mu kdysi za jeho oběť slíbila podporu, což se ukázalo již několik desítek hodin po skončení války.
Již 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Tam 27. června 1945 zemřel, byl vláčen tiskem a rozhlasem jako symbol kolaborantství a zrady. Je smutné ukončit životní příběh Emila Háchy rčením „Nechoď Vašku s pány na led!“ Smutné, ale příhodné!

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější