Marek Stoniš: Babišova vláda versus koronavirus aneb Státem (ne)řízená panika | Reflex.cz
nahoru

Marek Stoniš: Babišova vláda versus koronavirus aneb Státem (ne)řízená panika

Marek Stoniš12. března 2020 • 06:50
Ilustrační kresba
Ilustrační kresba
• foto: 
Ivan Steiger

Média i sociální sítě jsou zaplaveny více či méně bizarními příběhy dokumentujícími státem řízenou paniku kolem koronaviru. Za nejprůkaznější doklad zatím považuji otevřený dopis, v němž zaměstnanec jednoho pečovatelského ústavu popisuje, jak se snažil sehnat pro své klienty roušky a respirátory.

Nejprve oslovil autorizované výrobce, kteří mu ovšem odpověděli, že by roušky samozřejmě rádi dodali, ale že se zúčastnili schůzky s ministrem zdravotnictví i premiérem a ti jim zakázali dodávat roušky všem kromě ministerstva zdravotnictví, které je bude následně rozdělovat podle potřeb. Výsledek? Ministerstvo žádné roušky neobjednalo, nekoupilo, nedistribuovalo. Firma vyrábí, ale protože nemůže dodávat přímo potřebným, ale ministerstvu, které nic neobjednalo, hromadí se jí zásoby roušek a respirátorů na skladě. Mezitím premiér radí italskému předsedovi vlády, co má ve své zemi proti koronaviru dělat, ministr zdravotnictví tráví pětadvacet hodin denně na tiskových konferencích, kde úspěšně mate veřejnost, prezident Zeman nakupuje pro Hrad téměř devět set roušek, spíše tedy plynových masek, a oznamuje, že odjíždí do Číny. Na neexistujících státních hranicích se měří lidem teplota, přičemž koronavirem mohou přitom být nakaženi lidé s teplotou 36,6. A porušení nařízené karantény, aniž kdokoli ví, co to vlastně přesně znamená, je korunováno krásně naceněnou pokutou ve výši tří miliónů korun. Proč ne sto miliónů? A kam udávat ty, kdo karanténu poruší třeba tím, že vynesou odpadkový koš a u popelnic se dají do řeči se sousedy? Do schránky důvěry, na uliční výbor, nebo rovnou Burešovi?

A roušky, které potřebuje onen pečovatelský ústav, někde zatím hnijí ve skladech.

Stát prostě selhává ve svých základních funkcích. Všimněte si, jak v době blížící se krizové situace není schopen ani toho, co pod drakonickými tresty vymáhá po občanech: Jednoduše, a pokud možno bez několikerého výkladu, komunikovat s vlastními občany. Což ovšem neznamená, že by polevil v jiných svých zásadních činnostech: po obyvatelstvu bude dále vymáhat zásadní povinnosti, bez nichž by se moderní byrokratická civilizace zhroutila. Například průměrný český podnikatel i nadále musí a bude muset ročně splnit zhruba patnáct set informačních povinností vůči úřadům, téměř všechny pod drakonickými sankcemi. A jejich vyplňováním strávit několik set úplně zbytečných hodin (úřady ony údaje většinou vůbec nepotřebují, případně by si je mohly sehnat samy jinde), během nichž by se mohl věnovat smysluplnější činnosti. Třeba vydělávání peněz.

Zkuste však po premiérovi a jeho loutkovém ministru zdravotnictví žádat smysluplné odpovědi na úplně jednoduché otázky spojené s šířením koronaviru. Je to stejný nesmysl jako předpokládat, že právě oni dva dokážou někam doručit roušky nebo cokoli jiného. Třeba pouhé informace těm, kteří je skutečně ­potřebují.

Text vyšel jako úvodní nového tištěného Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 11/2020





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější