Pokud se například chceme zeptat na směr, použijeme ve spisovné češtině a většinou i v běžné mluvě výraz kam (kam půjdeme?). Jenže tak tomu po celém našem území nemusí vždycky být. Kdysi totiž ve středomoravských a východomoravských nářečích příslovce kam splynulo s příslovcem kde, takže kde pak má význam nejen “na kterém místě”, ale i “jakým směrem”.
V nářečních promluvách v Českém národním korpusu (www.korpus.cz) najdeme příklady jako Kde jsem si ty hodinky mohl dáť? (ve významu “Kam jsem si ty hodinky mohl dát?). Na severní polovině Moravy se můžeme potkat i s hláskovou obměnou hde, např. ať jde, hde chce (s významem “ať jde, kam chce”). Výraz hde se se používal i na jihozápadě Čech, ale zde jen ve významu “na kterém místě”, a ne směrovém.
Jindy se vypouští počáteční hláska a vzniká tak výraz de, který se používá na celém našem území, nejčastěji v Čechách a na východním okraji Moravy, např. musím po ní pátrať, de asi šla (ve významu “kam asi šla”). Podobná situace je i v některých slovanských jazycích - slovenské kde, polské gdzie a hornolužickosrbské hdze znamená “kde” i “kam”. Ve Slezsku se místo příslovce kam začal používat výraz kaj, a tak můžeme slyšet spojení jako Kaj jsi dal ty prachy?
Tam, tamhle, hen
Odpovědí na otázku Kam? může být Tam. Ale ani s tímto příslovcem to není co do regionálních variant úplně jednoduché. Tam sice můžeme slyšet všude, ale jeho odvozeniny tamhle, tamdle, tamle, tále a mnoho dalších spíš jen v Čechách. V západních Čechách se používá zdloužené tám. Na východní a severní Moravě se můžeme setkat s podobou hen (např. téš jsem šéł hľedať prácu, ešče hen na Pústevňe), jejíž paralely najdeme ve slovenštině i v polštině.
Na Slovácku můžeme zaslechnout navíc i výraz hentam a ve Slezsku s podoby hena, henkaj nebo henaj. Na Chodsku a Klatovsku už jen výjimečně starší generace používá hin. To sice může připomínat německý výraz hin, ale nesouvisí s ním. Chodské hin totiž pochází pravděpodobně z praslovanského ino (zatímco hen vzniklo z původního eno).
Méně komplikovaná je situace s další možnou odpovědí na otázku kam?, s příslovcem sem. To se používá po celých Čechách, na Moravě i ve spisovné češtině. V Čechách jsou rozšířené jeho varianty semhle, semdle nebo semle, na Moravě semka a ojediněle i semkaj. Větší zvláštnosti používané místo slova sem najdeme ve Slezsku. Je to třeba výraz hev s variantami heva nebo hevaj (např. přivedli ho hev do kuchyně), který má souvislost se slovem hew z horní lužické srbštiny. Ve Slezsku a přilehlých oblastech se navíc s významem “sem, na toto místo” používají i výrazy tu, tady a tudy (např. potym aj přišli tu).
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK
Podívejte se na výskyt popsaných územních odlišností češtiny. V galerii najdete i další zajímavosti.
