Zdánlivě fantastická teorie, podle níž je biologickým otcem Tomáše Garrigua Masaryka rakouský císař František Josef I., znovuotevřená před necelými dvěma lety knihou Císařův prezident, získala v posledních týdnech nový náboj. Z hlubin archívů se vynořila osoba, jíž mohl prapodivný trojúhelník císař–kuchařka–prezident vděčit za svou existenci. Emanuel Malý, odvážný a ambiciózní zaměstnanec hodonínské finanční správy.
Kde vlastně žila a pracovala matka našeho prvního prezidenta Terezie Kropáčková před tím, než se vdala za Josefa Masaryka, se nikde přesně nedozvíte. Historici vám v tomto bodě předloží obvykle vágní informaci, že sloužila v jakémsi panském domě v Hodoníně.
Dlouho se také tradovalo, že to bylo v domě židovského podnikatele Nathaniela Redlicha, ale ukázalo se, že je to jen zlomyslný drb, jakási msta za to, že se TGM zastával židovského mladíka Leopolda Hilsnera, obviněného z vraždy Anežky Hrůzové.
Po dlouhá léta tak zůstávala opomenuta teorie hodonínského badatele a publicisty Vladimíra Nováka, že Terezie byla zaměstnaná v domácnosti šéfa hodonínského berního úřadu Emanuela Malého. Jak se dnes ukazuje, zcela neprávem.
Novák k tomuto závěru dospěl víceméně díky náhodě. Dlouhá léta totiž pracoval pro Městský úřad v Hodoníně jako účetní. Zároveň se velice zajímal o historii města a značnou část své energie věnoval bádání v archívech a pozůstalostech.
Do úřadu nastoupil hned po skončení první světové války. Za čas byl povýšen na vrchního účetního tajemníka a v roce 1936 jeho kariéra vyvrcholila tím, že se stal městským účetním ředitelem. Na tomto postu vydržel až do svého odchodu do důchodu v roce 1952. Po více než třicet let měl tedy přístup k hodonínským finančním archívům.
A právě v nich objevil stopy, jež by mohly objasnit události z června roku 1849, tedy z období, kdy byl kdesi v Hodoníně počat první československý prezident.
Hodonínská romance
Emanuel Malý bydlel se svou manželkou Annou, rozenou Dvořákovou, v tzv. Důchodenském domě, který stál v prostoru dnes vymezeném ulicemi Dobrovolského, Legionářů, Očovským řádkem a Komenského. Jako ani ne dvacetiletý mladík začal v roce 1833 pracovat na hodonínském císařském velkostatku coby Amtschreiber, zapisovatel. Postupně se vypracoval až na Rentmeistera, teda šéfa financů v Hodoníně.
Byl to velice ctižádostivý muž. O jeho ambicích dodnes svědčí nápis na podstavci sochy svaté Anny, kterou najdeme před vchodem do hodonínského zámku. Socha vznikla na objednávku Marie Antonie, kněžny z Lichtensteinu, jež vlastnila hodonínské panství, v polovině osmnáctého století. O sto let později už nutně potřebovala opravit. Emanuel Malý se v roce 1845 tohoto úkolu ochotně ujal a na své náklady nechal svatou Annu zrenovovat. Socha tehdy zdobila Anenskou alej, hlavní hodonínskou promenádu. Štědrost pana účetního tak nemohl nikdo přehlédnout. Zvlášť když na patě sochy bylo vytesáno jeho i manželčino jméno. Emanuel Malý sklidil zcela jistě za svůj bohulibý čin zasloužené ovace. Jenomže to mu bylo málo…
V červnu roku 1849 se Hodonín stal na čas středobodem habsburské monarchie. Mladičký císař František Josef musel totiž rázně skoncovat s povstáním Maďarů. Jenomže sám na to nestačil, a tak si na pomoc pozval ruského cara. Místem, kde se ruské a rakouské intervenční jednotky formovaly, byl právě Hodonín.
Císař musel být samozřejmě v centru dění. Musel se postavit do čela svých oddílů. V prvních červnových dnech opustil Vídeň, kde rázně zamával s vedením armády (vyměnil i ministra války) a přesunul se do Hodonína.
Je mu devatenáct let a je plný divoké energie. A Emanuel Malý, který se jako jeden z hodonínských pánů dostává do blízkosti dvora, využije příležitost.
Opatří pověstně vášnivému monarchovi děvče.
Ano, takhle nějak to mohlo být...
Více se dočtete v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 2. února.
