Spojuje je jedno - jako první ženy prorazily do různých pater československé politiky. Ať už v předválečné a meziválečné éře nebo za komunistů. Prim mezi nimi hraje Božena Viková-Kunětická, vůbec první česká poslankyně. A poněkud kontroverzní žena, která nenáviděla Tomáše Garrigue Masaryka či Němce a Židy. Kdo se po Vikové stal první senátorkou a jak se jmenovala první ministryně?
Současná Poslanecká sněmovna čítá 39 žen, v Senátu po podzimních volbách zasedá 16 žen (nejvíce v historii) a ani Sobotkova vláda není čistě pánským klubem, o čemž svědčí ministryně Michaela Marksová a Kateřina Valachová (obě ČSSD) či Karla Šlechtová (ANO).
Ale aby Česku či Československu vládla žena, to se (zatím) nestalo. Ženy měly však od počátku cestu do politiky těžší. Jako první si ji proklestila mezi poslance Božena Viková-Kunětická, která však ani po zvolení v roce 1912 do tehdejšího zemského sněmu nemohla první roky svého působení směřovat přímo do Sněmovny, protože si to nepřál místodržitel hrabě Thun. Stala se však první poslankyní ve střední Evropě. I díky své skvělé rétorice a navzdory svým kontroverzním názorům.
První poslankyně: Bojovná i náladová
Viková-Kunětická se narodila v roce 1862. Pochází z Pardubic, odkud se však coby mladá dívka přesunula do Prahy, publikovala tam v časopisech (Ruch, Lumír, Květy) a psala povídky, později romány.
Dopisovala si s Jiřím Guthem-Jarkovským, setkala se s Janem Nerudou, přátelila se s básníkem Josefem Svatoplukem Macharem. A hrála též v divadle, i když díru do světa coby herečka nakonec neudělala.
Její politické myšlení ovlivnilo i přátelství s Karlem Kramářem, jehož vznik se datuje někdy již do roku 1905. Viková-Kunětická se přitom projevila coby politička s poměrně radikálními názory, kdy tíhla k českému nacionalismu. Byla prý velmi bojovná, impulzivní, emocionální, někdy až náladová.
