Místní věří legendám o tom, že do skály vytesané kostely v etiopské Lalibele byly postaveny za pomocí andělů. Neuvěřitelné monolitické stavby vznikly na přelomu 12. a 13. století. Nechal je vystavět král Lalibela, který tak chtěl vytvořit „nový Jeruzalém“. Stále se ale spekuluje o tom, jak byly vytvořeny. Mnich Abu Gebu Meskel Tesema se rozhodl světu dokázat, že Lalibela to dokázal bez jakékoliv asistence. Jen 60 km na jih od původních kostelů tesá do skály novou Lalibelu, a to naprosto sám.
Původní kostely nechal vystavět král Lalibela na přelomu 12. a 13. století. V tu dobu byly křížové výpravy v plném proudu a Jeruzalém už nebyl klidným poutním místem. Kostely v Lalibele tak král stejného jména nechal vystavět jako Jeruzalém nový. Mělo to být bezpečnější poutní místo pro velkou komunitu ortodoxních křesťanů v Etiopii.
A etiopští křesťané sem putují i v současnosti. Kostely jsou na seznamu památek UNESCO a cestovatelé z celého světa se sjíždějí, aby se mohli podívat na mohutné stavby pohřbené až 50 metrů hluboko ve skále.
Kostely, které na první pohled nespatříte
Tohle zapuštění má dva důvody. První je způsob ochrany. Během předešlých i následujících staletí muslimští nájezdníci zničili v kraji spoustu kostelů postavených na viditelnějších místech. Krále Lalibelu tak napadlo, že když budou kostely schované ve skále, budou chráněny před potenciálními útočníky. To se osvědčilo. A inspiroval ho také betlémský chrám Narození Páně postavený nad jeskyní, jež je údajným místem narození Ježíše Nazaretského. Stejně tak skalní hrob a místo Ježíšova zmrtvýchvstání v Jeruzalémě.
Ať je důvod pro vytesání kostelů hluboko do skály jakýkoliv, stavby jsou to architektonicky nevšední a pozoruhodné. Jeden z kostelů, Bete Medhane Alem, je největší monolitický kostel na světě. Bete Amanuel je zase kostel známý pro detailní řezby a výzdobu jak v interiéru, tak na exteriéru. Bete Amanuel byl pravděpodobně i královská rezidence krále Lalibely. Postavit nový Jeruzalém byl velmi ambiciózní cíl a člověk by řekl, že když se to podařilo jednou, tak se jen tak někdo nerozhodne to překonat. Ovšem Abu Gebu Meskel Tesema, mnich samotář a poustevník, se do na první pohled nemožného úkolu pustil.
Bez světla a jídla, jenom s dlátem a kladivem
Na osamělém horském svahu jen 60 km od původní Lalibely osamělý mnich pracovitě tesá do skály s jediným cílem: vybudovat Dagmawi Lalibela (Druhou Lalibelu). Na výstavbě kostelů začal Tesama pracovat v roce 2010 úplně sám, nyní mu pomáhají dva jáhni, ale jen s odklízením sutin. Veškerou práci na kostelech Tesama stále provádí sám a ručně. Používá jen kladivo a dláto. Nemá žádné architektonické plány a všechno měří od oka. Chce tak co nejpřesněji replikovat stavební techniky z dob krále Lalibely.
Sám Tesama málokdy poskytuje rozhovory, ale jako motivaci dříve uvedl, že chce dokázat, že král Lalibela kostely postavil bez cizí pomoci. „Při práci Tesama nejí a nepoužívá jakékoliv umělé osvětlení,“ uvádí pro BBC jeden z jáhnů, „když pracuje na řezbách uvnitř kostela, často to dělá skoro v naprosté tmě.“
Kam dál
Lokace, kterou si pro konstrukci Tesama vybral, také není náhodná. Blízko se nachází zdroj vody z posvátného pramene a již se tam nacházel nedostavěný skalní kostel, jehož původ se připisuje samotnému králi Lalibolovi. Styl, v jakém jsou kostely postaveny, se drží věrně originálu. Zvenku i uvnitř se nacházejí barevné řezby, jeden z kostelů je dokonce ve tvaru krucifixu jako kostel svatého Ondřeje v původní Lalibele. Postup, jakým jsou kostely konstruovány, se ovšem liší. V osm set let staré Lalibele byl exteriér i interiér kostelů tesán současně. Tesama ovšem nejdříve zhotoví celý exteriér a až poté se pouští do vnitřku kostela.
Etiopská církev v roce 2018 ocenila Tesamovu práci a kostely byly posvěceny. V tuto chvíli je ale svah na hoře, jenž byl pro výstavbu vybrán, plný. Tesamu tam již postavil sedm staveb. Samotářský mnich společně s jáheny tak nyní hledá vhodné místo pro dostavění zbylých čtyř kostelů. I přes momentální pauzu Tesama věří, že do pár let bude projekt hotový.
