Je srpen 1980 a v Gdaňsku se tvoří budoucnost Polska. Ačkoliv se to tak nemusí zdát, obří stávka zaměstnanců místních loděnic je historickou událostí, jaká nemá obdoby. Vede ji elektrikář Lech Walesa, nejprve na podporu jeřábnice, kterou propustili pět měsíců před důchodem, později za všechny znevýhodněné zaměstnance. Pro komunisty je stávka a pozdější vítězství dělníků zdrcující a dost možná začátkem jejich konce.
Celá událost má ale kořeny už v období před deseti lety - hospodářství v Polsku je na pokraji kolapsu, v obchodech chybí potraviny, ty co zbývají jsou neuvěřitelně drahé a mají se ještě zdražit. Polákům dochází trpělivost a začnou demonstrovat. Objeví se rabování, vandalismus a protesty se přesunou i do továren. Vláda nakonec přistoupí k drastickému kroku - na demonstranty pošlou tanky a vojáky, kteří začnou střílet do davu.
Zde se poprvé doslýcháme o Lechu Walesovi, který za protestování na čas skončil za mřížemi. Na svobodě ale boje za práva ostatních nenechá a začne se angažovat v odborech. Lid je i v dalších letech neklidný a přispěje k tomu i fakt, že je za nového papeže zvolen právě Polák. Národ, který jakoby chytil druhý dech, začne opět vcházet do ulic. Ekonomická situace je totiž opět strašná.
Stávku v Gdaňské loděnici s 15 tisíci zaměstnanci Walesa vyhraje, podpoří ale i ostatní podniky a celkem pak stávkuje 700 000 lidí. Komunisté nakonec na požadavky lidí přistoupí a stávka dává vzniku nezávislému odborovému hnutí Solidarita. Poláci jako by ožili, následuje období, které tolik připomíná Pražské jaro. Do Polska sice nedorazí okupační vojska, tajná policie ale začne členy Solidarity zatýkat.
Walesa skončí ve vězení, na svobodě ale opět založí odbory. Když přijde uvolňování v Sovětském svazu, Walesa se chopí příležitosti a opět se pustí do boje. Po pádu komunismu si Poláci Walesu zvolí za prezidenta. Jeho cesta z chudého mladíka přes obyčejného elektrikáře je dokonána na pomyslném trůně.
