Je 28. března 1848. V mlýně u jezera Ontario, které tvoří přirozenou hranici mezi Spojenými státy a Kanadou, panuje čilý ruch. Každý si hledí své práce, všechno funguje, jak má, když se nad stavením rozhostí podivné ticho. Mlýnské kolo se zastavilo. Pantáta mlynář se domnívá, že musí jít o poruchu, a jde se podívat, co se děje. Není to porucha. To jenom voda v jezeře přestala proudit. Až v tu chvíli mlynáři dojde, že ticho není způsobené jenom tím, že se přestalo otáčet kolo, ale že ztichl i vzdálený šum, který poslouchal celý svůj život. Otočí hlavu a sám hrůzou oněmí. Z niagarských útesů neteče žádná voda. Vodopády vyschly.
Mlynáři v oblasti pěti Velkých jezer samozřejmě netuší, co mohlo takovou katastrofu způsobit, vědcům se až později podařilo zjistit, co se to vlastně tenkrát na jednom z nejslavnějších vodopádů na světě stalo. Víte, o den dříve 27. března 1848 se udělalo nezvyklé teplo a ledovec na opačné straně Erijského jezera se rozpadl na hromadu gigantických ledových ker. Silný vítr zahnal kry do vodního proudu a kusy ledu se zasekly na vrcholu Niagarských vodopádů. Jenomže 28. opět udeřil tuhý mráz a nashromážděné kry vytvořily přirozenou přehradu.
Musíte si uvědomit, o jakých číslech se tady bavíme. Vodopády běžně protékají až tři tisíce kubických metrů vody za pouhou sekundu. Největší vodopád, takzvaná Podkova, přes kterou proudí devadesát procent tohohle neuvěřitelného množství vody, má v nejvyšším bodě přes padesát metrů. To je skoro Petřínská rozhledna.
Místní se vypravili téměř v posvátné úctě pod vyschlý vodopád s loučemi. Na balvanech pod vodopádem na ně čekalo neuvěřitelné divadlo. Lidské i zvířecí kosti, zbraně z bitvy u Chippawy, která se o třicet let dříve odehrála čtyři kilometry výš po proudu, a dvaapadesát metrů vysoká kolmá stěna. Ještě ten večer a následujícího dne ráno byly svolány speciální mše, na kterých se místní modlili k bohu, aby se voda zase spustila. A 29. března večer byly jejich prosby vyslyšeny.
S ohromným řevem prolomily desetitisíce hektolitrů vody ledovou hráz a vyvalily se do údolí. Jenom pár desítek lidí tak mělo unikátní možnost vidět, co se skrývá pod smrtícím závojem zpěněné vody. Až do šedesátých let dvacátého století.
Zavíráme kohout
Od června do listopadu 1969 totiž byly Niagarské vodopády zastaveny uměle. Důvod byl dvojí, jednak chtěli místní odklidit hromady šutrů, které se za století nahromadily dole pod vodopádem, aby byl vodopád co nejpůsobivější. A geologové se chtěli mrknout, co se to tam vlastně povaluje. Přehrada měla dvě stě metrů a byla tvořena z osmadvaceti tisíci tuny kamene a zeminy.
Biologové a archeologové prozkoumali kosti, geologové kameny a místní podnikavci otevřeli úplně novou vyhlídku, ze které jste mohli obdivovat unikátní výjev vyschlé Podkovy, což byl pohled, který do té doby vidělo jen pár mlynářů o sto let dříve. Celá situace ale byla velice delikátní, protože jednak hrozily ohromné záplavy, pokud se přehrada neudělá chytře, ale taky panovala obava, že už se vodopády nikdy neroztečou tak, jako tekly doposud. Strach nicméně nebyl na místě. Celou operaci vedli inženýři US Army a odvedli skvělou práci. Od listopadu už zase Niagara teskně hučela jako dřív.
A teď pozor, pokud budete chtít, nejspíš budete mít možnost podívat se na vyschlé vodopády taky, alespoň částečně. Už několik let se totiž šušká o tom, že by se měly opravit mostíky, které vedou na nejrůznější ostrůvky kolem vodopádů, některé jsou přes sto let staré. Takže se v následující dekádě nejspíš dočkáme toho, že se nějaká část Niagarských vodopádů přehradí.
Takové věci už se dnes ale dělají snáze, ostatně už se běžně uměle zesiluje a zeslabuje proud vody ve vodopádech. Přes den se do Podkovy pouští vody co možná nejvíce, aby byl turistický ruch co největší. V noci se ale velká část vody odklání do nedaleké elektrárny, kde se ve třinácti generátorech produkuje téměř tři tisíce megawatt. Pokud si nejste jisti, co to znamená, pak vám stačí vědět, že jeden megawatt dokáže živit až sto domácností. Tahle konkrétní elektrárna Robert Moses Niagara Power Plant je o to zajímavější, že byla jednou z prvních vodních elektráren na světě, tedy vystavěna před tím, než vůbec Nikola Tesla přišel se střídavým proudem.
Zkrátka Niagarské vodopády jsou fascinující záležitost, ať už voda teče nebo ne.
