Historii píšou jedinečné a neopakovatelné okamžiky. Kdyby se Eliška Přemyslovna v roce 1310 zakoukala do Walrama, mohly české dějiny získat dočista jiný spád. Kdo to byl a jaký osud potkal rytíře, kterému trůn vyfoukl před nosem jeho teprve čtrnáctiletý synovec Jan?
Poté, co v roce 1305 zemřel král Václav II., se české království ocitlo ve zmatku. Václav III., který nastoupil na trůn po svém otci, byl zavražděn v Olomouci, a Přemyslovci tak vymřeli po meči. Pokračovatelky královské dynastie, sestry zabitého panovníka Anna a Eliška se staly jediným řešením, jak trůn znovu obsadit. Jenže jak?
Anna, která byla už vdaná za korutanského vévodu Jindřicha, nebyla nejvhodnějším řešením. U českého lidu nebyl Jindřich příliš oblíbený, a navíc o České království jevil zájem mocný římský král Albrecht Habsburský, který jej udělil v léno svému synu Rudolfovi. Ten, aby si nárok na království upevnil, pojal za manželku vdovu po Václavu II. Elišku Rejčku.
Z kola ven
Anna s Jindřichem tedy uprchli a trůn přenechali Habsburkovi. Co čert nechtěl, Rudolf nečekaně zemřel v roce 1307 a Jindřich se znovu vrátil k moci. Jako král byl ale bezradný, a tak se všeobecná krize a nedůvěra jen prohloubily. O rok později opět nastal zvrat, a to ve chvíli, kdy byl vládce Svaté říše římské zavražděn a na jeho místo nastoupil Jindřich VII. Lucemburský. V ten moment začaly ledy tát i v Čechách.
Začalo se rodit spiknutí, jehož ústřední postavou se měla stát teprve sedmnáctiletá přemyslovská princezna Eliška. Pokud by si vzala syna Jindřicha VII., mohla by se stát českou královnou. Dívka, které v žilách kolovala odvážná modrá krev, bez váhání souhlasila.
Náhradník
Jenže předem domluvený sňatek měl jeden háček. Jindřich nechtěl svého čtrnáctiletého syna poslat do divoké české krajiny, namísto něj vyslal svého bratra Walrama. Třicetiletý rytíř s pověstí milovníka by mohl vyřešit mocenské záležitosti a syn by mohl poklidně vyčkávat jako jeho následovník.
Eliška se však do sítí vlákat nenechala, rytíře s díky odmítla a dál trvala na tom, že se stane ženou mladého Jana.
Také čeští páni a opati údajně argumentovali tím, že syn je otci bližší než bratr, a také tím, že by Walramovým nástupem na český trůn mohl vzniknout právní precedens sekundogenitury lucemburských hrabat v českém království.
Odmítaný krasavec
Walram trpěl dědičnou oční vadou, kterou pro většinu Lucemburků údajně získala prabába lucemburského rodu Ermesinda sňatkem s Walramem Liburským. I přes své onemocnění byl ale obestřen pověstí nejkrásnějšího rytíře své doby. Byl inteligentní, vzdělaný, statečný a neústupný. Miloval hostiny, rytířské turnaje i krásné ženy. A právě tato kombinace vypadala až příliš nebezpečně. Budoucí česká královna vedená opatem Konrádem si raději vybrala chlapce, který bude přizpůsobivý a tvárný. Jestli svého rozhodnutí v ne příliš vydařeném manželství s Janem někdy litovala, je otázkou.
Odmítnutý rytíř odjel hned po Janově svatbě na tažení spolu s bratrem Jindřichem do Itálie. Původně triumfální jízda se ale zvrhla a v červenci roku 1311 Walram zemřel na zásah prakem při výpadu obránců Brescie v Lombardii.
