nahoru

Mladý kacíř pobláznil davy a skončil na hranici. Jeho příběh později zneužili komunisté

Šimon Kadeřávek 20. července 2021 • 06:30
Mladý kacíř pobláznil davy a skončil na hranici. Jeho příběh později zneužili komunisté
foto: wikimedia commons

Dějiny skrývají více či méně známé příběhy, do sekce zapadané prachem patří ten o jistém Hansi Böhmovi. Osmnáctiletého pastevce údajně oslovila Panna Marie, a tak začal po venkově hlásat své myšlenky. Ty samozřejmě byly v rozporu s tehdejším oficiálním učením církve, a tak troufalce čekala krutá smrt. Bubeník z Niklashausenu skončil 19. července 1476 na hranici.

Věnujme se na samém počátku Böhmově původu, jeho jméno totiž bývá někdy přepisováno jako Beheim či Böheim. To naznačuje, že mohl mít předky v Čechách, v několika studiích se dokonce uvádí, že Böhmova rodina uprchla z Čech během husitských válek. Chlapec se však narodil kolem roku 1458 na trhu v Helmstadtu.

Mladý komunista?

Vyrůstal ve velmi nuzných poměrech, osud k němu nebyl zrovna přívětivý, protože mu zemřeli oba rodiče. Musel spoléhat sám na sebe, a tak začal pracovat jako pastýř. Přestože byl Böhm prostým člověkem, vynikal výbornou pamětí, ta se později promítla do jeho kázání. Vedle toho cvičil na jednoduchý buben, díky tomu si vysloužil přezdívku Bubeník.

Pravidelně slýchával, jak lidé mluví o Bohu. Je otázkou, co se negramotnému chlapci honilo hlavou, nicméně bedlivě naslouchal stížnostem obyvatel. Němečtí sedláci spílali vrchnosti, pociťovali nedostatek práv. Böhmův život by zůstal nejspíš stejný, kdyby se mu v roce 1476 nezjevila samotná Panna Marie. Údajně ho měla přesvědčit, aby učinil svět lepším místem.

„Panna Marie mu nakázala, aby spálil buben a přestal sloužit tanci a hříšným radovánkám a nabádal lidi k pokání,“ píše o Böhmovi Bedřich Engels. Jeden z prvních komunistů oceňoval na prostém chlapci touhu po společenské rovnosti. „Každý nechť zanechá hříchů a nicotné rozkoše tohoto světa, nechť odloží všechny šperky a ozdoby a putuje k Matce boží niklashausenské,“ přibližuje Engels chování chlapce.

Negramotný a charismatický kazatel

Böhm se rozhodl přejít od slov k činům a začal držet půst. Pár dní po zjevení zrealizoval první kázání, proběhlo před kostelíkem v Niklashausenu. Spálil buben a přesvědčoval další věřící, aby se zbavili svých světských neřestí. Po týdnu se celý rituál opakoval, tentokrát přihlíželo celé akci na dva tisíce obyvatel.

Situace znepokojovala církev v čele s arcibiskupem, který si všímal zvýšeného zájmu o mladého kazatele. Svého vrcholu Böhm dosáhl koncem května, kdy mu naslouchalo na 40 tisíc věřících. Pro poutníky vznikl dokonce tábor. Bubeník například tvrdil, že půda má být odebrána vrchnosti a rozdělena sedlákům. Volal také po zrušení roboty, chtěl, aby všechno bylo veřejným majetkem.

Nad Böhmem se ale pomalu stahovaly mraky. Biskup z Würzburgu si uvědomil, že takové chování by mohlo spustit dominový efekt. Nakonec na povstalce poslal jezdectvo, samotný kazatel nestihl utéct. Byl podroben několika výslechům, během nichž vyšetřovatelé zjistili, že Böhm je negramotný. V duchovní otázce mu radil asketický mnich.

V červenci se konal proces, který nemohl skončit jinak než trestem smrti. Böhm byl označen za kacíře a po třech dnech skončil na hranici. Do posledních chvil zpíval náboženské písně. Církev souběžně s upálením zakázala pouť v Niklashausenu. Na mladého kazatele se však nezapomnělo, obyvatelé udržovali jeho kult.

Ve 20. století dokonce vznikl film, který se nechal jeho osudem inspirovat.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku