nahoru

Pohanský Papež: František vůbec nepotírá herezi, která může rozdělit římskokatolickou církev

Lukáš Lhoťan 20. října 2020 • 18:30
Pohanský Papež: František vůbec nepotírá herezi, která může rozdělit římskokatolickou církev
foto: ČTK/Alessandra Tarantino

Katolickou církví začíná stále více cloumat celosvětový skandál, který může více než cokoliv jiného v minulosti vést k zásadnímu rozštěpení této církve na dva směry, podobně jako bylo rozštěpení na přelomu středověku a novověku, kdy se začal formovat protestantismus. Důvodem jsou teologické aktivity současného papeže Františka, pod jehož patronací se prý v katolické církvi začíná etablovat pohanský kult matky Země. Příkladem je nová pamětní mince Vatikánského státu.

Mince byla Vatikánem vydána k 50. výročí uznání dne Země v roce 1970 v rámci OSN. V roce 2009 OSN zavedla přímo oslavu dne matky Země, a to na návrh bolivijské vlády. Katolické církvi tak reálně hrozí rozštěpení na skupinu věřících, kteří slepě následují papeže Františka, a katolíky věrné původní katolické dogmatice a odmítající papeže Františka jako heretika a odpadlíka od pravé katolické víry.

Mincovna Vatikánského městského státu vydala pamětní stříbrnou desetieurovou minci, na níž je zobrazena těhotná žena s planetou Zemí jako dítětem ve svém lůně. Má jít o symboliku Země jako matky, která o nás lidi pečuje, a my musíme tedy pečovat o ni a neničit ji. Okamžitě po zveřejnění podoby mince se proti tomuto kroku Vatikánu ozvala ostrá kritika některých katolíků, kterým popis a podoba mince připomíná jihoamerický pohanský kult matky Země – tzv. Pachamama, který pronikl do víry některých jihoamerických katolíků.

Tito jihoameričtí katolíci integrovali pohanskou Pachamamu do své víry v rozporu s dogmatikou katolické víry a uctívají ji včetně svátečního dne zvaného Martes de Challa, který je den před Popeleční středou. Modla Pachamama je zpodobňována jako těhotná žena a mnohdy je v jejím těhotném břichu zobrazována celá Země. Takové sošky byly stoupenci papeže Františka i umístěny v některých kostelích. Proto právě vydaná vatikánská mince nabízí tuto asociaci s pohanskou bohyní Pachamamou. Sošky matky Země byly již přítomné na tzv. Amazonské synodě v loňském roce a byly umístěny v jednom římském kostele, odkud je pak proti rozhodnutí papežského odnesli ortodoxní katolíci a vyhodili je do řeky jako znak odmítnutí pronikání modloslužby do katolické církve. Vedení Vatikánu jejich čin ovšem odsoudilo jako nepřijatelný. Představitel vatikánské správy Paolo Ruffini jej dokonce označil za krádež.

Byť papež František se (zatím) otevřeně ke kultu matky Země veřejně nehlásí, mnohé jeho kroky a hlavně symbolika přítomná v jeho textech a aktivitách jsou mnohými katolíky vnímány jako postupné tiché zavádění tohoto pohanského kultu do katolické církve. S tím, jak narůstají jednotlivé projevy interpretovatelné jako akceptování kultu matky Země, což s nadšením kvitují mnozí jihoameričtí katolíci vyznávající tuto vlastní svébytnou podobu synkretismu křesťanství s pohanstvím, roste i počet katolíků znepokojených tímto chováním současného vedení katolické církve. Dostává se tak na přetřes téma povinné věrnosti papeži a jeho výkladu víry.

Katolický teolog a spisovatel Nick Donnelly se například již k celé věci vyjádřil slovy, že „z Písma svatého je jasné, že uctívání přírody v ženských modlách je ohavnost v Božích očích, proto je zavrženíhodná veškerá antropomorfizace země, zvláště v souvislosti s kultem Baalovy plodnosti“.

Celá kauza tak jen prohlubuje napětí, které je v katolické církvi stále výrazněji přítomno v posledních letech a nezasvěceným lidem stojícím mimo tuto církev není moc viditelné. S tím, jak se toto napětí prohlubuje, je jen otázkou času, kdy nějakým způsobem dojde k jeho uvolnění. Je otázkou také to, co se pak bude dít, protože se zdá, že jsou jen dvě možnosti. Buď dojde k porážce zastánců pohanského kultu matky Země a dalších novot zaváděných v katolické církvi papežem Františkem, nebo se od katolické církve oddělí všichni ti, kdo se drží původní katolické dogmatiky, a vzniknou tak dvě samostatné podoby katolické církve.

Je tedy možné, že žijeme v době, kdy se formuje další zásadní zlom nejen v katolické církvi, ale i v naší společnosti. Zastánci nového směru papeže Františka totiž patří i mezi stoupence progresivistického neomarxistického přístupu ke společnosti, který je dnes dominantní v západní Evropě, kdežto odpůrci papeže Františka a pronikání kultu matky Země do katolické víry patří mezi zastánce tradiční katolické víry a konzervativní politiky, která je v jistém smyslu i oporou mnoha vlasteneckých filozofií – například v sousedním Polsku či Maďarsku (byť v Maďarsku má také kořeny v protestantském křesťanství).





Diskuse ke článku