Besídka zvláštní školy: Vláda i celý náckoumošský blok trpí pandemií ztráty paměti, orientace i rozumu
Často Zpětné zrcátko konstatovalo, že 3. světová válka není za dveřmi, ale že v ní už dávno jsme. Zadostiučinění získalo, když vnuk posledního rakouského císaře a českého krále Karel Habsburský na otázku: „Příčiny Velké války i otázky, zda se jí dalo zabránit, jsou dodnes předmětem diskuzí. Po ruské agresi v Čečensku, Gruzii, Krymu, Sýrii i na Ukrajině je na místě se ptát, jak se dá zabránit válce další… Nebo již začala, jako i druhá začala již před 1. září 1939? Nepřipomíná dnešní situace třicátá léta v předvečer 2. světové války?“ odpověděl jasně: „Jsem si jist, že z historického hlediska se na naši dobu bude pohlížet jako na začátek nebo součást třetí světové války!“
Má pravdu diplomat, politik a státník s DNA dynastie, která vládla Svaté říši římské od roku 1273 a od roku 1438 s tříletou přestávkou pak nepřetržitě až do jejího zániku v roce 1806, či se potomek císařů z ní zrozeného Rakouska a poté Rakouska-Uherska mýlí? Má! Mýlí se naopak geograficky, geopoliticky a historicky negramotná holota, jejíž školní docházka byla řídká jako návštěvy u zubaře a jež za vrchol vzdělání má „školu života“.
Cíleně ve věci lžou „flastenci“ či s Ruskem kolaborující komoušské svině, které jeho agrese považují za speciální operace a okupace za bratrskou pomoc. Fakt, že se zájmy komoušů i nácků odjakživa prolínaly, je znám od roku 1916, kdy Německo dovezlo pod diplomatickým krytím do Ruska teroristu a vynálezce bídy Lenina a financovalo krvavý puč bolševiků v roce 1917 až do jeho vítězství. „Odměnou“ mu byla (1918–1923) vlna Ruskem placených a řízených pokusů o bolševický převrat, což mu ale nebránilo podle tajné vojenské Rapallské smlouvy v téže době (1922–1933) podporovat vyzbrojení a výcvik wehrmachtu na území Ruska, které ukončil až Adolf Hitler po nástupu k moci. Co by to ale bylo za náckomouše, aby si v zájmu rozdělení Evropy nepadli do náruče smlouvou Molotov-Ribbentrop z roku 1939.
A jako špatný vtip působí historicky doložené zprávy o vlacích s obilím, potravinami a strategickými surovinami, jež přejížděly ruské hranice do Třetí říše ještě 22. června 1941 v zahájení Operace Barbarossa! Obviňovat tedy někoho z nacismu či fašismu může jen svoloč! Importovaná i domácí, jež má na svědomí tisíce zničených lidských životů a osudů, svoloč, s níž jsme ve válce od války, ale s níž jako oběť stockholmskému syndromu permanentně flirtujeme.
Jsme ve válce! Tím děsivější je schizofrenie Babišovy vlády překonávající hranice možného. Je tomu tak vinou hnědo-rudé koalice, inteligencí jejího voličstva, žabího politického rozhledu i zájmů vůdců. Den po dni se bez přispění opozice ukazuje, jak je vláda Andreje Babiše vládou negramotnou a od roku 1918 historicky nejhloupější. Maglajz pornoherců, tanečnic u tyče, drben z pavlače, zkrachovalců, podnikavců a hochštaplerů předstírajících vzdělání nespasí jeden dva vzdělanci, k jejichž sečtení stačí ruka nešikovného truhláře… Problémem vlády, jež stále víc připomíná besídku zvláštní školy, je to, že účinkující oné show blbost jen předstírali.
Babišovo Bratrstvo kočičí pracky neschopné komunikovat jak mezi subjekty koalice, tak v řadách svých vedení stran a pohnutí má další problém. Premiér sám prý trpívá častými přesuny svého vědomí mezi formami retrográdní, anterográdní a globální amnézie, což sice působí jako roztomilá slabůstka, která ale bez odborného zjištění zda ji způsobil úraz, stres, alkohol či absence sexu, může u státníka způsobit katastrofu. Retrográdní amnézie je porucha paměti, při níž člověk ztrácí schopnost vybavovat si informace a nepamatuje si události před určitým okamžikem. Vinou následné fáze, anterográdní amnézie, zas zaniká schopnost vytvářet si nové vzpomínky. Při posunech vědomí mezi oběma poruchami tak může nastat situace, kdy postižený státník zapomene, komu vyhlásil válku, v druhé fázi, komu válku vyhlásit chtěl. Naštěstí podle médií však premiér první dvě fáze amnézie už překonal a bude tak dál trvat, že „chce mír“. Obavy budila třetí fáze choroby, globální amnézie, náhlý, krátkodobý stav, kdy jeden neví, kde je, kdo je, co se děje a opakovaně se ptá na totéž. Ale ukázalo se, že jsme si v případě premiéra a jeho výstupů již zvykli a ani v tomto případě se není čeho bát.
Zdá se však, že všechny tři podoby amnézie procházejí ve vládě jakousi pandemickou formou, virálně se šířící mezi členy kabinetu i reprezentanty náckomoušského bloku. Metastáze globální amnézie zasáhla nedávno Václava Klause, bývalého premianta Prognostického ústavu, líhně kádrů StB a ÚV KSČ pro vedení státu po převratu pod heslem „Už jsme zase s vámi, buďte taky s námi!“.
Na přednášce k válce na Ukrajině zapomněl, kde je, kdo je, co se děje, že nepodává hlášení řídicímu orgánu ani není na zkoušce z marxismu-leninismu či na zahradě ambasády Ruské federace, a prohlásil: „Tu změnu vyvolal evropský Západ a Spojené státy, které chtěly nesmyslným způsobem konfrontaci s Ruskem a které použily Ukrajinu jako nebohý, nešťastný, smutný nástroj, jak toho docílit. Rozeštvání Ukrajiny, rozehrání této ukrajinské karty, v žádném případě nezpůsobil Putin, to způsobili naši soudruzi v západní Evropě a ve Spojených státech. Varovali jsme před tím od počátku, bylo to naprosté neštěstí, rozeštvat tu Ukrajinu a organizovat ty Majdany, to byla cestička, jak Ukrajinu rozbít a vyvolat všechny tyhlety tendence, které tam teď prostě probíhají. Ukrajina je oběť tohohle procesu, Ukrajina si je v mnohém sama vina, kdy nezvládla transformační proces po pádu komunismu ani v rovině politické, ani ekonomické…
Měla samozřejmě nepříjemnou geografickou rozpolcenost uvnitř sebe, takže vina těch ukrajinských politiků je obří. Já jsem byl dvacet pět let nonstop zván všemi ukrajinskými politiky, abych na Ukrajinu přijel, využil jsem jedinou příležitost, když tam byl prezidentem Juščenko, a jel jsem tam s určitými rozpaky, protože jsem měl pocit, že když tam přijíždím, tak legitimizuji toho prezidenta či premiéra, který tam v té době zrovna je. To jsem nikdy nechtěl udělat a i s tím Juščenkem to bylo problematický. Takže já jsem stoprocentně přesvědčen, že to bylo nešťastně rozehráno, stejně jako bylo stejně nešťastně, stejnými silami drama a krize na Ukrajině o dvě dekády dříve.
Není důvod, abychom jakkoliv velebili Rusko či Putina, ale v tomhletom konkrétně je Rusko a Putin nevinně a já jsem stoprocentně přesvědčen, že je Putin nešťastnej z toho, do čeho byl zavlečenej, že v šachové terminologii tady pana profesora, to, co se tam z jeho strany odehrávalo, bylo vynucený, jak říkaj šachisti. On by byl šťastnej, kdyby po veleúspěchu olympiády v Soči měl klid a mír a on byl navlečen do téhle války, která je neštěstím pro Rusko, pro Putina, a samozřejmě hlavní obětí je Ukrajina, lidi, kteří žijí na Ukrajině. Západní Evropa a Spojené státy hrají s Ukrajinou své hrátky a někteří neprozíraví lidé v naší zemi to nechtějí pochopit. Takže to já musím říct takto tvrdě, takto nemilosrdně a nevím, co bych k tomu ještě dodal…“
V případě Václava Klause je ovšem zřejmě každá rada už drahá, protože pohled zpět ukazuje, že stavy globální amnézie, náhlého, krátkodobého stavu, kdy nevěděl, kde je, hlavně kdo je, co se děje a opakovaně se ptal na totéž, se jeví jako chronické. Navíc z medicínsky neznámých důvodů to u něj vždy končí líbáním letušek, ale i na to jsme si zvykli.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
