Babiše nepotěšily volby do vedení Prahy. Za náplast by mohl považovat komunální volby v řadě obcí i velkých měst. Rozčarování ho může potkat i v druhém kole senátních voleb. Potěšen může být Fiala, lídři nových stran bez minulosti a Marvanová s Pospíšilem, předáci nového originálního slepence starých koryfejů, který má šanci v lese nášlapných min, volbami nakladených, explodovat jako první. Mimo hru jsou primitivní extrémy z Okamurovy či marxistické líhně, harakiri páchá ČSSD a vypadli i originální podivíni typu Rath či Paroubek.
Líp už mu bylo
Volby přinesly nová politická tělesa. O nové, neznámé, co nahradí to staré, se voliči vždy zajímají. Sugestivního dělení na staré strany, jež kradly, a na to poctivé nové, co jde „makat“, využil s úspěchem už Babiš před pěti lety. Vyneslo mu to raketový start. Pohonnou látkou byla teorie, že demokracie se přežila, že se rodí něco nového, co zruší zaostalé dělení napravo – nalevo. Tato nemoc není jen naše, zachvátila i Evropu. Dokonce i Trumpa představují média jako symbol těch novot, ne-li přímo jako symbol zkázy demokracie. Je to jak příchod Mesiáše, kdekdo věští zásadní změny, nic bližšího se přitom neví.
Na ose stát a jedinec se ale nic neděje. Strany se přeskupují, zanikají, vznikají a někam se na té ose, jež trvá, usazují. Některé své usazení tají, jiné ho ani přesně neznají. Když se politický ruch utiší, jde zas jen o staré poctivé pravolevé rozčlenění hejna s novými názvy.
ANO začalo jako strana pravicová, protože chtělo získat voliče rozpadající se ODS. Ta se nerozpadla, jde nahoru. Babiš proto pružně přemístil ANO na opačný konec osy, aby mohl sbírat voliče hroutící se ČSSD i KSČM. Vyšlo mu to a vychází s menší krásou ještě dnes, kdy ANO ví, že líp mu už bylo.
Už lovci mamutů…
Když politická strana zaniká, někdo jiný obsadí její místo. ČSSD se včas neobčerstvila, nedala novou nabídku a chytrý Babiš její socialistickou židli hned obsadil. ANO je dnes lepší levice, než je ČSSD s KSČM dohromady. ODS sáhla brzy po pádu ke změnám, k nové nabídce a dělá to důsledně. Nové pravicové společenství nevzniklo, ODS mu neuvolňuje prostor. To znamená, že vždycky jsou strany levicové, strany napravo a někde mezi tím mlžiči. Ti skomírají či vymizí, protože ve středu osy židle není. Volič chce odedávna „nalevo“, kde za lidi vládne mocný stát, nebo naopak „napravo“, kde je víc svobody pro lidi. To je přirozené, jistě tak volily už tlupy lovců mamutů.
Zatrpklé mumlání
Tyto volby to potvrdily. Strany jsou zas nalevo nebo napravo a střed je přeplněný úspěšnými chaoty typu piráti, Spojené síly pro Prahu či Praha sobě. Mívali jsme Věci veřejné, Unii svobody, DEU a jiné politické hvězdy, které zazářily, prskly, rozletěly se na zatrpklé kusy a zůstal po nich jen zmatek. Počáteční obdiv voličů jim vždy popletl hlavy, už tak dost popletené.
I ti dnešní noví favorité získali podíl na moci náhle, jako by právě probíhala nějaká revoluce, jež vše staré popravila. Nabízejí mravní rozhořčení a nápravu. Místo nápravy přijde rozpad koalic, zrady a přeběhlictví. Vyjde najevo, že poměry se nenapravují mravním rozhořčením politických prskavek, nýbrž letitou prací politických dělníků. Většina slepených koalic se nedožila konce volebního období, a když dožila, tož bez triumfu. Republika je plná zatrpklého mumlání zaniklých veličin, že politika je svinstvo.
Voličova past
Je záhadné, proč voliči mají naivní touhu po spáse volby co volby. I teď se dočkáme politické nestability, přeběhlictví, rozpadů zablokovaných koalic tam či onde a trapných pádů politických postav, které tolik slibovaly a tak málo přinesly. Se zánikem demokracie to nemá nic společného. To jen voliči jako vždy nastavují sami sobě past, do níž pak padají. Ani dnes to nebude jinak.
