Americké volby skončily, ale na správný výklad jejich výsledků si ještě počkáme. Média nám řeknou, zda zvítězila veskrze nedokonalá demokracie, anebo odvěký ideál všech socialistických revolucí – vytvoření společnosti rovnosti a spravedlnosti pro úplně všechny.
Všichni svorně uznávají, že americké volby jsou historickým mezníkem a z gruntu ovlivní mezinárodní politiku a osud mnoha zemí. Tím svornost končí a do příkrého rozporu se dostávají představy o tom, jakou roli by měly v osudových volbách hrát sdělovací prostředky. Čistě teoreticky předpokladem dobrovolné a uvědomělé volby by mělo být právo na objektivní informaci, kterou každý dle svého zpracovává vlastním mozkem. Prakticky ovšem v dnešním postfaktickém světě takový ideál dávno neplatí a tak trochu zavání zpátečnictvím. Média vychází z premisy, že pokud občan vůbec má na něco právo, pak jen na hotový prefabrikát, kterému se říká „toto je vaše volba“. Takový produkt je záměrně nabit emocemi, které jsou schopny vyvolat ve spotřebitelích chuť přijmout ho jako celek, aniž by byl podroben nějakému rozumovému přezkumu. Tato metoda počítá především s lidmi silně odkázanými na milodary státní pokladny, bez osobní zkušenosti se životem v diktátorských režimech, lidmi, kteří nerozeznávají významy slov „demokracie“ a „komunismus“.
Samotná volební kampaň, kterou zuřivě vedla stranicky zaujatá média, silně připomínala svým stylem komunistický pravzor: „Vaše volba je správná, byla již učiněna za vás a můžete s ní buďto souhlasit, anebo být potrestán za špatné hlasování.“ Záměrně vybuzené emoce paralyzují individuální schopnost vnímat realitu, v níž voliči žijí. Bezchybně funguje dlouhodobý trend „obrácení pólu“, při němž hodnotové si páry „dobro-zlo“, „pravda-lež“, „bezpečí-nebezpečí“ vyměňují místa. Poprvé pozorujeme fenomenální proces, kdy bezbřehá liberalizace demokracie ji proměňuje jen na další diktaturu v pořadí.
Říká se, že každá generace se musí na vlastní kůži přesvědčit o nehodnotnosti socialismu. Svízel je v tom, že o budoucnosti Ameriky, potažmo celého světa, do značné míry rozhoduje generace, která diktaturu nikdy nepoznala. Jejich vlastní zkušenost nenese na sobě stopy násilí a traumat. Snadno nasávají vnucené bludy o tom, že opravdová diktatura je právě to, co předvádí Donald Trump. S mozky promytými levými ideology nejsou schopni postřehnout to hlavní: že za rodičovské peníze se jim dostalo ryze formálního vzdělání, v jádru však zůstali v podstatě nevzdělanci – neschopni ve svém rozhledu překročit uzoučký rámec jen jednoho ideového konceptu. Proto neumějí odlišit normativní významy od falešných. Černé a bílé jsou v jejich hlavách bizarně popletené. Z toho důvodu jsou připraveni vší silou svého hormonálního přetlaku proměnit Ameriku v Čínu, ve Venezuelu, v Sovětský svaz.
Revoluční převrat je jejich poslední šance vymanit se z osudu svých rodičů. Na výsledku voleb mnoho nezáleží: pokud bude vítězství nakonec přiřknuto Trumpovi, rozpoutají válku na ulicích amerických měst. Pokud Bílý dům ovládnou revoluční demokraté, samotná demokracie jednou provždy změní svůj význam. Tato historická křižovatka je okamžikem pravdy a zkouškou toho, zda voliči jsou schopni odlišit černé od bílého. Zda bude obnovena rovnováha mezi racionálním a emocionálním, mezi infantilním a zralým. Rozumová úzkoprsost byla v minulosti příčinou mnoha historických chyb, leč nevzdělanci o tom nevědí zbla nic – mají proto možnost znovu zažít barbarské časy a strhnout ze sebe tenoučkou slupku kultury a civilizace. Rozhodují, žel bohu, i za nás.
