V pátek 10. června vyšla další videohra od Supermassive Games. Tentokrát pod vydavatelstvím 2K Games a mimo stávající sérii The Dark Pictures Anthology. Jinak je vše při starém. Opět se jedná o interaktivní film s několika málo herními prvky. Znovu budete hrát za více postav a rozhodovat, zda přežijí až do rána. Pokud se vám hry od tohoto studia ještě nezajedli, tak určitě doporučujeme. Jestli však čekáte svěží vítr do vod interaktivních hororů nebo jakoukoliv podstatnou inovaci v daném žánru, tak vás musíme zklamat.
Nezávislé britské studio Supermassive Games se v herní komunitě proslavilo v roce 2015, kdy exluzivně pro Playstation 4 vydalo Until Down. Poměrně slušné herecké výkony v čele s tehdy ještě neznámým Rami Malekem, jednoduchá hratelnost a relativní volnost v rozhodování tehdy na hráče zafungovala a hra si odnášela slušná hodnocení i prodeje nad rámec korporátních očekávání. Následně studio vydávalo menší hry inspirované Until Down, aby v roce 2018 oznámilo spolupráci s Bandai Namco Entertainment. Na základě této spolupráce má vzniknout osmidílná série The Dark Pictures Anthology, ze které jsme zatím viděli tři tituly (naší recenzi na poslední z nich si můžete přečíst zde) a čtvrtý s podtitulem The Devil in Me má vyjít ještě letos. Studio však v březnu tohoto roku překvapilo, když oznámilo, že méně jak za tři měsíce od tohoto oznámení ve spolupráci s 2K Games vyjde plnohodnotná hra mimo tuto sérii s názvem The Quarry.
Letní kemp bez dětí, zato s vraždícími monstry
Základní zasazení hry není v hororovém žánru nijak originální. Děj se sice odehrává v současnosti, ale mohl by se klidně odehrávat před čtyřiceti lety a nic by se nezměnilo. Několik teenagerů přes léto pracuje v kempu vybudovaném v bývalém lomu jako táboroví vedoucí. Samozřejmě jim nefungují mobily ani jiná moderní technologie. Po odjezdu dětí se rozhodnou, že v táboře uspořádají ještě jednu rozlučkovou oslavu. Brzy však začnou bojovat o vlastní život. Kromě zasazení není originální ani samotná zápletka, resp. její rozuzlení. Nečekejte tak psychologický artový horor jako je Děsivé dědictví (2018) nebo Maják (2019), ale spíše se hra vrací blíže ke klasikám žánru jako je Texaský masakr motorovou pilou (1974) nebo Pátek třináctého (1980). Stejně jako seriál Stranger Things tak hra silně sází na nostalgii a veze se na trendech vzpomínání na staré dobré americké osmdesátky. Není přitom založená na intenzivních strašidelných scénách, ale na celkové pochmurné atmosféře.
Co se týče příběhu, hra se pohybuje hodně nahraně. Z mého pohledu se jí daří ještě držet krok na té správné straně, ale dokážu si představit, že pro některé cyničtější hráče už to bude moc. Moc hloupé, předvídatelné a klišovité. Mě příběh ve výsledku pobavil právě svou jednoduchostí a celkovou retro náladou. Dialogy jsou sice maximálně průměrné a zbytečně zdlouhavé a občas jste jako hráč tlačeni do nelogických rozhodnutí, ale dokázal jsem si během osmi hodin herní doby vytvořit alespoň základní pouto s jednotlivými postavami a nebyl mi úplně lhostejný jejich osud při setkání se zdejším zlem. To samozřejmě nebudeme prozrazovat.
Herně pořád to samé
Z herního pohledu nepřináší hra nic inovátorského. Většinu času budete sledovat připravené cutscény a vybírat ze dvou možností v rámci dialogu. Samozřejmě nechybí prozkoumávání lokací, ve kterých budete sbírat tarotové karty a další sběratelské předměty, QTEs (quick time eventy) a časově omezené možnosti přerušit probíhající akci. V pár momentech pak dostanete možnost mířit a střílet se zbraní.
Stejně jako v předchozích hrách od studia Supermassive Games ta největší zábava spočívá v tom, že vaše rozhodnutí a činy přímo či nepřímo ovlivňují, kolik hlavních a vedlejších postav přežije. Hru tak můžete hrát libovolněkrát a zkoumat, jak se bude příběh vyvíjet, pokud zvolíte jiný způsob řešení nastalé situace. Studio již od oznámení avizovalo, že rána se mohou dožít všechny hratelné postavy nebo také žádná. Každý tak může a nemusí umřít, a je čistě na vás, koho takový osud potká. Nutno dodat, že míra předvídatelnosti opět poněkud pokulhává. Můžete se tak snažit dělat maximálně racionální a zodpovědná rozhodnutí, ale stejně danou postavu může zabít poměrně nečekaná událost. Chtěného výsledku, ať je jakýkoliv, tak docílíte spíše experimentováním s různými volbami nebo tím, že si prostě sekvenci potřebných voleb najdete na internetu. Největším problémem následných průchodů je ale nemožnost přeskakovat dialogy a cutscény. Rád bych si sám vyzkoušel co nejvíce možných dopadů jednotlivých rozhodnutí, ale poslouchat zdlouhavé rozhovory postav mi většinou stačilo jen jednou. Třeba ale (aspoň pro následné průchody) v některém z následujících patchů vývojáři tuto možnost přidají.
Z technického pohledu nečekejte žádný zázrak. Výrazy v obličeji postav jsou většinou dost nepřirozené a ani zdaleka nedosahují úrovně těch nejvíce vydařených her posledních let. Na druhou stranu, hra je koncipována jako především filmový zážitek. Na hudbě, zvukovém designu, grafice i výpravě si tedy studio dalo hodně záležet a výsledek je rozhodně povedený.
Hra přitom umožňuje, resp. bude umožňovat, veškeré myslitelné způsoby hraní – solo, ve více hráčích u obrazovky (tzv. gaučový coop) i internetový multiplayer – ten má být ale spuštěn až v příštím měsíci. Novinkou je filmový mód, kde hru nebudete vůbec hrát. Můžete si přitom zvolit, zda mají všichni umřít nebo všichni přežít, případně si sednout do režisérského křesla a navolit si, jak se budou jednotlivé postavy chovat.
Celkový dojem
The Quarry je rozhodně nadprůměrnou hrou. Pokud vás před lety chytlo Until Down a vynechali jste následnou produkci od daného studia, určitě to zkuste, a to nejlépe s přáteli. Během jednoho delšího večera či dvou kratších se zcela jistě budete bavit. Pokud jste hráli všechny dosavadní hry z The Dark Pictures Anthology a už cítíte únavu z celého konceptu, nemyslím si, že tato hra bude pro vás tím potřebným příjemným osvěžením. Hra je dostupná pro PlayStation 4, PlayStation 5 (na této konzoli jsme hru recenzovali), Xbox One, Xbox Series X/S a PC.
