„Tu bezmoc si neumíte představit, nemůžeme nic ovlivnit,“ říká Žanna z Moskvy, s níž jsme v Reflexu už několikrát mluvili. Napsali jsme jí znovu, abychom zjistili, jaká je aktuálně situace v ruské metropoli.
Chtěla jsi z Ruska odletět, pokud si dobře pamatuju.
Bohužel jsem pořád ještě v Moskvě. Situace nevypadá vůbec dobře. Už týdny se snažím sehnat si práci, abych mohla odletět do USA, ale zatím bezúspěšně. Do toho jsem nějaká nemocná. Mám příznaky covidu, ale test mám pořád negativní.
Asi nervy.
To bezpochyby. Od chvíle, co to všechno vypuklo, jsem nespala. Pořád jsem věřila, že se něco stane, že se to zastaví, ale teď už ani nedoufám. Jen brečím.
Jaká je tedy situace v Moskvě? Stupňuje se to nějak, nebo lidé spíš upadají do letargie?
Nemůžu říct, že by se venku nějak hrozně panikařilo, někteří lidé se dokonce snaží žít, jako by se nedělo nic. Chodí do kaváren, do restaurací… Ale obecně je čím dál tím víc cítit ve vzduchu jistý tlak. Je to vidět třeba v obchodech, kde lidé skupují jídlo, kosmetiku i elektroniku ve velkém. Asi se připravují, že zásoby brzy dojdou. Pravdou je, že spousta věcí se už teď nedá sehnat. Třeba fén na vlasy.
Lidé mají strach z nedostatku?
Nikdo neví, co bude za měsíc. Viděla jsem ve zprávách, že se v supermarketu lidé perou o cukr. Na vlastní oči jsem ale nic takového nezaznamenala. Každopádně je jasné, že jsme odříznutí, ve většině bank už není možné vybrat americké dolary ani eura.
Jenže ruské zprávy nejsou relevantní. Vždyť u vás prakticky přestala existovat svobodná média.
Najít nezávislé ruské médium je dnes už prakticky nemožné. Ale já jsem na to zvyklá. Propaganda tady funguje roky. Kdo si ale chce najít přístup k necenzurovaným informacím, ten si je najde.
Jsi v kontaktu se svými přáteli v zahraničí?
Prakticky neustále. Posílají mi nejrůznější odkazy, hodně mě podporují a pomáhají najít způsoby, jak mě odsud dostat.
A nemáš strach, když si o tom takhle píšeme?
Já naštěstí nemám děti, o práci už jsem přišla. Nevím, co by si na mně vzali. Vím ale o spoustě svých přátel, kteří se velmi bojí. A jelikož tu mají rodinu, tak ani neuvažují o tom, že by odsud odjeli. Ta myšlenka, že odsud vypadnu, je jednou z mála věcí, která mě drží při životě.
Evidentně to ale nebude snadné.
Není a nebude. Situace se navíc každým dnem zhoršuje. Už jsem přemýšlela nad tím, že vzdám své sny o Americe a Havaji a zkusím se odsud dostat alespoň do Uzbekistánu, kde máme známé.
Lidé dnes často hážou vás Rusy do jednoho pytle. Prý byste měli zůstat doma a udělat si tam pořádek sami.
Kdo tohle říká, tak si asi vůbec neumí představit tu šílenou bezmoc. Jestli si někdo myslí, že jsou tu svobodné volby, že tu funguje svoboda médií a vyjadřování, shromažďování, že můžeme o něčem rozhodovat, tak se plete. Ale chápu, že je potřeba najít si pro všechno viníka.
Proč ses tedy neodstěhovala z Ruska dávno předtím?
Protože tady mám rodiče a domov. Protože jsem tu vyrostla a protože všechno, co je ruské, není automaticky špatné, i když se to v souvislosti s tím vším, co se děje teď, těžko obhajuje. Sama jsem čím dál tím víc na pochybách.
Necítíš tedy touhu změnit něco přímo tam?
Vím, kam tím míříš. Spousta lidí vyčítá novinářům, že nepíší pravdu, že veřejně neinformují o tom, co se děje, že berou peníze za špinavou práci… Ten systém je prakticky neprůstřelný. Když se necháte strhnout, přijdete nejen o práci, ale často i o možnost žít normální život. Jak by ses chovala ty, kdyby ti hrozilo 15 let vězení za to, že napíšeš „pravdu“? Proto tolik bývalých novinářů dělá něco úplně jiného. Pokud nemáš žaludek na to, zůstávat ve státních médiích, musíš změnit práci.
Takhle ale v Rusku nezbyde už nikdo a šance na změnu nebude ani výhledově. Veškerá elita odejde do zahraničí.
Ta změna musí přijít s pádem celého toho zrůdného režimu. Válka je jenom vyústění dlouhodobé krize. Obávám se, že já už nebudu ta generace, která tu změnu zažije. Ale budu se modlit za tu budoucí.
To zní strašně skepticky.
Dostaly se ke mně fotky z Buči. Tohle je konec. Konec světa, který jsme znali. Bez ohledu na to, co bude s Ruskem, musí se zastavit to, co se teď děje na Ukrajině. Prosím za to Boha každý den.
