„POUŽÍVAT VLASTNÍ JAZYK“
Prezentace Evy Koťátkové v rámci Finále 07 se uskuteční v Galerii Jelení, Drtinova 15, Praha 5, do 2. 12. 2007. Otevírací doba je každý den mimo pondělí od 12.00 do 18.00 hodin.
Vyjádření poroty: Originálním způsobem propojuje performanci a sochařství. Navazuje na tradici konceptuálního umění šedesátých let. Její akce, objekty a kresby také charakterizuje dadaisticky rozpustilý smysl pro humor.
Eva Koťátková se narodila 1. září 1982 v Praze. Od roku 2002 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze; 2004-2005 VŠUP v Praze; 2005 International Summer Academy of Fine Arts in Salzburg; 2005-2006 San Francisco Art Institute, New Genres Department; 2007 Akademie der Bildenden Kunste, Wien.
Samostatné výstavy (výběr): 2004 Jelenovi pivo neleJ (+ S. Arismendi), galerie Jelení, CCA, Praha / 2004 Sněz mě, galerie Na bidýlku, Brno
2005 If this procedure should fail, we shall try the other, (+ D. Lang ), Alcatraz, Hallein / 2007 Část 1. (Vystřižení, nalepení, dokreslení), galerie Entrance, Praha / 2007 Speak slower, please, gallery Preproduction, Berlin
Skupinové výstavy (výběr): 2005 V. Bienále mladých, GHMP, Praha / 2006 Marsovo pole, gallery Mars, Moscow / 2006 Věcné stavy, gallery Karlinstudios, Praha / 2006 Funciones del Cuerpo(Body Functions), 9th Havana Biennial, Havana / 2007 Forma následuje…risk, galerie Futura, Praha / 2007 PragueBiennale 3, Glocal Outsiders, Karlin Hall, Praha / 2007 Invisible things, Trafo gallery, Budapest / 2007 Hrubý domácí produkt, GHMP, Praha
Jako v podstatě jediná výtvarná cena pro mladé umělce u nás má samozřejmě určitou prestiž a je jí věnována pozornost médií, jinak k výtvarnému umění apatických. Samotný fakt soutěžení v této oblasti je velmi rozporuplný, na umění se těžko dá aplikovat klasické hodnocení. Jeho podstatnou úlohu vidím kromě zvýšeného mediálního zájmu i v diskusi, kterou každoročně vyvolává uvnitř úzké výtvarné komunity. Důležitou roli hraje určitě i finanční podpora projektu, která u nás jinak téměř nefunguje a která dovoluje plně se soustředit na realizaci. Pro mě osobně je účast v letošním finále určitě obrovským impulsem a pozitivním tlakem připravit ucelený projekt. To je doplněno o příjemný pocit z toho, že se na něj přijde podívat o něco více lidí než obvykle, a to snad i mimo náš okruh.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Mezi ty, jejichž práce si vážím nejvíc, patří nepochybně Michal Pěchouček, Markéta Othová, Jan Mančuška, Kateřina Šedá. Každý z nich je výrazná osobnost se specifickým způsobem vyjadřování, patří ke klíčovým postavám zdejší výtvarné scény.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
Bylo bych jich určitě víc, seznam laureátů Chalupeckého představuje jen malý výsek z české výtvarné scény. Pro mě osobně by to byl například Josef Bolf, Milena Dopitová, Krištof Kintera. Jsou také umělci, kteří vytvářejí velmi kvalitní a soustředěné práce, ale pro úspěch v soutěži příliš úzce zaměřené.
4. Koho z letošních finalistů — kromě sebe — nejvíce favorizujete?
Logicky je to Zbyněk Baladrán, který už je v soutěži potřetí, našel podle mě přesvědčivý výrazový slovník a jeho práci mám ráda. Navíc mám vždycky pocit, že by cenu měl získat člověk, který se na výtvarné scéně pohybuje už delší dobu a dá se u něj vysledovat provázanost jednotlivých prací.
Všichni letošní finalisti mají ale za sebou zajímavé práce a představují širokou škálu přístupů. Na jednotlivé výstavy jsem moc zvědavá, už i proto, že se každý musel vypořádat s jiným typem prostoru.
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Zatím se v mé práci žádné neobjevilo, její charakter také žádné nevyžaduje. Reaguji většinou na konkrétní situace a prostředí, jejichž repertoár využívám a znovu formuluji nebo uspořádávám a ke kterým se snažím přistupovat z různých úhlů. Pro každou práci tak platí jiná pravidla a zákonitosti. Spíše než o krédu by se dalo mluvit o opakujících se motivech, které se v mé práci objevují.
6. Co pro vás znamená umění?
Je to pro mě možnost přehodnocovat, rekonstruovat, zkoumat věci ve svém nejbližším okolí prostřednictvím osobní zkušenosti, používat vlastní jazyk, který vychází z reality, ale přetváří ji v jiném systému. Je bezpečnou a zároveň nejistou zónou, způsobem komunikace.
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Určitě podstatná a nemusí být pouze v podobě kladného či záporného hodnocení nebo odezvy. Spadá do ní i zkoumání reakcí v průběhu nějaké akce, zásahu nebo při vystavení objektu se změněnou funkcí. Některé práce vyžadují fyzickou účast diváka, začleňují ho do sebe nebo záměrně vyvolávají různé asociace. Spíš než o reakci bych pak v souvislosti se svou prací mluvila o nutnosti fyzické přítomnosti nebo zkušenosti, znejistění diváka.
