Po literární Praze se nějaký čas nemluvilo málem o ničem jiném, než že literární obtýdeník Tvar bude mít ve svém novém, již 14. ročníku úplně jiný tvar: že (prý ?) už nebude vycházet jako dřív v "novinové" podobě a že (prý?) bude vypadat - s určitou nadsázkou - něco jako Reflex. A že bude jinačí i uvnitř a jinačí bude i jeho cena. A tak se spekulovala o všem možném...
, ale když první letošní číslo Tvaru konečně vyšlo, spekulace přestaly jako když utne. Nebylo totiž o čem spekulovat: na první pohled se nezměnilo skoro nic. (Kromě ceny, která se vyšplhala o 25% vzhůru - na úroveň Reflexu!) A na druhý či třetí pohled?
Tak především si obtýdeník Tvar ponechal svou tradiční podobu novinovou a vše, co v tomto smyslu doznalo změn, se týkalo pouze jeho černobílého vnitřku. V prvé řadě pozměnil grafickou úpravu - a tady jistěže záleží na gustu každého z nás: beztak si za pár týdnů čtenáři na novou grafickou úpravu zvyknou a nebudou ji už srovnávat s tou minulou! Leč než k tomu dojde, lze mít za to, že nová úprava grafická v podání Kláry Hegerové (s pramálo čitelným logem časopisu!) je mnohem diletantštější než původní, jejímž prostřednictvím Tvaru nadlouho vtiskl tvářnost Jakub Tayari. Některé texty jsou na pozadí černé barvy téměř nečitelné a zvlášť tragikomicky působí velké plochy nepotištěného papíru: skoro by se zdálo, že v Tvaru od Nového roku nemají co tisknout! Zakrátko rozpoznáme i koncepční změny obsahové, směřující nepochybně spíše k nekoncepčnosti: skoro třetinu týdeníku (!) zde zabírá odborné pojednání o americké a britské poezii po roce 1970 a ve zbytku čísla plně dominují interview. A na nich je znát, že Tvar, kdysi literární periodikum pro několikero pokolení, stále víc nabývá charakteru studentského časopisu. Dokazují to právě rozhovory: mladším čtenářům mohou připadat zajímavé a zábavné, starším čtenářům se zase mohou zdát jalové až přitroublé ("Umíš dvojtakt? A dohodíš trojku... A dvoutakt jste měli?"). Možná však právě mladí zájemci o literaturu tuto proměnu Tvaru směrem k magazínovosti upřímně uvítají, zatímco ti dříve narození se od literárního obtýdeníku možná znechuceně odvrátí. Tak už to chodí: co je pro někoho živý tvar, to může být pro jiné oči tuzemský patvar.
