nahoru

Lafata a Janda – děti sportovní Štěstěny

Pavel Kovář 5. září 2006 • 15:32

Štěstí či šťastné náhody jsou ve sportu víc viditelné než v běžném životě. Nejlépe nám to ukázal fotbalista David Lafata v sobotním utkání s Walesem. Dal dva góly, z nichž ten druhý lze označit za vyloženě klikařský. Štěstí měl minulý týden i skokan na lyžích Jakub Janda, a to jiného druhu: podařilo se mu totiž konečně uzavřít smlouvu s lyžařským svazem.


Lafatovi, odchovanci českobudějovického fotbalu, bude za pár dní pětadvacet. Na jihu Čech hrál do loňska, pak mu s klubem vypršela smlouva. O prodloužení neměl zájem, jak mu poradili jeho agenti, protože chtěl jít zadarmo do ciziny; to je běžná praxe. Možná na první pohled nepůsobí jako oslnivá hvězda, ale fotbal hrát umí, jinak by od svých patnácti let nehrál ve všech dorosteneckých a juniorských reprezentačních výběrech (!). Vloni odešel do Řecka, ale tam se mezi hráči mnoha národností, počínaje Brazilci a konče Jihoslovany, neuchytil. Proto hraje od letošního jara v Jablonci. Potřebuje totiž české prostředí, má rád přírodu, myslivost a rybolov. Na severu Čech dává góly, takže se na poslední chvíli dostal do reprezentace.
A pak už jsme to na teplických Stínadlech viděli: gól hlavou, první dotyk míče po minutě pobytu na hřišti, byl ukázkou pohotovosti a nebojácnosti. Hlavičkovat ve skrumáži a v pádu, to by si leckterý zkušený matador rozmyslel. Druhý a vítězný gól, jejž dal nohou, byl vlastně kiks. Kdyby trefil míč pořádně, nejspíš by jej poslal pánu Bohu do oken. Ale on o něj nějak zavadil podrážkou, a míč putoval k tyči. Mířená střela to v žádném případě nebyla… Aniž by šlo o srovnávání, ale kolik podobných utrápených kousků zaznamenal Horst Siegl? Tady jsme na pomezí štěstí a takzvaného čichu na góly, pojmu obtížně definovatelného. Kéž by byl Lafata novým a lepším Sieglem!
Skutečnost, že náhradníkův kiks zachránil Brücknerův tým před blamáží v úvodu kvalifikace o postup na ME, zaslouží jistě samostatný komentář. Zatím počkejme s hodnocením až po středečním „utkání podzimu“ se Slovenskem na Tehelném poli.
Lyžařský skokan Janda zvítězil nad funkcionáři, kteří mu dlouho nechtěli dát peníze, jež žádal za své jméno minulého vítěze Světového poháru a Turné čtyř můstků. A to je štěstí zcela jiné povahy. Řadě závistivců vadily Jandou požadované milióny, ale už neviděli, že skokané riskují pád a těžké zranění. Jestliže se Jandův roční příjem, včetně marketingových aktivit, bude pohybovat kolem deseti miliónů korun, nevidím to jako nezasloužené peníze. Vždyť stejnou částku si vydělají některé hvězdy fotbalové Gambrinus ligy, ve světovém měřítku nic neznamenají a zdaleka neriskují zdraví či dokonce život.
Nyní budeme zvědavi, jak Janda zvládne novou sezónu bez trenéra Vasji Bajce, jenž ho zbavil psychické lability a připravil tak, že začal vyhrávat. Dokáže totéž i nový trenér, Rakušan Richard Schallert, muž spíše akademický než charismatický? Ve slovinské Kranji, poprvé po podpisu smlouvy, skončil Janda čtyřiadvacátý, když se mu nepodařil první skok. Zato zazářilo další dítě Štěstěny – sedmnáctiletý Roman Koudelka, který zaznamenal nejdelší skok dne (107 m) a celkově skončil třetí. Koudelkovo štěstí spočívá v tom, že pochází z Lomnice nad Popelkou, kde slavný trenér Zdeněk Remza má jako hobby líheň skokanů. To je ovšem poněkud jiný druh štěstí.