nahoru

Chvála oploštělosti

Psychoželva Leesa 5. března 2006 • 19:01

Postmoderní doba nám servíruje mnohostrannost jako všeobjímající ctnost. Nejde jen o nový předsudek?

Termínem oploštělost označujeme jak v psychiatrické, tak v běžné mluvě cosi negativního. Cosi, co jakoby do nové, optimistické a všekonzumujícící epochy jedenadvacátého století vůbec nepatřilo. Postmoderní konzument přece má být mnohostranný, univerzální a všestranně použitelný, aby mohl konzumovat ve všech sférách spotřeby, které se marketingovým mágům ještě podaří vymyslet.
Já jakožto želva si troufám tvrdit, že ódy na mnohostrannost jsou jen dalším reklamním trikem, který má zvýšit zisky koncernů. Oploštělost, kterou nám servírují jako neduh, hřích a nectnost, je naopak vynikající komparativní výhodou pro přežití. Hledání příkladů můžeme začít v dnešní ekonomice. Co je nejdynamičtější, nejrychleji se rozvíjející, nejperspektivnější a vůbec všechno nej, na které si želva vzpomene? No přece IT technologie! A není třeba připomínat, že všechny počítače, servery a mobily, které dnes používáme, by neexistovaly, kdyby neprošly klíčovou fází vývoje - epochou PLOŠNÝCH spojů. Ale nejde jen o ekonomiku, ale i o zdraví lidu! Vždyť teprve PLOŠNÉ očkování vymýtilo hrůzné nakažlivé chroby!
I lidé, kteří dnes vydělávají nejvíce peněz, fungují ve zcela oploštělých oborech. Manažeři bankovního sektoru a IT profesionálové - to jsou dnes nejlépe placené skupiny lidí! Přitom nic není ploššího, než suchá analýza bankovního případu, a málokdo má oploštělejší zájmy i životní styl než zažraný a svou prací žijící programátor.

Oploštělost prostě je nosnou, perspektivní a chvályhodnou vlastností, kterou je třeba upřednostňovat a odměňovat!

P.S.: A samozřejmě kdybych já, želva, nebyla placatá a nemohla se ukrývat ve skalních štěrbinách, tak jsem už dávno vymřela.

Psychoželva Leesa