Název tohoto sloupku není ani v nejmenším míněn ironicky, naopak - myslím to upřímně. Můžeme být Bohu vděčni, že kardinálové volbou nového papeže církev zbavili smrtelného hříchu pokrytectví, ve kterém léta setrvávala.
Po dlouhá desetiletí, v podstatě od druhé světové války, hrála církev s nekatolickou veřejností pokryteckou a nepoctivou hru. Od poloviny minulého století, od holocaustu, už bylo v demokratickém civilizačním okruhu zcela nepřijatelné hlásat nenávist, nařazenost jedné víry či systémově krýt zločiny páchané mocenskou organizací (mluvím o demokratickém západním světě, ne světě ovládaném bolševiky). Církev tedy navenek hlásala toleranci a běžnou lidskou slušnost, při bližší analýze konkrétních postojů katolické církve k jednotlivým choulostivým problémům a chování Vatikánu v jednotlivých skandálech bylo jasné, že praxe a rétorika se více než liší. Říkat však nahlas, že katolíci kryjí „své“ pedifily a podofilii „svých“ kněží církev de facto toleruje, bylo o žalobu. Oficiálně se od podobných zvěrstev katolická věrchuška posledních padesát let distancovala.
Nyní, když byl papežem zvolen zasloužilý vrchní inkvizitor Ratzinger (byť je ona funkce nyní přejmenována a má mnohem politicky korektněji znějící název, zastával jí Benedikt XXI dlouho), je po pokrytectví. Jak poprvé zveřejnil list The Observer, Ratzinger rozeslal (ještě jako vrchní inkvizitor) v květnu 2001 biskupům dopis, ve kterém je vyzýval, aby jakákoliv podezření na zneužívání malých chlapců drželi jako papežské tajemství a řešili výhradně uvnitř církevní hierarchie. Překlad dokumentu zveřejnila MF Dnes.
Inkvizitor Ratzinger také - v dokumentu Pán Ježíš z přelomu tisíciletí - naznačil nadřazenost katolicismu ostatním náboženským školám, a jako první papežský krok odsoudil registrované partnerství homosexuálů ve Španělsku.
Zaplať Pánbůh, katolická církev se konečně výslovně, osobou zástupce Kristova na Zemi, přihlásila k tomu, co pozorovatelé tušili již dlouho. K tomu, že je fundamentalistickou nenávistnou sektou hlásající homofobii, vlastní nadřazenost a systémově kryjící ty nejodpornější zločiny vlastních lidí. Zločiny páchané na dětech, svěřených do „duchovní“ péče.
