„Jsem rád, že jsem vás mohl jmenovat a ukončit tak vládní krizi,“ pochválil se prezident Václav Klaus při jmenování Jana Fischera, předlistopadového komunisty, premiérem.
Docela Klausovi věřím, že byl rád: ceremonie na Hradě se staly jeho patnácti minutami slávy; vždy stejný patetický obličej, stejně prkenná gesta, stejné kroky. Ale ukončit vládní krizi? A kterou vlastně? Už si ani nepamatuji, kdy jsme nějakou nezažívali, naposled snad za komunistů.
Vládní krizi u nás máme od roku 1996, kdy Klaus sice ještě vyhrál volby, nesestavil však většinovou vládu; skončilo to Sarajevem. Vládní krize, jen jiným způsobem, pokračovala i po volbách v roce 1998, tehdy opoziční smlouvou mezi ODS a ČSSD; skončilo to cynickým rozdělením moci.
Nic moc jiného jsme nezažili ani mezi volbami v roce 2002 a 2006, kdy ČSSD nejdřív padali premiéři, načež přišel Jiří Paroubek a navzdory vládní koalici vládl s KSČM; skončilo to Kubiceho zprávou a volebním patem. Poslední tři roky zažíváme vládní krizi v přímém přenosu. A budeme ji zažívat i dál.
Divím se Klausovi, že nás vůbec ještě šálí hradní premiérskou ceremonií s oficiální poctami, když všichni víme, že Fischer není žádný premiér; ostatně právě proto jej prezident jmenoval. Mimo to dědí stejnou Poslaneckou sněmovnu, jejímž nejčastějším programem je právě shazování vlády; navíc mu tři exkoaliční strany nadělily k premiérování vlastní rozklad.
Kdyby se politici chodili na Hrad dívat na fotbal, považoval bych to za upřímnější. Mimochodem: jako občan téhle země bych se bez vládní krize nad Prahou cítil dost nejistě.
Další články autora najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
(Reflex online)
Související články:
Anketa: MÁME PREMIÉRA. JE TO KONEC VLÁDNÍ KRIZE? (Reflex online, 9. 4. 2009)
Fischerovo jmenování je výsledkem dohody politických stran. Podle lídrů ČSSD, ODS, KDU-ČSL a Strany zelených mají být předčasné volby a dočasná úřednická vláda východiskem ze současné politické situace a ukončením vládní krize. Jak to vidíte vy?
