Není dnes snadné být evropským politikem. Když chcete, aby vás v cynickém světě, jemuž svou ekonomickou i vojenskou silou dominují USA, brali aspoň trochu vážně, nikdy nesmíte doopravdy jednat. To totiž vyžaduje doopravdy něco dělat a doopravdy za sebou nějakou sílu mít. Proto se buď po vzoru Jacquese Chiraka veřejně líbáte s teroristou jako Arafat, takže pak nikdo neví, kde to bouchne příště. Nebo uspořádáte někde v teple summit...
Není dnes snadné být evropským politikem. Když chcete, aby vás v cynickém světě, jemuž svou ekonomickou i vojenskou silou dominují USA, brali aspoň trochu vážně, nikdy nesmíte doopravdy jednat. To totiž vyžaduje doopravdy něco dělat a doopravdy za sebou nějakou sílu mít. Proto se buď po vzoru Jacquese Chiraka veřejně líbáte s teroristou jako Arafat, takže pak nikdo neví, kde to bouchne příště. Nebo uspořádáte někde v teple summit. Tam si pokecáte o fotbale, dobře se najíte a napijete a kvůli médiím se nakonec i zavážete, aniž byste pro ně něco doopravdy udělali, splnit zcela nereálné cíle (Lisabonská agenda). Když je pochopitelně nesplníte, uspořádáte další summit, kde se dobře…. Což aspoň vysvětluje, proč jsou i skandinávští premiéři či ministři zahraničí celý rok docela slušně opálení. Anebo si namažete hlavu máslem a s pusou plnou patetického breku ji strčíte Američanům do zadku, jak to udělali Giuliano Amato (italský expremiér), Ralf Dahrendorf (člen britské Sněmovny lordů) a Valéry Giscard d´Estaing (francouzský exprezident), když napsali americkému prezidentovi dopis. Už vidím George Bushe, jak si dal při jeho čtení nohy na stůl, otevřel si pivo, šňupnul menší lajnu (samozřejmě ji jen chvíli podržel v nose, jako Bill Clinton nešlukoval trávu) – a pak se celou noc smál. Musel se cítit stejně jako boxer supertěžké váhy, jemuž boxer muší váhy napíše prosebný dopis, aby….. vůbec neboxoval.
Nevím, kdo ze tří autorů je za dopis, v němž Bushe zhruba prosí, aby bral Evropu vážně na mezinárodním poli, neubližoval nám, posílil dolar a nakonec – jak jinak - s námi ustavil strategické fórum, nejvíc zodpovědný. Z Bruselu si pamatuju, že francouzský exprezident, starší pán, jenž už má oficiálně na svědomí i příšerný text „euroústavy“, na většině jednání spal, takže za slova, pod nimiž bývá často podepsán, možná vůbec nemůže. Britský lord s německým jménem a britskou imperiální minulostí se mohl při psaní až moc kamarádit s whisky místo s perem, takže….. Takže text nejvíc zavání Itálií, jež chce taky být tolik velmocí, ač žádnou velmocí není, stejně jako celá EU. Ta je totiž takovou velmocí, že pokaždé, když to například vřelo kolem bývalé Jugoslávie, což, jak ví i většina z nás, je v Evropě, hodili se Bruselu nenávidění Američani se všemi dolary, bombardéry a ne-summitovým jednáním. Ti pak při náletech rovnou vzali i čínskou ambasádu, aby si Číňané nemysleli, že když už naoko nejsou komouši….
Ti tři měli napsat dopis sami sobě, tedy všem evropským politikům. Zněl by asi takhle: „Vážené královny a vážení králové, vážené prezidentky a vážení prezidenti, vážené premiérky a vážení premiéři, vážené eurokomisařky a vážení eurokomisaři, vážené europoslankyně a vážení europoslanci, vážené národní poslankyně a vážení národní poslanci, vážené uklízečky a …. pardon, nezapomněli jsme na nikoho?…, snad ne. Jestli chceme (EU) kdy vystupovat jako nějaká velmoc, musíme ihned přestat psát dopisy a brečet na summitech a začít jednat jako Američani, to znamená provést co nejdřív všechny bolestivé ekonomické a sociální reformy, abychom taky kdy byli velmoc. Protože jinak…, uf…. Hergot, Valéry, udělejme si radši summit…. Silvio, jak je teď na Sicílii?“
