Golfové hřiště může být linksového typu, tedy bez stromů, anebo parkového, kde stromy hrají zásadní roli. Ačkoli linksy, jenž najdeme především na mořském pobřeží ve Velké Británii a Irsku, jsou klasickým a starším typem hřišť, dnes se většinou staví parková hřiště. Stromy přidávají hřišti na estetické stránce, zároveň také hru komplikují a činí ji tak zajímavou.
Vezměme si za příklad třeba osmnáctku d´Esté a části osmnáctky Radecký na Konopišti – to je zatím volný prostor, bývalé pole, hodně tu fouká a hrát je možné i z vedlejších fervejí, když už vám tam míč zaletí. Ale těch několik tisíc stromků, které jsou tu vysázeny, učiní v budoucnu z tohoto holého hřiště patrně docela slušný lesopark. A bude tu určitě problém netrefit stromy a vejít se na ferveje. Zatímco dnes mohou hráči na některých jamkách hrát diagonálně, stromky nebrání v letu míče, s postupujícím časem a růstem stromů bude taková hra nemožná a bude platit jediné: držte se ferveje.
Pro představu, jak stromy po zhruba dvaceti letech od výsadby vypadají a co to znamená pro hru, netřeba chodit daleko: stačí zajet do pražského Motola. Tady jsou stromy už středního vzrůstu, jejich větve sahají hodně dolů a když vám pod ně míček vjede, máte velké problémy ho alespoň vyškrábnout na fervej. Ale pořád tu ještě je možnost hrát přes stromy, dá se využít vedlejší fervej.
„Finální“ verze takového parkového hřiště, s plnohodnotnými vzrostlými stromy, je pak k vidění třeba v Poděbradech. Okolní les jasně vymezí prostor pro hru, přes stromy to nejde. Ale na druhou stranu – hrát už se může pod kmeny stromů, větve bývají dost vysoko. Pokud chcete vidět, co rostoucí stromy s hřištěm dokáží udělat, podívejte se například na staré fotografie hřiště v Mariánských Lázních a porovnejte tuhle skutečnost s dneškem. Když anglický král Edward VII. hřiště v roce 1905 otevíral, bylo to jen pole. Dnes je to jedno z nejhezčích českých parkových hřišť, na kterém je ovšem datlový zvuk míčku narážejícího do kmene slyšet každou chvíli. Stejně tak na malé devítce ve Svratce, založené už před více než šedesáti lety. Tady byla stromořadí vysázena u některých fervejí jak podle pravítka a dnes tak stromy tvoří krásný lem hřiště.
Samotnou a zvláštní kapitolou jsou stromy stojící osamoceně uprostřed fervejí. Na žádném nově vzniklém hřišti jsem neviděl, že by doprostřed ferveje někdo něco vysadil. Nicméně jsou hřiště, která vznikla v místech s už vysokým porostem, a některé ferveje zdobí osamocený strom. Keř-strom je například v Hodkovičkách na jamce č. 4, v Motole na pětce, v Bechyni mají na fervejích několik staletých dubů. Někdo těmhle „překážkám“ nemůže přijít na chuť, považuje je za nesmyslné, pro jiného představují výzvu k co nejpřesnější hře. V každém případě jsou ale z estetického hlediska jedinečné, snadno zapamatovatelné.
Na jedné straně tedy bude s růstem stromů růst i estetická kvalita českých hřišť, provázet ji ale bude i zvyšující se sportovní náročnost. Takže bychom si měli současný stav, kdy nějaký ten ústřel stranou ještě nic neznamená, pořádně užít. V budoucnu se budeme muset naučit hrát rovné rány a mnozí současní bombeři, kteří nehledí na nějaký ten metr vpravo vlevo, budou muset svou taktiku asi přehodnotit.
A ještě jednu poznámku. Znáte určitě tu větu, že „stromy jsou z 80% vzduch“. Obvykle ji říká hráč, který je ve velkých problémech a zrovna se chystá na nějakou hodně odvážnou ránu skrz strom. A ta rána pak dopadne špatně. Ale není se co divit, protože ona věta je jedním z nejfalešnějších doporučení pro hru. Odporuje totiž jednoduchým geometrickým zákonitostem. Strom je opravdu z 80% vzduch, ale pouze když to vezmeme z hlediska trojrozměrného. Z hlediska dvojrozměrného, které je pro golfistu v daném případě důležitější, je to hradba zeleně, jež je víceméně neprůchodná - míček se o ni dříve či později zastaví, nebo změní nějak svou dráhu letu. Takže je to úplně naopak: strom je minimálně z 80% hmotou, a tudíž překážkou. Nejlepší taktika tedy je stromům se za každých okolností vyhnout.
