Sjezd ČSSD – prezident se distancuje od vlády, troubení k útoku na Topolánka...
SJEZD ČSSD – PREZIDENT SE DISTANCUJE OD VLÁDY, TROUBENÍ K ÚTOKU NA TOPOLÁNKA, PAROUBKŮV BOJOVÝ PROJEV / JUSTICE OBĚTÍ POLITICKÉHO SPORU / ADEPTEM NA VYHOZENÍ JE MINISTR POSPÍŠIL / MARTIN BURSÍK MIMO DISKUSI / ZELENÉ VYHODILI DVEŘMI, VRACEJÍ SE OKNEM
Sobota 21. 3.
Unie státních zástupců ČR (sdružuje asi třetinu státních zástupců) vyzvala k odstoupení nejvyšší státní zástupkyni Veseckou. Jde samozřejmě o jakési doporučení, nicméně takováto forma lidosprávy mi připadá poněkud zvláštní. Sice jen velmi vzdáleně, ale přece jenom trošku trošinku to vypadá, jako kdyby se ustavila unie policistů ČR a vyzvala k odstoupení policejního prezidenta. Po Unii státních zástupců ČR hodlá totéž učinit i Soudcovská unie (aspoň podle toho, co řekl novinám její místopředseda Motl) s odvoláním na to, že „základní cíle, zejména pokud jde o to, obnovit důvěru veřejnosti v justici, máme se státními zástupci stejné“.
Ty cíle máme stejné všichni, takže podobně se může v příštích dnech vyjádřit i Unie kominíků ČR, existuje-li nějaká. Hlavní problém ovšem je, že nejde o věcný spor, ale o politický spor mezi ODS a ČSSD, jehož obětí se stala justice. Nelze přitom přehlížet, že hlavním viníkem je premiér Topolánek, který svého času neměl dost síly a rozhodnosti, aby se rychle a rázně zbavil Jiřího Čunka. Jistě, mohlo to vést k pádu vlády, ale to je riziko politické profese. Premiér do sporu postupně namočil spoustu lidí, kteří do něj namočeni být neměli (a taky se do něj neměli nechat namočit, což platí i pro paní Veseckou), Čunka nakonec nezachránil (před tím, než se ho zbavil, mu předseda KDU-ČSL dal párkrát zahulit), a teď mu nezbude, než pustit i další.
Na konci řetězce adeptů k vyhození stojí ministr Pospíšil, zařadila ho tam troska Strany zelených, která ještě drží koalici. Dostal ultimátum: buď vyhodí Veseckou, nebo poletí sám. Zelení bojují o holé politické přežití a musí se profilovat. K tomu se kauzy, které se odvíjejí od případu Čunek, hodí poměrně dobře. Ať je Jiří Paroubek, jaký je, lidí, kteří se jako pan Čunek zjevně nedali držet, se zatím dokázal zbavovat bez váhání. Není to věc morálky, ale pudu politické sebezáchovy. Takže Topolánek se nakonec bude muset zbavit lidí, kteří se mu ke své škodě snažili dejme tomu pomoci, spolu se možná sveze i pár dalších, kteří se přitom neopatrně motali kolem, a vláda, pokud příští úterý nepadne, dostane další ránu. Vlastně už ji dostala. Těžko se vládne s virtuální většinou v PS!
O Klausovu vystupování na sjezdu ČSSD jsem psal už včera. Pro pořádek jen doplňuji, že úplný text toho, co prezident řekl po setkání s Paroubkem novinářům, zní: „Prezident nemá volat po anarchii a permanentní revoluci a padání vlád na straně jedné. Na straně druhé prezident také cítí nebo necítí, že ta vláda, která existuje, je vládou, se kterou on se identifikuje. Já myslím, že vy všichni víte, že já se s vládou, kde sedí pánové Bursíkové a nebudu radši jmenovat někoho dalšího... To pro mě tak úplně nejmilejší není.“ Prezident se až na výjimky (kdyby se vláda očividně zpronevěřila ústavě) nemá s vládou co identifikovat nebo neidentifikovat, a hlavně ji nemá podrážet. To ovšem s chutí dělával už Klausův předchůdce Havel, i když ne v takovéhle síle. Jinak je to dosti zbabělá distance od někoho, kdo Klausovi nejde pod fousy, navíc v situaci, kdy prezident dobře věděl, že to ti, u nichž byl na návštěvě (Paroubek a ČSSD), náležitě ocení. Zda to bude dostatečně silné zatroubení k útoku „rebelů“ na Topolánka, nevím. Protitopolánkovská opozice v ODS by potřebovala mít jistotu, že se jí strana v této složité operaci sarajevského typu nerozpadne, tj. že se Topolánek poslušně odpotácí z ringu a oni ovládnou pole, tak, aby zvládli volební kampaň. Do úterka se na toto téma zřejmě bude konat v silovém poli ODS řada horečných, velmi neformálních setkání. V zájmu téhle země bych rád doufal, že to Topolánek, pokud „rebelové“ vládu potopí, neudělá, ale jde mi to ztuha.
Paroubek přednesl na sjezdu bojový projev, kterým dal posluchačům nahlédnout do budoucnosti: nynější ekonomický a společenský(!) systém vyžaduje korekce. Máme proti sobě silně motivovaného protivníka a klub přátel ODS v médiích (a jakmile nám to korekce společenského systému umožní, zatočíme s nimi, doplňuji já). Proti uzavření debaty na sjezdu se ozvaly nepočetné hlasy (ale byl mezi nimi i šéf kontrolní komise strany Starec). Kdyby byl Paroubek na své spolustraníky stejně přísný jako na novináře, musel by remcaly nazvat vládním výsadkem v ČSSD.
„Samotný fenomén globálního oteplování je opravdu mimo diskusi,“ prohlásil Martin Bursík v rozhovoru pro Lidové noviny. To je demokrat, jak se patří! Ve skutečnosti nic není mimo diskusi (pokud nepřistoupíme na ohavnou demagogii typu „popírat globální oteplování je totéž jako popírat holocaust“). Společnost se vyvíjí tím, že se o věcech diskutuje. Diskutování je třeba probojovat. Uzavřené jsou jen věci, které se uzavřely samy od sebe, tím, že o nich už nikdo potřebu diskutovat necítí.
Pátek 20. 3.
Událostí dne je pokračování sjezdu ČSSD. A to ne snad pro sjezd samý, ale pro to, jak ho dnes svou přítomností a svým projevem ozvláštnil prezident Klaus. Kolují zprávy o tom, že se v týdnu setkali na neformální schůzce on, předseda ČSSD Paroubek a Pavel Bém (mimochodem, Bém se teď pustil do Topolánka kvůli radaru, zdá se, že se z kongresového knokautu už vzpamatoval), a že měli mluvit mj. o tom, co Klaus řekne na sociálně demokratickém sjezdu o scénáři po případném pádu vlády. Všichni tři schůzku rozhodně popírají. To, že se sešli, je buď pravda, nebo ne, Klaus však na sjezdu žádné scénáře načrtávat ani nemohl a v podstatě nemohl říci víc než to, co pak doopravdy řekl. To znamená jakousi celkem neutrální výzvu ke svornosti v těžké době.
Zarážející byla jen jedna maličkost. Prezident hovořil o tom, že je třeba dbát na zájmy země, ale přitom: „Nevolám po tom, aby bylo v naší zemi po dobu hospodářské recese nebo po dobu českého předsednictví EU omezeno či dokonce zastaveno běžné politické zápolení. Takové moralistní či moralizující výzvy by byly nejen plané, ale i zbytečné. Politický zápas stran v pravolevém spektru je přirozený a pro hledání východisek ze současné krize může být i plodný.“ Bohužel nejde o běžné politické zápolení a Klaus to nemůže nevidět. Z pozice prezidenta by měl právo říci to, co řekl – v souvislosti s bezohlednou politikou ČSSD – v obráceném gardu: nevolám po tom, aby bylo zastaveno běžné politické zápolení, ale co je moc, to je moc. To by mu ale příliš netleskali.
Nepochybně významnější než projev byl rozhovor mezi čtyřma očima s Paroubkem. Klaus pak sdělil novinářům mimo jiné: „Já myslím, že vy všichni dobře víte, že s vládou, kde sedí páni Bursíkové a já raději nebudu jmenovat některé další, to zase úplně pro mě nejmilejší není.“ Ve skutečnosti si Klaus takový protivládní výpad nedovolil už delší dobu. Je to vlastně skandální, protože prezident nemá co hodnotit vládu z toho hlediska, nakolik je mu milá nebo ne, nic mu do toho není, legitimita vlády se neodvíjí od jeho libých pocitů. Výrok se dá – možná – chápat jako jakýsi signál k „rebelům“, aby se nebáli a šlápli do toho. Nevím, zda to bude stačit, oni čekají spíš povel a instrukce než náznaky. (Možná ovšem, že už je dostali – nebo teprve dostanou – neoficiálně). Toto vzájemné hecování i chování „rebelů“ (těch z ODS) poněkud připomíná chvíle, kdy se rozjížděl „sarajevský atentát“. Klaus je tentokrát v roli svého věčného rivala Václava Havla.
Další zajímavé věci se ještě na sjezdu odehrají. Dozvíme se o nich dodatečně z šeptandy, jako za totáče, protože zasedání bude neveřejné. Předpokládám, že sociálně demokratičtí „přátelé“ velmi dobře věděli, proč chtějí, aby bylo neveřejné. Podaří se navázat na slavné podsedické tradice?
Vyhodili je dveřmi, vracejí se oknem. To se dá říci o zelených, vyloučených v souvislosti se vznikem „Demokratické výzvy“. Paní Kuchtová vyzvala, aby se „výzva“ otevřela v duchu demokracie i nestraníkům. To znamená jim (také jim). Strana zelených je, jak se zdá, demokratická jako hospoda, z níž nakonec nelze nikoho vyhodit. Podle toho to v ní taky vypadá.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
