Kunštátská kaple je určitě jednou z nejvýše položených sakrálních staveb u nás. A je to také jedno z nejzvláštnějších míst, které najdeme v českých horách. Kaple stojí na hřebenu Orlických hor, ve výšce 1035 metrů nad mořem.
Vládne tu opravdu drsné podnebí, dané nejen nadmořskou výškou, ale také tím, že místo je otevřené a vystavené prudkým větrům vanoucím ze všech stran. Kaple je uprostřed hřebenu, skoro všemi směry je odtud vidět do Polska i do Čech. A kaple je také odevšad viditelná – když se například z rozhleden ve východních Čechách díváte dalekohledem na horizont hor, kaple si vždycky všimnete. Její ostrý hrot přitom vystupuje nad rovinu jen o pár metrů - výška kaple je osm metrů, šířka sedm. Ke kapli se nejlépe dostane z Říček, po silnici a pak hřebenovou trasou na rozcestí pěti cest nazvané příhodně Pěticestí. Pak už je to ani ne kilometr.
Jak se vůbec taková stavba ocitla na místě, kde široko daleko není žádné lidské obydlí, kde se vždycky jen těžilo dřevo? Právě dřevařským dělníkům prý kaple sloužila. Založena byla snad už v roce 1671, určitě šlo o dřevěnou kapli. Bytelnější je doložena až z roku 1831, kdy byla „postavena z kamene jistým dobrodincem…“ Nevydržela dlouho, už roku 1860 byla pouhou ruinou. A tak byla roku 1869 opět postavena-zrekonstruována; její tehdejší podoba je totožná s dnešní. Další rekonstrukce následovaly v letech 1967 a v letech 2000-2004. Bohužel kus omítky od poslední renovace už zase odpadl…
Při hezkém počasí je kaple i okolí nádherným místem. V okolí najdete rašeliniště, ke kterému se váže pověst o bohatém městě, které zde kdysi stávalo. „Jeho chamtivým obyvatelům předpověděl zánik neznámý poutník do Kladska, poté, co mu odmítli poskytnout přístřeší. Dříve než se poutník z Kladska vrátil, kletba se vyplnila. Země se rozevřela a pyšné město zmizelo v hlubinách. Zbyly jen bažiny uprostřed lesů...“ Dalo by se s úspěchem pochybovat o tom, že zde kdysi vůbec nějaké sídlo stálo, ale pravdou je, že za počasí mlhavého, případně v noci, je to magický prostor a pověsti si tu můžete sami vymýšlet i domýšlet.
Dnešní okolí kaple je zbavené vysokých stromů, v okolí roste nízká kleč. Kousek odtud jsou zbytky lesa, jiným směrem ale roste nový. V minulosti tomu tak nebývalo, kaple byla vysokými stromy obklopena. Dokážu si představit, jakou radost asi museli mít lidé putující tímto krajem, přes hřeben, když po namáhavé cestě narazili na něco, kde se mohli schovat, odpočinout si a pomodlit se.
Dnes se v kapli modlí jen málokodo, i proto, že její vchod je zavřený. Není také jedinou stavbou na tomto místě, protože jen kousek od ní stojí vojenský bunkr. V letech 1937-38 tu vyrostl v rámci budování opevnění proti útoku z Německa. I tenhle malý „řopík“ je zavřený, pokud jste ale šikovní a o řopík je opřený třeba kus stromu, dá se vylézt na jeho střechu. Já to zkusil a výhled byl famózní. Faktem je, že při skoku dolů jsem si připadal jako Jindra Hojer, který skákal z pavlače před Dvorečáky. Ostatně podobných bunkříků najdete ve zdejším okolí desítky, stovky. A kousek odtud je i velká pevnost Hanička.
Vojenská a církevní stavba jako jediní reprezentanti lidské tvořivosti na místě, které patří horám, živlům, přírodě. Jaký asi bude jejich další osud? Kaple přežije, je to stavba s „vyšším smyslem“, proto ji lidé budou asi stále udržovat, obnovovat. A bunkr? Ten svůj smysl bohužel neměl už ani v době, kdy byl budován – válka se tehdy vedla jinak. Bude tedy buď udržován jako technická památka, nebo bude ponechán svému osudu. Ale je to tak bytelná a pořádná stavba, že tu může stát bez údržby i za sto let. Zvláštní symbióza.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
