Vzpomínám si na debaty, které se vedly v době, kdy vláda chtěla stáhnout zbraně a zpřísnit kritéria na vydávání zbrojních pasů. Hodně lidí se tehdy bouřilo, že jde o socialistický experiment a omezování svobody. S odstupem doby si nejvýrazněji vzpomínám na tři kritiky.
Tím prvním byla jedna křehká dáma, u které jsem si jist, že by si pistoli stejně nikdy nekoupila - a kdyby ji i nakrásně měla, nikdy by ji nedokázala použít proti člověku. A to ani proti člověku, který by se ji snažil okrást. Ten druhý kritik byl jeden razantní chlap, který si svou mužnost dokazoval mimo jiné tím, že občas do práce chodil s nabitým revolverem a chlubil se, jak se mu zbraň v opilosti podařilo propašovat na diskotéku. Jestli se tam cílil bezpečněji on, to nevím, ale já se s ním od té doby bál chodit na pivo. Třetí kritik byl exministr obrany Baudyš, proslulý zejména tím, jak si při státní návštěvě ve Švédsku (nebo kde, kdo si to má po těch letech pamatovat) prostřelil pod zadkem vládní letadlo. Je pozoruhodné, že všichni tito lidé argumentovali tím, že zbraně jsou nezbytné z hlediska osobní bezpečnosti.
Nějaký tatínek či strýček v Erfurtu měl taky zřejmě na mysli jen bezpečnost, když si pořizoval zbraň. On už svůj názor na to, co přináší bezpečí a co naopak ohrožení, nejspíš změnil. Možná by teď někteří lidé dali přednost raději tomu socialistickému omezování svobody...
...jen kdyby ještě měli tu možnost.
