Pokud chcete vidět Toma Hollanda, představitele Spider-Mana, v extrémně nesuperhrdinské, ultra vážné podobě, zkuste si pustit seriál Přeplněný pokoj. Je to velmi, velmi pomalé psychologické drama o deseti dílech, které nám představí jednoho nešťastného mladého muže, zatčeného za zločin, co se zaplaťbůh nestal. Jenže možná se staly jiné, ještě horší – a podrobnosti o nich z Dannyho Sullivana zkouší vytáhnout vyšetřovatelka šmrncnutá psycholožkou.
Děj Přeplněného pokoje se odehrává v létě roku 1979, kdy s obviněným mladíkem a s kriminalistkou sedíme ve vyšetřovací místnosti a pomocí vzpomínek přerušujících prapodivný výslech zjišťujeme, co se vlastně stalo. Nebo nestalo?
Dannyho traumata
Zatímco přemýšlíte, jak se Amanda Seyfried, která tu vyšetřovatelku hraje, od rolí rozpustilých blonďatých krasavic z Protivných sprostých holek nebo muzikálu Mamma Mia dostala k úlohám seriózních profesionálních žen a depkami stíhaných matek, odvíjí se nám před očima příběh, z nějž bohužel nemůžeme prozradit skoro nic. Snad jen to, že Danny Sullivan držel v ruce zbraň, ale mezi lidmi v parku na svůj terč nedokázal vystřelit – to za něj udělala kamarádka Ariana, která je momentálně na útěku. Jestli tedy vůbec žije; zmizela stejně jako Dannyho bratr Adam, jako jeho ochránce, izraelský bitkař Jicchak, jako jeho první velká láska Annabelle. A probíráme se Dannyho mládím a dětstvím a zkoumáme vývoj jeho vztahu k slabé matce a otčímovi s násilnickými sklony…
Oscarový scenárista Akiva Goldsman tentokrát někde udělal chybu, možná dokonce několik chyb – tenhle seriál má výrazně horší recenze než jeho předloha, dvaačtyřicet let stará kniha Daniela Keyese, která v půli června vyšla u Arga v překladu Jiřího Hanuše pod názvem 24 osobností Billyho Milligana. Seriál se ovšem v próze popsaným skutečným příběhem inspiruje jen volně.
Skvělé obsazení, pomalý spád
Amanda Seyfried, která loni získala cenu Emmy za roli podvodnice Elizabeth Holmes v seriálu Kauza Theranos, tentokrát nepředvádí nic extra – vidíme ji prakticky jen vsedě na židli s vážným výrazem v tváři. Akční je naopak Lior Raz, miláček diváků Faudy, v roli Jicchaka, ale ani ten Přeplněný pokoj nezachránil. Seriál běží v týdenní periodicitě na Apple TV+ a poslední díl uvidíme až 28. července, ale po zhlédnutí šesti z deseti epizod si troufám říci, že k velkému třesku už nedojde – většina diváků tuší od třetího dílu, odkud vítr vane, a předvídatelnost a repetitivnost v nich utluče touhu sledovat Přeplněný pokoj s potěšením.
Dvě perličky na závěr. Tři díly režíroval Maďar Kornél Mundruczó, který od typicky festivalových snímků přes drama Střípky ženy (k vidění na Netflixu) pomalu přechází k masovějšímu publiku. A pak ještě jedna věc: málokdy je na internetovém agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes k vidění tak propastný rozdíl mezi hodnocením recenzentů a laického publika. Kritický Tomatometer seriálu uštědřil políček v podobě 31 %, zatímco Audience score generované z hodnocené obyčejných diváků gaučového typu vyjadřuje nadšení v podobě 89 %. Z toho vyplývá jediné – když tak trochu vypnete mozek a necháte oči klouzat po povrchu, možná Přeplněný pokoj neuvidíte tak vyprázdněný.
