Martin Červíček udělal neobvyklý skok. Z nejvyšších pater policie do čela kandidátky ODS v Královéhradeckém kraji. V politice chce být dlouhodobě. Spokojí se s pozicí krajského zastupitele? Má ambice v celostátní politice? A co si myslí o současném stavu ODS?
Kdo vás z ODS oslovil jako první?
Byl to starosta Trutnova Ivan Adamec a souběžně i předseda ODS Petr Fiala.
Jaké procento pro vás bude v krajských volbách hranicí úspěchu a neúspěchu?
Jestli to má mít smysl a ODS se má podílet na řízení kraje, tak se ta hranice pohybuje kolem patnácti procent. Ale to je jenom číslo. Je potřeba ukázat, že ODS znovu získává důvěru občanů Královéhradeckého kraje, to je pro mě důležitější. Myslím, že volby budou v kraji velmi vyrovnané, že tu bude čtyři pět subjektů, které budou mít podobný výsledek. Pak bude záležet na tom, jak si zvolení lidé sednou u stolu, jestli najdou společnou řeč a budou schopni týmové práce. A jestli se u toho stolu objeví někdo, kdo bude mít schopnost rovnocenně s ostatními kraji koučovat.
Vy?
Neříkám jenom já. V každém politickém uskupení najdete lidi, kteří mají podobné předpoklady. V současném vedení kraje ale nevidím žádnou osobnost, která by toho byla schopná.
Od policie jste odcházel s tím, že už tam pro sebe nevidíte žádnou výzvu. Co je pro vás výzva v politice? Vždyť vy jako generál můžete některé věci prostě rozkázat, zatímco politika je v tomto ohledu skoro opačný svět.
Dneska už to neplatí. Policie je obrovská firma, má 40 tisíc lidí, mnoho vrcholových manažerů s velkou mírou odpovědnosti za fungování policejních celků. Už nestačí jenom velet. Když někomu něco nařídíte, tak to sice udělá. Ale s jakou kvalitou? S jakým nadšením? S jakým přesvědčením? Já vnímám všechny své velitelské pozice ne velitelsky, vnímám je jako místa, kde to koučujete, kde to dáváte dohromady, kde přesvědčujete lidi, že určitá práce má smysl. Policie pro mě neznamenala velení, ale spíš manažerské řízení, analýzy, vytváření strategií a přemýšlení o tom, jaký budou mít rozhodnutí dosah. Jinak řečeno na otázku, zda se nebojím, že mě místo velení čeká víc komunikace nebo dohadování a hledání společného řešení, odpovídám, že v těch dvou světech vůbec nevidím žádný rozdíl.
Ale přece jenom. Dokážete si sebe představit jako krajského zastupitele? Není to pro vás přece jenom sestup? Vždyť i o krajských volbách se mluví jako o volbách druhého řádu. Nemáte větší ambice?
Ačkoliv mám policejní práci rád, je to pro mě uzavřená kapitola. Přemýšlel jsem, co budu v životě dělat dalších patnáct dvacet let, a rozhodně nechci být jen kluk z plakátu na jedny volby. Rád bych pomohl ODS i v bezpečnostních otázkách. Své politické angažmá nemám úzce spjaté jen s krajskými volbami. Teď je pro mě ale hlavní výzva přesvědčit veřejnost, že znovu může důvěřovat politice ODS, regionální politice, zejména pokud jdou do politiky lidé, kteří za sebou mají nějakou historii, něco dokázali, mají předpoklad řídit kraj. Zároveň se chci angažovat i v celostátní politice, ale vůbec to nemám naplánované tak, že půjdu do všech voleb. Otevřela se mi nová kapitola života, nikam nepospíchám, ale chci hledat cestu, jak pomoci.
Na kandidátce vás chtělo mít víc stran.
Bylo určitě oťukávání, ale jen lehké, ono totiž skoro nikoho nenapadne, že když jste vysoký policejní důstojník, že máte ambici vstoupit do politiky. Přesto nějaké oťukávání občas bylo. Dlouho jsem o tom přemýšlel a není žádným tajemstvím, že jsem jednou ODS dokonce odmítl, protože jsem měl dojem, že ještě nenazrál čas.
Veřejně se k vyjednávání přiznala ČSSD. To je docela velký rozdíl na politické ose.
To, co naznačujete se sociální demokracií, je pravda. Já mám například velmi dobré osobní vztahy se starostou Náchoda Janem Birkem. Obecně to na krajské úrovni není až o takové politice, lze si představit, že můžete působit jako nestraník, a jako nestraník se zase můžete tvářit, že jdete za jakoukoliv stranu nebo hnutí a že budete dělat jen to správné pro fungování kraje. Ale v momentě, kdy začnete přemýšlet o politice trochu jinak, o celostátní politice, k níž se také musíte vyjadřovat a na které se spolupodílíte, tak si uvědomíte, že to nemůžete dělat za jakoukoliv stranu, že to musíte dělat v souladu se svým přesvědčením. I proto to u ČSSD zůstalo jen u oťukávání a zvolil jsem ODS.
Jsou tedy nějaké rozdíly mezi pravicí a levicí na krajské úrovni?
Když se podíváte do volebních programů jednotlivých stran, zjistíte, že všichni máme priority hodně podobné. Spíš se lišíme v názorech na to, jak některé věci udělat a změnit.
V čem se tedy lišíte?
Já se třeba nemůžu smířit s tím, že dnes kraj vůbec nikdo neřídí. Že fungujeme na principu „Díky za každé dobré nové ráno“ a uvidíme, co bude za čtyři roky. Přece když něco děláte, tak se musíte věnovat strategickým věcem, a ne jen operativním. Jsem zvyklý, že věci musíte odřídit, hledat řešení, prosazovat ho, a hlavně za ně nést odpovědnost. To na současném vedení kraje vůbec nevidím a teď bez ohledu na to, že je koalice tvořena sociální demokracií a komunisty. Myslím, že v politice nastává doba určité generační obměny. Měli by do ní vstupovat lidé, kteří za sebou mají opravdu nějakou historii, mají předpoklady a už dokázali, že dovedou věci změnit, že o nich nebudou jenom mluvit. Že na krajské úrovni víc záleží na lidech, kteří dovedou pobláznit své okolí a donutit lidi k tomu, aby fungovali, aby správně sloužili svým občanům. Tohle možná dnes bude v očích občanů trochu stírat rozdíl mezi pravicí a levicí, přestože by si politika měla zachovat rozdílnost vidění světa. Například v tom, zda stát má o všem rozhodovat, všechno možné přerozdělovat a nutit nás všechny být závislejší na státě, jak se o to snaží levice. Anebo má zvítězit pohled pravice, jež by se neměla vzdávat přesvědčení, že stát má zasahovat jen do zásadních a potřebných věcí v našich životech a ostatní má více nechat na odpovědnosti každého z nás včetně toho, že pravicová vláda bude mít ambici co nejvíce peněz lidem ponechat a nechat na nich rozhodnutí, co s nimi udělají.
A konkrétní rozdíl mezi stranami na krajské úrovni?
Lišíme se hlavně v tom, že se chceme zaměřit na strategické věci, které souvisejí s opakujícími se problémy ve zdravotnictví, dopravě, ve školství a v současné době i v bezpečnosti. Dlouho se tu populisticky říká, že musíme dostavět dálnici, že nesmíme připustit privatizace nemocnice, jež musíme stabilizovat. Ale když se podíváte, co v těchto oblastech dotyčné politické subjekty udělaly za posledních osm let, zjistíte, že ve své podstatě vůbec nic. Že se jenom přežívá.
Jaký problém má Královéhradecký kraj ve zdravotnictví?
Já například mám už dost alibistického schovávání politiků za Zdravotnický holding (Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje je akciová společnost, přes niž kraj vlastní jednotlivé oblastní nemocnice— pozn. red.), který si politici zřídili, aby řídil oblastní nemocnice. Kde je odpovědnost politiků za to, jak fungují nemocnice v kraji? Vždyť kraj do nich dává několik set miliónů ročně, aby vůbec mohly fungovat. Holding dnes řídí nemocnice nesprávně, neposkytuje jim službu, k níž byl zřízen, a vedení nemocnic v tomto systému tak nějak přežívá. To mi vadí, v tom se lišíme.
Co tedy konkrétně s krajským zdravotnictvím chcete dělat?
Musíme si říct, jak bude zdravotnictví vypadat ne za rok, ale za pět let, jaké nemocnice a s jakou poskytovanou péčí potřebujeme mít a že by bylo fajn, aby byly samostatné a nedělali jsme z nich slučováním kočkopsy. Na péči oblastních nemocnic budou navazovat další zdravotnická zařízení, jež v tom regionu jsou, tedy různá ambulantní a lůžková, a že to všechno začíná od něčeho, co se nazývá Fakultní nemocnice Hradec Králové, kterou sice kraj neřídí, ale partnersky s ní zdravotnictví v kraji může koučovat. To je jednoduché řešení. Politici už dál například nesmějí říkat: „To já ne, to holding řídí nemocnice.“
Co máte v plánu s dopravou?
Každý říká, že musíme dostavět dálnici D11. O.K., já budu rád, až se dostaví, neboť je to klíčová stavba pro region, ale, proboha, přestaňme s populistickými řečmi a řekněme, že pro kraj je z hlediska jeho kompetencí daleko důležitější, aby zajistil pořádné silnice druhé a třetí třídy. Tuto silniční síť musíme opravovat ne až ve chvíli, kdy bude plná děr, ale souběžně s rozvojem silnic první třídy. Abyste pak v momentě, kdy modernizujete první třídu, mohl stáhnout dopravu na druhou třídu. Zvykněme si na to, že když jdeme do veřejného života, máme odpovědnost za to, co děláme, a nehrajme si na tu odpovědnost jenom ve volbách. Kdykoliv kdokoliv přijde, může hodnotit naši práci. Politik nemůže říct: „To ne my, to úředníci.“ Ne! Jenom politici to mohou koučovat. Radní za zdravotnictví odpovídá za to, jak to vypadá a jak bude vypadat zdravotnictví. Nemůže půl roku před volbami říct úředníkům, aby jí vypracovali nějakou koncepci, protože potřebuje mít něco do voleb. Kde to jsme? Jestli se fakt něco má změnit, tak si musíme přestat hrát na velká zvířata na vysokých postech. Práce v politice je stejná jako jakákoliv jiná v tom smyslu, že si ji musíme odpracovat.
Často mluvíte o tom, že teď nastává období generační výměny politiků. Proč?
Mám velkou úctu k politikům, kteří se v posledních 25 letech podíleli na řízení této země. Politika není jednoduchá, poznal jsem v ní mnoho lidí, kteří si zaslouží absolutorium, stejně tak ale lidi, kteří tam neměli co dělat. Teď si myslím, že voliči budou víc hledat osobnosti a nebudou volit jen po značkách. Budou chtít získat důvěru v to, že konkrétně tenhle člověk udělá konkrétní věc. Můžeme si dál všichni něco slibovat, ale lidem dochází trpělivost.
Vynesla tahle vlna Andreje Babiše? Pocit pevné ruky?
Ano, ale není to jen o pevné ruce. Jde o to, aby lidé měli jistotu, že člověk, kterého volí, něco udělá. Proto jsem přesvědčen, že se chystá určitá generační obměna. Ale je to přirozené. Je tu spousta lidí s dlouhou životní zkušeností a právě ti by měli do politiky vstoupit. Také se setkávám s lidmi, kteří by ODS nevolili, ale věří mně a tomu, že si s tím poradím.
Výměna může proběhnout uvnitř politických stran, ale i výměnou stran samotných. Nad novou stranou jste neuvažoval?
Jsem zastáncem politiky standardních politických stran. To by nemělo vymizet. Politika je někdy neúprosná, nepříjemná, je těžká. Kdyby to bylo jednoduché, tak by tu byl osvícený monarcha, jenž řekne všem, co mají dělat. A to bych nechtěl, aby lidem někdo diktoval, co mají dělat.
Čili standardní politické strany, které budou schopny nasávat osobnosti zvnějšku?
Ano, standardní politické strany, jež nebudou uzavřeny jen samy do sebe a které umožní i novým lidem se angažovat ve veřejném životě, pokud mají k tomu předpoklady. K tomu je potřeba přestat s politikařením skupinek lidí uvnitř těchto politických stran a cílevědomě si připravovat osobnosti, jež půjdou tzv. se svou kůží na trh. To jsem mimochodem zažil i u policie, taky tam jsme si mysleli, že nad nás není, že vše je uvnitř policie nějak nastavené, a změna přišla ve chvíli, kdy dostávali příležitost a odpovědnost poldové, kteří měli snahu policii více otevřít nejen veřejnosti, ale i uvnitř policie. Strany nemají jít do voleb s tím, že budou hlavně získávat moc a výhody pro sebe, ale že nabídnou srozumitelnou politiku s reálnými cíli. Ostatně kdyby mi šlo o moc, nikdy bych neměnil policejní kariéru. Jako generál a ředitel královéhradecké policie jste v podstatě jako pták uzavřený ve zlaté kleci a můžete bez překážek dělat, co umíte. Ale něco mi v tom chybělo. Chci dělat něco, co bude mít smysl, a proto jsem se vykašlal na funkci, i když si uvědomuji, že tím něco ztrácím.
Václav Klaus mladší kdysi některé místní buňky ODS popsal jako uzavřené sekty. V jakém stavu dnes ODS je po všech karambolech a jemném odražení ode dna v preferencích?
To není jen problém ódéesky, je to neduh všech stran i nových hnutí. To se musí rozbourat, změnit. Jinak jsou ty strany na cestě k sebedestrukci. ODS se pár věcí nepovedlo, ale jako si malé dítě nesáhne dvakrát na rozpálenou plotýnku, tak předpokládám, že ani ODS nebude chyby opakovat. Všechno špatné je k něčemu dobré, takže poslední tři roky došlo v ODS k obrovským změnám, personálním i ve fungování strany. Petr Fiala není žádný populistický křikloun. On se snaží řídit stranu týmově a za ty tři roky se mu bez velkého humbuku podařilo ódéesku změnit a nasměrovat zpět k základům politiky. Myslím, že lidé, kteří jdou jen po moci a osobním prospěchu, už v ODS vesměs nejsou, protože nechtěli procházet tím dlouhým martyriem, jímž ODS prošla. To je pozitivum.
V některých sdruženích ODS to ale stále vypadá tak, že jedna parta drží moc a vytlačuje ostatní i za cenu toho, že se zbaví úspěšných starostů a osobností, kteří získávají hlasy. Je to takové sebepoškozování.
Jsme na začátku cesty a myslím, že Petr Fiala a ostatní klíčoví lidé v regionech tohle mění. Ale i já s tím mám svou zkušenost. Když jsem v dubnu veřejně deklaroval, že vstupuju do ódéesky a že budu lídr kandidátky do krajských voleb, také jsem cítil ambice různých lidí, kteří byli navoleni různými místními sněmy a tvářili se, že jsou super kandidáti a že ódéesce pomohou. Já jsem ale na samém začátku řekl, že pokud to má mít nějaký smysl, musíme mít možnost odmítnout a říct, že tenhle člověk se hodí víc například pro něco jiného. Že musíme hledět více na osobnostní předpoklady a schopnost týmové spolupráce. Jinak řečeno, pojďme kromě standardních primárek vytvářet i týmy lidí, kteří si budou důvěřovat, kteří budou schopni spolupracovat a v případě, že uspějí ve volbách, vytvoří kompaktní skupinu lidí, kteří se budou věnovat jednotlivým oblastem a budou reprezentovat ODS například v krajském zastupitelstvu. To byl můj primární požadavek. Právě na můj návrh vznikla první desítka kandidátů — nedovolil jsem si vybrat nikoho, kdo nebyl nominován, ale nezohledňoval jsem pořadí, jaké si navolili. Jestli kterákoliv strana má mít šanci, musí se víc otevřít a neuzavírat se do vztahových a jiných stranických vazeb.
Ve vašem domovském městě, Náchodě, nemá ODS jediného zastupitele, přitom tam 20 let vládla. Budete se tam po krajských volbách osobně angažovat?
Jak tam dopadly poslední komunální volby, je pro mě obrovské zklamání. Náchod byl dlouho pravicovým městem, ODS se tam však dopustila řady chyb. Je to odpovědnost předchůdců, které se nezříkám. Teď nás čeká tvrdá práce přesvědčit voliče, že už to dělá jiná parta lidí, kteří mají vztah k Náchodu a vědí, jak město řídit. Chci se v tom angažovat. Po krajských volbách začnu společně s ostatními dávat dohromady ódéesku v náchodském regionu a budu rád, když se nám podaří získat do ODS lidi, kteří pro Náchod mohou být přínosem. I v rámci kampaně se potkávám s různými lidmi, jež znám dlouhodobě a o nichž si myslím, že by se do politiky hodili, mají něco za sebou a mají nějaké názory. Právě na nich se má založit ódéeska, i v Náchodě.
Rozhovor s Martinem Červíčkem najdete v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 22. září.
