Docent LADISLAV NAGY (49) je ředitelem Ústavu anglistiky na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jedním z nejvýraznějších tuzemských překladatelů a popularizátorů anglické literatury. Jak vidí stav současného humanitně zaměřeného vysokého školství a vědy, jeho financování i budoucnost, prozrazuje v jednom z ústředních materiálů čtyřiadvacetistránkové přílohy Vzdělávání, která v Reflexu vyšla právě dnes. Zde několik bonusových otázek a odpovědí, které na papíře nenajdete.
V Ústavu anglistiky na FF JU vedete deset kolegů včetně administrativních pracovníků a dvou externistů. Známe vedoucí podobně velkých kateder na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kteří pod tíhou administrativy a řízení prakticky přestali s vědeckou činností… Vy vedle výuky překládáte výběrovou anglickou beletrii, často tu nejnáročnější: Kazua Ishigura, Juliana Barnese, Magnesii Literu jste před třemi lety získal za převod prvního svazku pentalogie Edwarda St. Aubyna Patrick Melrose. Je náročné jet po jakýchsi dvou kolejích?
Ani ne, dobře se to doplňuje, jsem na to zvyklý. Když jsme se s Petrou (manželka Petra Nagyová je překladatelka z angličtiny a gymnaziální učitelka v Táboře; pozn. aut.) vzali, neměl jsem stálé zaměstnání; pracoval jsem na volné noze: dělal komerční překlady, psal literární kritiky a recenze, pracoval jsem pro PR a marketingové agentury, takže mi sezení na více židlích nikdy zvláštní nepřišlo. Navíc když máte skvělé kolegy, a já je mám, tak to řízení katedry zas taková práce není. Zároveň překládání a popularizaci anglicky psané literatury chápu jako nedílnou a důležitou součást své práce. Ideální mi připadá, umí-li to člověk promyslet tak, že odborně píše o něčem, co zároveň překládá, případně v článcích pro mainstreamová média nebo běžné čtenáře popularizuje svůj výzkum. A taky musím říct, že mě tahle práce pořád hrozně baví.
Martina Pokorného, Viktora Janiše, vás a vůbec celou vaši generaci ohromně ovlivnil Martin Hilský, muž, který stál před bezmála čtrnácti lety u založení vašeho Ústavu anglistiky. Jaká je pozice profesora Hilského u současných studentů?
Řada našich studentů ho znalo již ze středních škol, z četby, televize, veřejných přednášek – a ti byli samozřejmě nadšeni, že je bude osobně učit, několik se jich k nám přihlásilo právě kvůli němu. Většina se s ním však seznámila až při studiu, ale i ti byli za tuto příležitost ohromně vděční. Byl jako vždy velmi otevřený a přístupný, získal si úplně všechny, u studentů požíval obrovský respekt i obdiv. Některé jeho přednášky byly otevřené i univerzitě třetího věku a vědění chtiví studenti důchodového věku málem zbourali aulu, kolik jich dorazilo, museli jsme přednášku přesunout do většího sálu. Naši prváci díky Martinu Hilskému četli s nadšením Shakespeara v originále, přičemž pro některé z nich to byla první knížka, kterou četli anglicky. Vždy byl dokonale připraven, rád se studenty i kolegy diskutoval, často dlouze a neúnavně. Je důkazem, že pokud je učitel dobrý odborně a zároveň otevřený a empatický, dokáže zázraky.
Když zapátráme v paměti, vyhnuly se Jihočeské univerzitě problémy s plagiátorstvím, akreditacemi, kupčením s přijetími i s tituly. Zato na vaší katedře zoologie působí entomolog, ale taky islamofob a extremista Martin Konvička. Kvůli opakovanému používání vulgarit se etická komise Jihočeské univerzity v roce 2019 usnesla, že „snižuje kredit“ univerzity a „zjevně poškozuje“ její dobré jméno, přesto si ho necháváte. Je to správně?
Názor etické komise rozhodně nehodlám zpochybňovat, o tomto konkrétním případu toho moc nevím. Každopádně se ve veřejném prostoru neměl žádný vysokoškolský učitel vyjadřovat vulgárně a urážlivě. O kolegovi Konvičkovi jsem se více dozvěděl, když jsem byl předsedou univerzitního senátu, a tehdy zaznívaly výzvy k tomu, aby byl ze své pozice učitele odvolán. Kolegové z přírodovědecké fakulty, ale i studenti nicméně shodně dosvědčovali, že výuku pro své politické ambice a proklamace nezneužívá. Zároveň si myslím, že vysoká škola by měla být skutečně prostorem pro svobodné vyjádření vlastního názoru. Na to má Martin Konvička plné právo a je dobře, že jeho politické angažmá, byť s ním někdo nemusí souhlasit, neznamenalo konec jeho působení na univerzitě. Ostatně i na jiných univerzitách v Česku působí akademici, jejichž politické názory a vystupování by šlo označit za extrémní; mám na mysli některé levicové nebo anarchistické aktivisty.
Petr A. Bílek nedávno psal, že se na pražskou filozofickou fakultu nehlásí doktorandi, možná právě kvůli finančním podmínkám. V posledních letech zkrátka proláklo, že humanitní obory jsou co do výdělků dost neperspektivní. Jak je to v Budějovicích?
My v Budějovicích na anglistice doktorské studium ještě nemáme – žádali jsme o něj jak pro anglistiku, tak pro kulturní studia, která vede právě Petr A. Bílek. Obě žádosti byly zamítnuty odborným panelem, v němž zasedají naši kolegové z jiných škol, tedy zároveň konkurenti. Důvodem zamítnutí u druhé žádosti bylo, že profesor Bílek nemá profesuru z kulturních studií. Taková profesura ale v tuzemsku vůbec neexistuje, nad čímž se nikdo nepozastavil. Naši žádost jsem zpracoval velmi poctivě a napsal jsem podle pravdy, že hodláme přijmout maximálně jednoho nebo dva doktorandy, více by skutečně nemělo smysl. Hodnotící komise nám napsala, že chybí aspekt týmová práce doktorandů a frontální výuka – obojí jde u jednoho přijímaného studenta dost těžce. Profesor Peprník, který komisi vedl, údajně na jednání prohlásil, že nejsem anglista, a tudíž takové studium garantovat nemůžu.
Bránili jste se proti tak nesmyslnému nařčení?
Přihlášku jsme poslali znovu, zdůraznili, že v počtu jednoho studenta se týmová práce dělá těžko, pokud takový student nemá hodně rozdvojenou osobnost, a jako garantku jsme uvedli kolegyni Marianu Machovou, kterou v té původní žádosti úplně přehlédli. Se zájmem čekáme na nový verdikt. Ale nejsme v tom sami, doslechl jsem se, že nedávno měla problém s prodloužením práva na habilitační a profesorská řízení i anglistika na FF UK, což mi přijde už vrcholně absurdní. Sám jsem vedl dvě doktorské práce na FF UK a vlastně bych se dokázal i smířit s tím, že by se řeklo, že doktorské studium pro ten či onen obor bude výhradně na jedné dvou školách v republice. Jen by bylo dobré to říct otevřeně a jasně a nevymýšlet různé záminky, jak zamítnout ty ostatní. Nemusíme se ze sebe vzájemně dělat blbce.
Rozhovor s Ladislavem Nagyem o zakládání Ústavu anglistiky FF JU na zelené louce, o výhodách menších univerzit i o chybách v systému si přečtěte v novém Reflexu
