Hodně lidí si dnes její jméno spojí spíš s kauzou doktora Jana Cimického než s divadlem, hudbou či muzikálem, v nichž však před lety excelovala. Jana Fabiánová (46), dcera pětinásobné zlaté slavice Nadi Urbánkové, jako první veřejně promluvila o tom, že ji známý psychiatr u sebe v ordinaci před lety fyzicky sexuálně napadl. Začaly se přidávat další oběti. 4. ledna začal s Cimickým proces. Ale Jana Fabiánová je už, zdá se, za tím. Víc už prý pro spravedlnost udělat nemůže. Zato může pomáhat jiným s jejich traumaty. Proto mimo jiné na jaře spustí svou zábavnou Trauma show. Také proběhne jediný vzpomínkový koncert na její maminku a chystá se víc věnovat autorské hudební tvorbě.
Začíná proces s doktorem Cimickým. Půjdete tam?
Pokud mě předvolají, abych vypovídala před soudem, tak samozřejmě ano.
Jaký z toho máte pocit?
Jsem vděčná za práci, kterou v této kauze odvedli vyšetřovatelé, i za vůli svědků a obětí konečně mluvit. Když jsem o tom veřejně promluvila, nevěděla jsem, jestli jsou další oběti a kolik jich je. Takhle jsem nad tím v té chvíli vlastně ani nepřemýšlela. Zpětně mi pak došlo, že jsem tušila, že asi nejsem sama.
Co vás k tomu pocitu vedlo?
Když jsem o tom kdysi pověděla své lékařce, naznačila, že už o podobném incidentu o tom lékaři slyšela od dalších pacientek, řekla mi, že ale nemůže nic dělat. Snažila jsem se to pak v sobě pohřbít, to se mi ale bohužel nedařilo.
Nikomu jinému jste to tehdy neřekla?
Každá oběť se po napadení snaží to, co se jí stalo, někomu co nejdříve sdělit. Což jsem taky udělala. Ale moje okolí to tehdy nepřijalo. Jako první jsem to hned pověděla mámě, pak i té lékařce. Máma mě prosila úplně zoufalá, ať to nikomu neříkám, ať to nenahlašuju, protože ten člověk měl obrovské konexe a nesmírně silnou pozici, byl známý a populární. Máma mi hned věřila, ale bála se tehdy pomsty, pokud to zveřejním nebo nahlásím na policii.
Takže jste se rozhodla zapomenout?
Na sexuální napadení asi nejde úplně zapomenout. Ale tehdy jsem na policii nešla. Asi po třech měsících jsem se vydala za již zmiňovanou lékařkou. Myslela jsem, že lékaři mají nějaký etický kodex, ze kterého vyplývá vůči pacientům cosi jako povinnost jim pomoct. Že pokud řeknete lékaři, že vás jeho kolega napadl, tak například podá žádost o prošetření na lékařskou komoru.
S tím jste za ní šla?
Upřímně jsem věřila, že existuje systémová záchranná síť, kde se může pacient ozvat, aniž by musel jít na policii a k soudům. Ale ta lékařka mi tehdy řekla, že nemůže nic dělat. Prý si musím najít právníka, sehnat další svědky a napadené… Jenže to se stalo v době, kdy nebyly sociální sítě, bylo mi 22 let a byla jsem vysokoškolská studentka. A na tohle predátoři hrají.
Na co?
Vybírají si zranitelnou oběť, která nemá ani sociální, ani finanční status se sama bránit. Já jsem tehdy nemohla nic dělat, navíc proti vůli mámy bych veřejně nešla, protože jsem chápala, že se mě snažila chránit.
K Cimickému vás paradoxně poslala právě ona, že?
Tehdy jsem se rozváděla. Vdala jsem se mladá, rozváděla jsem se mladá. Rozpad vztahu mě tehdy hodně ranil, takže mámu napadlo, že mám zajít za Cimickým. Znala ho z televize a osobně i z divadel, pohybovali se v podobných kruzích. Byl veřejně známá autorita. Často se o něm psalo a mluvilo jako o někom, kdo se specializuje i na vztahy mladých.
Tak jste k němu šla a co se stalo?
Šla jsem se poradit, co mám dělat po rozpadu manželství. Nemůžu bohužel do detailu popsat, co se událo, je to součást mé výpovědi ve spisu, ale byla jsem u něj v ordinaci pár minut a většinu času jsme se v podstatě prali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
