Písničkář Jaromír Nohavica v krátkém rozhovoru pro Reflex reaguje na zrušení svých koncertů i kritiku, že nevrátil Puškinovu medaili.
Jaký cítíte rozdíl mezi tím, když vás zakazovali v osmdesátých letech a když vám dnes ruší koncerty?
Tehdy jsem byl zahnán do kouta absolutně. A odstřihli mě od lidí. Dnes už to tak nejde. I když se snaží.
Chcete pomoci obětem války na Ukrajině prostřednictvím koncertů, které jsou ale rušeny. Jak to nakonec uděláte a kam peníze konkrétně pošlete?
Po nešťastném přešlapu s Člověkem v tísni jsem už opatrnější a raději pátrám, komu a na co peníze dát. Věřte, že půjdou do těch správných rukou. A mí ukrajinští přátelé u mě mohou bydlet, jak dlouho budou chtít.
Máte pochopení pro lidi, kteří si myslí, že převzetí Puškinovy medaile za překlady ruské poezie od Putina byl z vaší strany výraz podpory jeho politice?
Spousta lidí je hluchých, a i když teď zavolám: „Nejsem podporovatel Putina, natož jeho politiky, a válku odsuzuji!“, nebudou mě chtít slyšet. Protože už jsou takoví.
Překvapila vás ruská agrese na Ukrajině?
Překvapila. Čekal jsem rozumné a klidné řešení. Pánové nahoře na nás ale kašlou.
Co vám dnes dodává sílu?
Jsou lidé, kteří sílu berou, jsou lidé, kteří sílu dávají. Chce to teď najít ty druhé. Nacházím je.
Máte chuť o tom, co se dnes děje, napsat báseň nebo píseň?
Určitě. Ale až opadne pěna dní.
Vaše album Divné století vychází z příběhů 20. století. Jak byste nazval století jedenadvacáté?
To století je na začátku. Zpívat o něm a nazývat ho bude ten s kytarou, který se teprve narodí. Kometa: My už tu nebudem, ale jiný ji zazpívá.
Co dělat, abychom my, co jsme se narodili v komunismu, v něm zase neumřeli?
Nedat se.
