Sdružení CZ.NIC zabklokovalo osm dezinformačních webů. Ohrožovaly národní bezpečnost v souvilosti s krizí

Sdružení CZ.NIC zabklokovalo osm dezinformačních webů. Ohrožovaly národní bezpečnost v souvilosti s krizí Zdroj: Foto: archiv Blesku, Twitter - CZ.NIC, ČTK / AP / Emilio Morenatti

Hrátky s cenzurou: Mají dezinformační weby právo existovat?

S vypnutím některých zpravodajských serverů – což je de facto rovno zavedení cenzury – má od konce února zkušenost i Česko. Internetové sdružení CZ.NIC totiž zablokovalo osm dezinformačních webů. Je to správně?

K vypnutí osmi domén, mezi nimiž jsou například weby Aeronet.cz či Protiproud.cz, došlo po konzultacích správců národní domény s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády. Česko tímto krokem v jistém ohledu překročilo pomyslný Rubikon. O cenzuře jsme totiž dosud slyšeli jen ve zprávách z autoritářských zemí. Nyní se tak už stalo i u nás.

Celý problém je však daleko složitější a úkolem příslušných institucí v následujícím období bude tento postup obhájit či vymezit jasné mantinely, kdy může být k obdobným krokům opakovaně přistoupeno.

Dostáváme se totiž do situace, kdy tu úřední moc autoritativně rozhoduje, co zdejší obyvatelé mohou číst a co už nikoliv. A co víc, tato moc zkrátka rozhodne, že dané médium (dočasně) nebude vůbec fungovat.

Samozřejmě většina lidí ví či tuší, že dotyčné servery měly pověst dezinformačních médií, které ve svém obsahu šířily bludy, polopravdy či překroucené informace. A většina společnosti se jim i vyhýbala. Je však jejich vypnutí opravdu oním řešením, jež naši společnost ochrání? Co když si autoři z těchto webů vytvoří médium nové, anebo se infiltrují do „serióznějších“ médií, která pro úřady nebudou tak snadný terč? A navíc, výkonný ředitel CZ.NIC Ondřej Filip v Radiožurnálu uvedl, že inkriminované weby je možné blokovat jen měsíc a pak se musí rozhodnout znovu.

Jak ze zapeklité situace ven? Z pohledu institutu svobody projevu je špatně, že k danému opatření došlo. Stát a veřejná moc by měly přijít s jiným řešením. Předně musí přesně stanovit, zda některý druh informací už si nezadává s trestným činem, a podle toho by se proti nim postupovalo stejně jako proti šíření dětské pornografie či propagace fašismu. Vedle toho by stát měl posílit svoji informační politiku vůči veřejnosti a zveřejňovat maximum informací. Více lidí tak bude mít k dispozici objektivní informace a zároveň se zmenší počet těch, kteří by mohli uvěřit bludům.