Těžko říct, jak to Volodymyr Zelenskyj (44) dělá, že vypadá, že se vůbec nebojí. Ve válce, která vyvolává obrovské emoce nejen proto, že ji všichni sledujeme na svém chytrém telefonu, projevuje výjimečný státnický talent a rozhodnost válečného vůdce.
Všichni, v první řadě ruský prezident Putin, čekali, že Volodymyr Zelenskyj prchne po zahájení války z Ukrajiny. Vždyť se 24. února stal „cílem číslo 1“, jeho manželka i dvě malé děti (syn a dcera) pak „cílem číslo 2“. Tedy že on a jeho rodina mají být zabiti.
Místo útěku zůstal i s rodinou v kyjevské vládní čtvrti, i když místa pobytu mění. Pravidelně komunikuje s běžnými Ukrajinci, telefonuje si s mnoha světovými lídry, pracuje moderně, efektivně a soustředěně.
Jeho snaha dál jednat s Putinem (uzávěrka tohoto článku byla v den, kdy se měly obě strany sejít na běloruských hranicích) přitom ukazuje, že nebezpečí situace nepodceňuje a je si velice dobře vědom možného tragického vyústění.
Je to snad dáno jeho showmanským naturelem, že si i v nejvypjatějších chvílích zachovává smysl pro humornou zkratku. Jeho odpověď na nabídku amerického prezidenta Joea Bidena, že ho pod svou záštitou dopraví z Ukrajiny do bezpečí, by se klidně mohla stát oblíbenou filmovou hláškou v satirickém seriálu.
„Potřebuju munici. Ne taxíka.“
Jenže tohle je – realita.
Moderní, mladý, nezamindrákovaný. Stojí v přímém kontrastu k afektovanému a agresívnímu Putinovi, který by byl rád starodávným „alfa samcem“, ale ani na to už nemá.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
