Zmocněnec vlády pro dezinformace zdraví své asistentky a pomalým krokem, má přece jen už svůj věk, vchází do své rozlehlé kanceláře ve Strakově akademii. Nelíbí se mu. Přestože výslovně žádal výhled na Vltavu, spojený s uklidňujícím pohledem na parníky, lodičky a pražské mosty, okna jeho kanceláře jsou orientována do ulice, kterou projíždějí auta, cinkají tramvaje a tu a tam dokonce hlučí protivládní demonstrace.
Mračí se a má špatnou náladu. Ví, že ho čeká tak náročný den, že si dnes ráno ani nestihne na počítači pustit porno. Zvláště mrzuté je, že celoevropská internetová platforma, provozující pornografický obsah, zablokovala v rámci protiruských sankcí všechny pornoweby, končící příponou .ru. Putina nemá rád, ale ruské rajdy ano. „Copak ony můžou za válku na Ukrajině?“ pomyslí si.
Dlouze si povzdechne, zmáčkne tlačítko a povolá si svého poradce pro potírání fake news.
„Petře, už jste připravil do vlády ten návrh zákona o dotování médií, která podporují vládu, pardon, demokracii?“
„Tady to je, šéfe.“ Petr hází na stůl paragrafované znění zákona, jímž chce vláda podpořit mediální demokracii. „Akorát jsem četl na internetu článek toho magora, jenž tvrdí, že není jasné, kdo rozhodne, které médium je demokratické a které ne.“
„Zablokoval jste ho?“
„Samozřejmě. Včetně všech, kdo to lajkovali. A nahlásil jsem ho jako mediálního ruského agenta na kápépéčko na vnitru. (KPP – Komise pro kontrolu pravdy je poradním orgánem ministra vnitra; pozn. red.)
„Co ten web, který zveřejňuje smlouvy s Pfizerem, vládní výdaje na testy na covid a popisuje vedlejší zdravotní příznaky vakcíny? Ráno jsem ho pořád mohl otevřít, to se nebude líbit premiérovi ani ministru zdravotnictví, Petře!“
„Máme problém, šéfe. Nechal jsem to dokonce prověřit kamarády z fakt checkingových platforem, ale oni nějak nemůžou najít důkaz, že ten web lže.“
„Pošlete jim mimořádnou dotaci, oni něco najdou.“
„Hm, to už jsem udělal… Ale když jsme u peněz, mám tady ještě jeden problém. Vládní účtárna nechce proplatit fakturu šéfredaktorovi Nezávislé platformy pro šíření pravdy. Prý na dovolených jsme se nedomluvili, čtrnáct dnů na Maledivách je podle účetní fakt moc. V bulváru se dokonce šíří, že na té konferenci o dezinformacích byl s novou milenkou, nějakou taky demokratickou novinářkou.“
„Zablokujte bulvár a promluvte s účetní.“
„Dobře. To by neměl být problém. Máme monitorováno, že bulvár čtou ti, kdo ve volbách nevolili demokratické strany.“
„Co dál?“
„Ještě mám na stole desítky tisíc udání demokratů na nedemokratické chování spoluobčanů. Shrnuto: Oznamují nesouhlas s vypnutím nedemokratických webů, poslouchání Nohavici, neposlouchání Kluse, neúčast na demonstracích za Ukrajinu, nenošení roušek ve vnitřních prostorách, pomluvy demokratických politiků, zakládání nedemokratických skupin na sociálních sítích, oslavujících kapitalismus a svobodu slova bez přívlastků.“
„S tím si poradíme. Premiér slíbil demokratické monstrprocesy s nedemokraty. Koordinujeme s vnitrem. Ale máme jiný problém, Petře. Umíme blokovat internetová média, to jde jedním zmáčknutím tlačítka. Jenže teď jsem z vlády dostal oběžník, podle něhož mám vypracovat metodiku blokování médií, které šíří nedemokratické myšlenky prostřednictvím tradičních papírových periodik. Vypadalo by trošku hloupě, kdybychom v tiskárně zabavovali noviny a časopisy nebo dopředu nechali na úřadě schvalovat jednotlivé články. Máte nějaký návrh?“
„Jeden bych měl. Co kdybychom jim ---CENZUROVÁNO---“
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu >>>
