nahoru

Johnny Depp: „Hollywood je jedno velké bratrstvo, plné velkých peněz...“

Veronika Bednářová 4. září 2021 • 07:00
Johnny Depp: „Hollywood je jedno velké bratrstvo, plné velkých peněz...“
foto: Nguyen Phuong Thao

Ještě v neděli, už po festivalu, byly v Karlových Varech k vidění děti oblečené do pirátského. Kvůli nikomu jinému v moderní historii karlovarského svátku filmu teenageři z celé republiky tak nepištěli, maminky ani babičky se tolik nedojímaly. Johnny Depp (58) byl na festivalu především pro svoje fanoušky: rozdal jim stovky podpisů, mnoho z nich objal, vytvořil vřelou atmosféru. Malý press junket, kde byl kromě Reflexu přítomen také polský novinář Janusz Wróblewski z týdeníku Polityka, se konal v Puppu o sobotním odpoledni před slavnostním závěrem.

Jak se máte?

Dobře. Viděli jste…

Vaše nové filmy? Viděli, oba.

Ne, to je poslední věc, na kterou bych se chtěl zeptat! Celý festival, myslel jsem. Jestli tomu dobře rozumím, tak dnes už je poslední den? A vy jste tady byli celou dobu? Není to únavné?

Není. Co kouříte, že to tak hezky voní?

Golden Virginia Tobacco. Balím si z něj cigarety a používám tyhle tmavě hnědé, lékořicové papírky, vezměte si jeden. Když je olíznete, dostane to takovou nasládlou, zajímavou chuť – stal jsem se na nich závislým a už nikdy se nevrátil k normálním cigaretám.

Ve filmu Minamata, který jste přivezl do Karlových Varů, jste skoro k nepoznání: hrajete slavného amerického fotoreportéra Eugena W. Smithe, který už má po kariéře, ale dostane ještě poslední šanci od časopisu Life, jehož byl hvězdou. Hrajete ho tlumeně, nenápadně, ukázněně…

Je to vždycky výjimečný úkol, když můžu hrát někoho skutečného, speciálně někoho tak důležitého, jako byl Eugene W. Smith. Byla to zásadní osobnost světové fotografie, změnil díky své práci hodně věcí a hodně jí obětoval. Vždycky cítím určitou odpovědnost: je to reálná postava, znám jeho práci, hodně jsem o něm přečetl, musím ho přece ztvárnit správně. Fascinoval mě: sice si vždycky udělal kamarády, ale jako by se zdálo, že žádné nemá… Bylo v něm cosi až poeticky osamělého – jak si zkrátka žil jen ve své hlavě, jenom se svou uměleckou vizí, se svými fotkami. Taky chtěl, aby mu všichni dali pokoj. Jeho myšlenky ho občas přiváděly k šílenství, jako se to občas stává každému z nás.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku