Když jsme se spolu sešli v lednu 2019, byla Jana Boušková (50) v plné jízdě. V prosinci vyhrála konkurs na profesorku na Royal College of Music v Londýně, jednu z nejuznávanějších hudebních škol v Evropě, americký web Ranker ji pasoval na nejlepší harfistku světa a v jejím diáři bylo plno až do roku 2021. Jak známo, když člověk plánuje, bůh se směje.
Až do vypuknutí pandemie jste, soudě dle vašeho facebooku, byla téměř pořád na cestách. Jak vám bylo, když se svět zastavil?
Pamatuju si to jako dnes. Dvanáctého března 2020 jsem se vrátila z Londýna a týden nato jsem měla hrát sólový koncert se symfonickým orchestrem Mariinského divadla v Petrohradě, ale pochopila jsem, že už neodjedu. Nakoupila jsem si těstoviny, zavřela se na chalupě a začala pracovat na věcech, na něž jsem do té doby neměla čas. Nastalo velké zklidnění. Finančně to nebylo jednoduché, ale jinak mi ta doba dala pocit klidu, který nelze vyčíslit penězi. Rozjela jsem pro radost internetovou platformu The Harp Channel, kde jsem začala vysílat rozhovory s elitními harfistkami a později i dalšími interprety z celého světa, často legendami, které říkaly, že nikomu jinému by tak obsáhlý rozhovor nedaly. Poté, co mi zemřela maminka, jsem chtěla, aby po velkých umělcích zůstal záznam, jací byli jako lidé.
Kolik jste toho natočila?
Osmdesát průměrně dvouhodinových rozhovorů během šesti měsíců. Koupila jsem si kvůli tomu z úspor nový počítač, nový software a navrhla si logo. To bych za normálních okolností, bez pandemie, nikdy neudělala, nenapadlo by mě to.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
