Vlastimil Voráček, lékař, který se měl starat o české sportovce na olympiádě v Tokiu, už je zpátky v Česku. Reflexu poskytl v pátek krátce po svém příletu exkluzivní rozhovor. Voráček je v českých médiích považován za toho, kdo v české výpravě rozšířil nákazu covid-19. Byl totiž prvním pasažérem, který byl ještě na letišti v Tokiu pozitivně testován antigenním testem. Navíc nebyl očkovaný.
Pražská hygienická stanice již oznámila výsledky svého šetření. Vyplývá z něj, že původce nákazy jednoznačně určit nelze. Hygienici na tiskovce uvedli, že z trasování vyplynulo, že Vlastimil Voráček přišel ještě před cestou do styku se třemi rodinnými příslušníky, u kterých byla po jeho odletu zjištěna nákaza. Tato informace ale není přesná. Sám doktor Voráček k tomu Reflexu upřesnil, že pozitivně testovaní byli tři dny po jeho odletu manželka a tchyně, syn ještě o další tři dny později po návratu z Říma.
On sám byl ale v kontaktu jen se svou ženou den před odletem ve čtvrtek večer. „Paradoxně jsme byli oba ve čtvrtek na testech a oba jsme vyšli negativní. Já jsem se testoval kvůli olympiádě a moje žena byla na testech proto, aby mohla doprovázet na kontrolu do nemocnice matku. Sešli jsme se večer krátce doma v době, kdy jsem balil, seděli jsme venku na terase. Oba jsme v tu chvíli měli negativní test. Ona pak odjela. Moje žena pak byla testovaná pozitivně 3 dny po mém odletu (v pondělí pozn. red.), protože na sobě pozorovala klinické příznaky. Pokud bych nákazu tušil, určitě bych do letadla nenastoupil,“ uvedl Vlastimil Voráček.
Tématu „covidového letu“ Praha–Tokio jsme se podrobně věnovali v posledním čísle Reflexu. Viroložka Hana Zelená v něm podezření na Voráčka jako původce nákazy zpochybnila s odkazem na příliš krátkou inkubační dobu.
„Pokud by měl Vlastimil Voráček nakazit Ondřeje Perušiče až během letu, pak by musela být inkubační doba u Perušiče ani ne dva dny. Spíš méně, protože i u Vlastimila Voráčka se musela nákaza během cesty letadlem teprve rozbíhat. Nevím, jestli to je možné, inkubační doba se obvykle uvádí 3–7 dní. I když u varianty delta může být údajně o něco kratší.“ Odborníci oslovení Reflexem současně upozornili, že pokud by byl Vlastimil Voráček skutečně původcem nákazy, pak by bylo nutné přehodnotit dosavadní lhůty, po které jsou testovaní lidé považováni za bezinfekční, stejně jako inkubační dobu delta varianty. Stejná situace by se totiž mohla opakovat kdykoliv a kdekoliv.
Po příletu z Tokia do Prahy (ve čtvrtek 29. 7.) byl Vlastimil Voráček ještě na PCR testech pozitivní. Negativní test mu vyšel při opakované kontrole v sobotu 31. 7.
Kdy jste se vlastně vrátil?
Včera (čt 29. 7. pozn. red.) a s velkýma bubnama. Začalo to už v letadle. To bylo velice zajímavé, co tam udělali za divadlo.
Fakt? Jak to probíhalo?
Já jsem letěl do Frankfurtu a z Frankfurtu jsem letěl s Lufthansou do Prahy. Na letišti nechali všechny lidi sedět v letadle, nikdo nesměl vystupovat. Pak mě vyvolali jménem, že mám vystoupit první. A tam stáli. Prostě divadlo. Celé letadlo koukalo, kdo to je, kdo vystupuje jako první. Možná to některým secvaklo, když viděli, že jsem byl v českém olympijském obleku, i jméno možná někomu došlo. Venku stály dvě dámy od hygieny i s ochrankou. Plus ještě někdo od Červeného kříže nebo od záchranky, protože tam přijeli se sanitkou. No, to si nedovedete představit, A pak mě odvezli takovým postranním východem ven, kde mně pak udělali v sanitce ještě výtěr na PCR. A pak šli se mnou udělat ještě takový trasovací pohovor. Chtěli vědět, co bylo předtím, a tak dále.
A vy už jste negativní?
Ne, na to čekám. Normálně test trvá 4 až 5 hodin, když je to urgentní. Ale doteď ho ještě nemám. Já tedy nevím, jestli ho někdo má, ale řekli mi, že mi řeknou, jak dopadl. A doteď ještě asi nedopadl.
Takže jste v karanténě?
Teď jsem ještě v karanténě. Oni totiž u nás řekli, že ta verze, kterou předpokládají, že jsem se asi nakazil, vyžaduje karanténu čtrnáct dní, zatímco Japonci říkají deset. Úplný nesmysl. No, to už je jedno. V každém případě to divadlo pro pasažéry tam bylo veliké. Ale zajímalo by mě, kdyby ten PCR test byl pozitivní, ten který mi udělali, co udělají s těmi cestujícími v tom letadle? Jestli je pak dají do karantény všechny, nebo aspoň ty co seděli kolem? Protože pak by byli tedy nekonsekventní, když to tak vezmeme, že jo?
A ti Japonci vás pustili, aniž by věděli, že jste negativní?
Ne, ne, Japonci řekli, že po deseti dnech, i když jste pozitivní, můžete ven. A já měl ty poslední hodnoty už velice slabé. Dali mě zase do nějakého jiného hotelu, ale už mě nepustili do olympijské vesnice. Nepustili mě, abych tam mohl jako doktor pomáhat týmu. To pak nemá smysl, abych tam zůstal. Tak se přebookovaly letenky a letěl jsem domů.
Jak často vás testovali během karantény v Japonsku? Jenom na začátku, nebo každý den?
V tom byl rozdíl, těm, co byli jako já pozitivně vytestovaní po příletu nebo během té doby, když byli v olympijské vesnici, těm nasadili, nezávisle, jestli jste očkovaná, nebo neočkovaná, 10 dní karanténu. Vytestovali nás na začátku a pak testovali šestý, sedmý, osmý, devátý, a když jste chtěla, i desátý den. Mně to vytestovali ten desátý den a pak jsem byl odvezen do jiného hotelu. Ten hotel jsem taky neměl opouštět, ale tam to už to nikdo nekontroloval. To nebylo vězení. Tam jsem mohl jít do normální restaurace, kde jsem si mohl objednat jídlo. Zajímavé je, že ti co byli pozitivně testovaní, tedy ti sportovci, co tam se mnou byli, 80 % bylo očkovaných a 20 % nebylo očkovaných. Takže to nemělo vůbec na to vliv, jestli jste byla očkovaná. Tam byl dokonce nějaký Španěl, který byl očkovaný třikrát!
Vážně?
Jo. No. To bylo neuvěřitelné. Tam byli dva Španělé, jeden dvakrát očkovaný, druhý třikrát očkovaný, protože byl očkovaný i nějakou čínskou vakcínou, tak proto byl třikrát. No ale ti, co byly jako kontaktní osoby, ti nespadali pod režim olympijského výboru, ale pod ministerstvo zdravotnictví. Ty taky zavřeli na 14 dní do izolace, kde nesměli ven, ale byli každý den testovaní oproti nám a v té karanténě byli 14 dní.
Takže oni na tom byli hůř než vy? Oni vlastně čekali, kdy to u nich propukne…
Přesně, ano, přesně tak.
A propuklo to?
Nepropuklo. U nikoho. No to vám zůstává stát rozum nad tady těmi rozhodnutími. To může vymyslet jenom nějaký slaboduch.
A kolik tam těch nakažených sportovců vlastně bylo?
Já jsem to odhadoval podle toho, kolik tam bylo vždycky připravených jídel. Když jsem tam přišel, tak tam bylo asi tak 6 krabiček od každého jídla. Ale ke konci tam těch krabiček bylo asi třicet. Takže pětinásobek. Byli to převážně sportovci. Já jsem se s nimi bavil, byli tam Holanďani, ti byli úplně hotoví, protože byli z 99 % očkovaní. A jedna jejich skateboardistka, ta už odmítala chodit na pokoj, protože vyžadovala, aby mohla jít aspoň na čerstvý vzduch. Což jí ale nedovolili. Tam byly malinké pokoje, kde jste nemohla otevřít ani okno. Asi nechtěli, aby lidi vyskočili. Víte, ono to zní možná vtipně, ale i každý vězeň může aspoň na hodinu na procházku. A když k vám šli lidé, kteří tam byli zaměstnaní, tak byli oblečeni v těch skafandrech, jako že jste super infekční. Přitom jsou všichni dvakrát očkovaní.
Jak probíhaly vaše lékařské kontroly?
Naše zdraví kontrolovali telefonicky. Na začátku nám dali teploměr a oxymetr. A pak se nás ptali po telefonu. Nejhorší bylo, že domluva byla tragická, skoro nikdo neuměl anglicky. Takže měli překladatele. Nejdřív vás zavolal překladatel, ten pak zavolal zdravotní sestru a pak se spolu dohadovali. Takže vždycky jenom zjištění tady těch tří parametrů plus otázka, jestli máte symptomy, to vždycky trvalo 20 minut. Následovalo: děkujeme a zůstaňte dál na pokoji. A na tom právě skončila Maki (Markéta Nausch Sluková), protože ona asi neuměla jejich oxymetr použít. Já jsem zjistil, že ten oxymetr, který nám dali, vykazoval trošku jiné hodnoty než ten, co mám já. Vykazoval vyšší nebo nižší čísla podle toho, jak jste si to nasadila na prst. A jí to asi v nějaké poloze ukazovalo nízké hodnoty, takže zdravotní sestra, co tam odebírala data, se nějak zděsila a nechala přezkoušet v nemocnici, jestli je její saturace v pořádku.
A tím vlastně vznikla ta fáma?
Asi ano, fáma, kterou pak ministr ještě vylepšil, když řekl, že leží na intenzivním oddělení v nemocnici, přitom já jsem se s ní bavil a ona říkala – já tam byla jenom, aby zkontrolovali saturaci, a pak jsem odjela, to byla akce na 30 minut.
Během letu se nikdo nenakazil
Vy sám si umíte vysvětlit, kde se to v tom letadle vzalo?
Nedovedu si to vysvětlit, protože inkubační doba je tři, čtyři, možná i pět dní. My jsme byli vytestování s negativním výsledkem. A ti ostatní byli hned den potom, nejpozději 2 dny potom, co jsme letěli, pozitivně testovaní. To vůbec neodpovídá inkubační době.
Zejména Perušič, to by bylo za několik hodin…
No, to je úplný nesmysl. Proto říkám, že pozitivní mohli být už předtím. Navíc Perušič byl dvakrát očkovaný.
A takhle rychle, že by se to rozběhlo na těch sliznicích…
To je úplná hovadina, že jo? Takže já si myslím, že na tom letu se tam nenakazil nikdo. Nedovedu si to představit. Možná měli nějaký zbytek na sliznicích něčeho, co tam někde mohl někdo chytnout. I já třeba někde jsem si mohl „líznout“ někde nějakého viru, který se ovšem u mě vůbec klinicky neprojevil.
A byli jste před odletem s Perušičem někde společně?
Ne. Vůbec. Já jsem v hale seděl s lidmi, kteří byli všichni následně negativně testovaní. Ne, oni seděli úplně někde jinde. Ta skupina lidí, co pak byla po mně pozitivně testovaná, ta seděla vzadu za mnou. O několik řad. Ale ti všichni v řadě, tedy ti, co seděli blízko mě, ti všichni jsou celou dobu až do dneška negativní.
A před tím odletem, myslela jsem, jestli jste se někde nepotkali před tím, třeba ve výtahu?
Ne, tam se sedí v té hale a já jsem tam seděl s lidmi, kteří byli potom všichni negativně vytestovaní.
Takže není pravda, že ti nakažení sportovci seděli kolem vás, jak píší zdejší média?
Ne.
Také koluje informace, že se na palubě úplně nedržel zasedací pořádek a že se tam lidé různě shlukovali. Vy jste také měnil místa?
Dělaly se tam, pokud vím, nějaké fotky, ale to se mne netýkalo. Já jsem doposud nebyl zajímavá osoba. Já jsem seděl celou dobu na svém místě, vedle jednoho trenéra, který byl pak taky v karanténě. V první řadě. Hned za posádkou. Takže přede mnou neseděl nikdo a třeba Ondřej Perušič seděl někde tři až čtyři řady za mnou. A znovu říkám, kolem mne byli všichni negativní. Vzdálil jsem se několikrát jen na toaletu a jednou jsem nakoukl do kokpitu. Nikde jinde jsem neseděl kromě Novosibirsku na letišti vedle pana Exnera, taky negativní.
Myslíte, že sekvenováním se přijde na to, jestli to byl stejný původce?
To by měli udělat hned na začátku, ale já jsem se ptal doktora Satošiho v Tokiu, co to dělal, a oni ty vzorky nesekvenují.
Vy jste někdy v minulosti prodělal covid?
Ne, neprodělal, já ho nikdy neměl.
A co sportovci, mají vám to za zlé?
Podívejte se, já neporušil žádná pravidla.
Já vím, ale někomu se nedá třeba vysvětlit…
Ne, nevytušil jsem to. Byl jsem tam se všemi v blízkém kontaktu, my jsme se tam normálně bavili, dával jsem jim i nějaké prášky na spaní.
My jsme nic neporušili. My jsme neporušili žádná pravidla, žádné zadání, které bylo. A my tady máme ministerstvo zdravotnictví, jejich opatření soudy posoudili jako nezákonná a odvolali je. A proč na nás, specificky na mě útočí, když jsme dodržovali všechna zadaná pravidla? Je to politikum o vliv a peníze ve sportu.
A co ostatní, co už mají 10 dní karantény, taky jedou domů, nebo tam zůstanou?
Nausch už teď čeká jenom na manželku, až ji pustí ven, a poletí domů. Jeden další poletí dneska a Perušič tam zůstal. Je mi upřímně líto těch sportovců, kteří si nemohli splnit sen účastí na olympijských hrách, a mrzí mě to. Ale nestalo se to jenom v naší delegaci. Vemte si třeba Holanďany, kterých bylo na tom karenčním hotelu víc než nás. Je jasné, že ne každý stát to ukočíroval. Byli tam Američani, byl tam Němec. Asi jediné, co by možná byla sázka na jistotu, by byla karanténa před odletem. Jinak není nikde žádná jistota, zejména s tou poslední variantou delta, která se šíří extrémně rychle, a navíc, jak se ukazuje podle posledních výzkumů, šíří ji nakažení očkovaní i neočkovaní prakticky stejně.
Ještě mi řekněte, litujete, že jste na tu olympiádu jel?
Byla to obrovská zkušenost. Na jednu stranu jsem mohl ten čas využít líp, ale na druhou stranu je tohle taková zkušenost, že tohle zažít přímo a vidět ten cirkus a všechny ty následky a to odkrývání těch lidských charakterů, ponaučil jsem se zase něco o společnosti a o lidech, byl to takový očistec.
