Za viníka železničního neštěstí u Domažlic, kde si srážka mezinárodního rychlíku s osobním vlakem vyžádala zatím tři mrtvé a desítky zraněných, bude po ukončeném vyšetřování zřejmě označen strojvedoucí rychlíku, který nerespektoval spuštěné návěstidlo. Ministr dopravy Karel Havlíček (ANO) přispěchal s tímto vysvětlením už pár desítek minut po tragédii. Je to ale jen menší část pravdy – tragédie je především důsledkem toho, jak politici dlouhodobě zanedbávají rozvoj klíčové dopravní infrastruktury.
Úsek železnice, v němž se dnes vlaky srazily, leží na hlavním mezinárodním tahu Praha–Plzeň–Mnichov. Jedinou důležitější drážní trasou vedoucí z České republiky do Německa (a tudíž dále do západní Evropy) je trať z Prahy přes Děčín. Politici mají sice dlouhá léta plné pusy rostoucí důležitosti železniční dopravy, která je šetrnější k životnímu prostředí, pomáhá dostat z přetížených silnic kolony kamiónů atd. atd., přesto se ale z Plzně až několik desítek kilometrů za hranicí musí rychlíky, osobní vlaky i náklaďáky vyhýbat na jediné koleji. Je to stěží uvěřitelné, ale ano, na takto extrémně důležité trati je stále jednokolejka jako při jejím uvedení do provozu v roce 1861!
Negativních důsledků tohoto tristního stavu je spousta – samozřejmě je to výrazně omezená propustnost trati, kdy grafikon je limitovaný tím, že se spoje musí navzájem vyhýbat ve stanicích (kde jsou koleje alespoň dvě). S tím souvisí prodlužování jízdních dob a vzájemné přenášení zpoždění mezi vlaky. U mezinárodních spojů je to dále ještě složitější, protože s nimi lze v čase jen velmi obtížně hýbat kvůli hustému provozu v okolí Prahy a Mnichova. Zbytečně časté zastavování a opětovné rozjíždění vlakových souprav při křižování ve stanicích pro změnu významně zvyšují spotřebu lokomotiv, tedy jak energetickou náročnost, tak průměrné náklady na jeden kilometr. I to je důvodem, proč je taková trať neatraktivní pro nákladní dopravce, kteří navíc při častém čekání na upřednostňované osobní vlaky nemohou zaručit včasné doručení zboží.
A pak je tu samozřejmě bezpečnostní riziko. Když se na přeplněné trati musí všechny vlaky vyhýbat jen na jediné koleji, je riziko selhání strojvůdce nejen vyšší, ale jeho případné důsledky jsou logicky mnohem závažnější. Dnes bohužel byly fatální.
To všechno zodpovědní politici vědí. Nemohou to nevědět. O tom, že trať z Plzně potřebuje modernizaci, nejlépe v celém úseku přidání druhé koleje, se mluví už desítky let. Záměry, plány, studie proveditelnosti… postupně vznikají a zanikají. Ty poslední počítají s tím, že by velká část (ale stále ne celá) uvedené železniční trasy byla dvojkolejná do roku 2030. Kdo ale dokáže říct, jestli (a kolikrát) se momentálně platné projekty do té doby opět nezmění? O zkušenostech s dodržováním termínů podobných plánů (třeba jen při opravě dálnice D1) ani nemluvě.
Andrej Babiš ve své předvolební knize O čem sním, když náhodou spím v roce 2017 psal o záměru zajistit cestu vlakem z Prahy do Brna (zhruba 250 kilometrů) za 40 minut. Dodnes to trvá rychlíkem přes tři a půl hodiny. Z Plzně do Domažlic je to jen necelých 60 kilometrů a rychlík ji jede 48 minut. Pokud ovšem jeho cesta neskončí tragédií, jako se to stalo dnes – kvůli banální osudové chybě strojvedoucího, který za ni sám také zaplatil životem, a kvůli dlouhodobé osudové neschopnosti ministrů dopravy a vlád, jež nedokážou přiblížit dopravu v Česku alespoň na dohled 21. století.
