Je osm ráno a na nádraží v Černošicích u Prahy čeká padesátka cestujících. Jde asi o dvojnásobek běžného stavu v pracovní den. Vlaky na Prahu, které tu v ranní špičce mají zastavovat ve dvacetiminutovém intervalu, nabírají kvůli kombinaci výluk a prakticky každodenních mimořádností, jakými jsou stržená trakční vedení, požáry měníren a další nehody, zpoždění desítky minut.
Některé spoje jsou z hodiny na hodinu odřeknuty zcela. Lidé na černošickém nádraží se přitom nemají koho zeptat na aktuální stav zpoždění. Výpravčí už byli dávno nahrazeni technikou a na okénku pokladny visí pouze ručně psaný nápis „Zavřeno“. Vedle pokladny visí na zdi výlukový jízdní řád, psaný rovněž úhledným rukopisem. Proč si s ručním přepisováním dal neznámý autor práci, není příliš jasné. Vlaky na extrémně vytížené trati z Prahy do Berouna už od poloviny prázdnin nejezdí podle žádných řádů – normálních, výlukových či jiných. Otázka, proč za sklem pokladny nesedí paní v kostýmku a tmavomodrém šátku s logem Českých drah, má zřejmější odpověď.
Neudržitelný stav
Po dvou měsících, kdy mezi obyvateli Poberouní kolují zkazky o dvacetiminutové cestě do Prahy, běžně prodloužené na dvě hodiny, nechtějí asi České dráhy nechávat své zaměstnance v první linii tak říkajíc na pospas vlkům, pokud to není nezbytně nutné. Jsou to totiž právě muži a ženy za pokladnou, kteří od vytočených cestujících schytávají největší nálož vzteku. Situace na trati 171 mezi Berounem a Prahou byla v srpnu už tak vážná, že starosta Černošic Filip Kořínek (Věci černošické) adresoval ministru dopravy Havlíčkovi a Správě železnic otevřený dopis. „V regionu dolního Poberouní žije mnoho desítek tisíc obyvatel a vlak je pro ně jediným prostředkem hromadné dopravy při cestě za prací či studiem. Z jejich pohledu téměř žádný vlak nejel během srpna podle jízdního řádu, a to ani toho výlukového. Situace už jednoznačně přesáhla meze únosnosti a pokládám ji za neudržitelnou. Apeluji na Vás a žádám jménem obyvatel celého regionu, aby byla od 1. září 2020 dopravní obslužnost zajištěna v potřebné kapacitě a kvalitě,“ stálo v něm.
Kafkárna
Mezitím se ranní cestující na černošickém nádraží konečně dočkali. Červeno-modrý vlak CityElefant se objeví v zatáčce od Mokropes a s charakteristickým skřípěním brzd zapluje k perónu. Spoj, o němž se cestující dohadují, zda je to ten zpožděný z půl osmé, či dokonce až ten o hodinu opožděný ze sedmi ráno, je zcela plný. A to ještě nezačal školní rok. Kdo nemá lítačku či předem koupený lístek z trafiky a v zavřené pokladně jej neobsloužili, má solidní šanci, že až do cílové pražské stanice pojede zadarmo. Ani průvodčím se mezi nasupenou masu cestujících, kteří dorazí do práce o dobrou hodinu později, příliš nechce. Viděno optikou cestujícího údolím Berounky, připomíná nyní zkušenost s přepravou Českých drah něco mezi absurdní kafkárnou a výletem na albánský venkov.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
