Tejc chce snížit hranici trestní odpovědnosti, agresivitu dětí je ale nutné řešit komplexně
Vláda zvažuje snížení hranice trestní odpovědnosti dětí z patnácti na třináct let, a to zejména u nejzávažnějších trestných činů z důvodu rostoucí agresivity.
Samotná statistická data však dramatický nárůst celkové dětské kriminality nepotvrzují a odborníci varují, že brzké zapojení dětí do trestního systému může být kontraproduktivní.
Řešení problému vyžaduje spíše komplexní přístup zaměřený na prevenci, odbornou psychologickou péči a podporu rodinného prostředí než pouze samotnou represi.
Vláda chce snížit hranici trestní odpovědnosti z patnácti na třináct let. Důvodem má být rostoucí agresivita dětí a závažnost některých činů. Jenže samotná data o dětské kriminalitě tak dramatický obraz nenabízejí. Zatímco u některých trestných činů počty klesají, u jiných rostou. Místo jasné odpovědi tak zůstává otázka, zda další zpřísňování trestů skutečně vyřeší problém, který podle všeho začíná mnohem dříve – u prevence, rodinného prostředí a nedostatku odborné péče.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO) spolu s poslankyní Renatou Veseckou (Motoristé sobě) ve středu představil analýzu resortu právě o možnostech snížení trestné hranice odpovědnosti, o kterou se chce opírat při budoucím návrhu změny. Ostatně podobný návrh předložil Poslanecké sněmovně už v roce 2016, kdy byl předsedou ústavně-právního výboru za ČSSD. Poslanci ale změnu nepřijali.
V analýze byla představena i statistika násilných trestných činů, kterých se v předchozích letech děti dopustily. Například vraždy se loni dopustilo šest dětí, stejně jako předchozí rok, v roce 2023 jich bylo pět. Za loňský rok spáchalo těžké ublížení na zdraví 96 mladších patnácti let, v roce 2024 jich bylo 151. Tedy šlo o pokles, stejně jako v případech loupeže. Zvýšily se ale například počty případů vydírání či znásilnění.
| Trestný čin / Rok | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | 2025 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vraždy | 0 | 1 | 1 | 4 | 1 | 1 | 1 | 6 | 5 | 6 | 6 |
| Těžké ublížení na zdraví | 8 | 1 | 5 | 8 | 5 | 6 | 3 | 6 | 1 | 10 | 4 |
| Ublížení na zdraví | 108 | 124 | 104 | 115 | 111 | 100 | 115 | 105 | 148 | 151 | 96 |
| Loupež | 118 | 155 | 151 | 167 | 175 | 183 | 128 | 243 | 229 | 230 | 223 |
| Vydírání | 60 | 70 | 62 | 56 | 52 | 37 | 54 | 63 | 78 | 96 | 107 |
| Znásilnění | 21 | 22 | 23 | 22 | 29 | 32 | 35 | 55 | 35 | 43 | 48 |
„Z dostupných dat nevyplývá, že by dramaticky rostla kriminalita jako celek. Důvodů je více, třeba pro zvýšení hranice škody pro trestní stíhání majetkových činů z pěti tisíc na 10 tisíc. Značně se kriminalita přesouvá na internet a ne všechny formy se daří úspěšně vyšetřit a dohnat pachatele k odpovědnosti. Co bohužel roste, je agresivita a brutalita pachatelů mladších 15 let i starších. Vražd jsou jednotky ročně, ale přesto je to rostoucí trend. Za každým činem je oběť a ne jen jedna,“ přiblížil Tejc, proč chce změnu prosadit.
Tejc chce speciální ústavy
Děti mladší patnácti let nyní nemohou být trestně stíhány. Neznamená to ale, že by nemohly být jakkoli potrestané. V případech méně závažných deliktů o nich rozhoduje orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), který mimo jiné může nařídit dohled nad dítětem či omezení různých vlivů, včetně návštěv určitých míst nebo akcí. U závaznější kriminality pak soudy pro mládež mají možnost zařadit dítě do terapeutického či jiného výchovného programu, přikázat dohled probačního úředníka či nejpřísnější ochrannou výchovu. Ta probíhá v zařízeních, jako jsou diagnostické či výchovné ústavy, až do 18. roku dítěte.
K tomuto kroku loni soudy přistoupily ve 38 případech, ve třetině přistupují k napomenutí s výstrahou a další třetině případů k upuštění od uložení opatření. Soudcům nejspíše není příjemné příliš tvrdě trestat děti, které si často neuvědomují právní následky svých činů, případně je u nich možnost se polepšit.
Jak by tedy ideálně měl vypadat zákon, který chce koalice prosadit? Jsou dvě varianty. Tou první je plošné snížení hranice, tedy třinácti a čtrnáctiletí pachatelé by mohli být trestáni bez ohledu na to, jakou trestnou činnost provedli. Koalice se ale spíše kloní ke snížení hranice u nejzávažnějších trestných činů, kde hrozí i výjimečný trest. Tedy třeba právě u vraždy. Zároveň se také bude jednat o tom, zda zachovat poloviční tresty pro mladistvé. Nyní je jim možné uložit maximálně desetiletý trest odnětí svobody za obzvlášť závažné činy.
Jak to ale chtějí uvést do praxe? Přece jen se vězeňská služba dlouhodobě potýká s nedostatkem dozorců i přeplněností věznic.
Mladiství ve výkonu trestního opatření odnětí svobody navíc musí být ve speciálních odděleních, kde mají speciální režim, který se zaměřuje na stabilizaci psychiky, vzdělávání, smysluplné využívání volného času, převzetí odpovědnosti a přípravu na samostatnost po propuštění. Při něm nadále pokračují ve školní docházce a zároveň se jim věnují speciální pedagogové, vychovatelé i psychologové.
Je to ale vhodné prostředí pro třináctileté děti? Podle všeho si to ani Tejc nemyslí. „Měly by být v malých skupinách po pěti, maximálně deseti dětech v nějakém prostředí, menším areálu, co odpovídá výchovným ústavům. Nechci uvažovat o velkých oddílech pro 20 až 30 lidí. Byla by tam zvýšená bezpečnost a přísnější pravidla, třeba by neměly opustit ústav na víkendy. Zároveň by tam byla cílená psychologická péče,“ uvedl na dotaz Reflexu Tejc.
Nedostatky systémové pomoci
Zní to rozhodně podstatně lépe než rozšiřovat stávající oddělení pro mladistvé. Jenže je velká otázka, jak je to celé proveditelné. Budou to zařízení úplně nová, nebo jen rozšířená v těch stávajícíh? Protože už nyní diagnostické ústavy a další zařízení, která se o děti s problémy starají, varují, že nemají dostatečné kapacity. Zároveň se také potýkají s tím, že ve své péči mají děti z nevhodného prostředí, včetně násilných rodin, spolu se závislými na návykových látkách a delikventy. A všechny potřebují individualizovanou péči.
Zároveň je ale také potřeba se nezaměřovat pouze na následky, kterými rozhodně trestné činy jsou. Dlouhodobě je v České republice nedostatek dětských psychologů i psychiatrů, což se odráží na možnostech, které rodiče mají, pokud u svých potomků začnou pozorovat problémy.
Točíme se v kruhu toho, že by bylo nutné investovat více peněz do odborné pomoci pro děti, na což ostatně dlouhodobě upozorňuje i nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Bude toto koalice řešit? Kdo ví.
Ostatně i zmiňovaná analýza uvádí, že „neexistuje konsenzus, že snížení věkové hranice trestní odpovědnosti vede ke generální prevenci“. Odborníci naopak upozorňují, že snížení hranice nepovede ke kýženému výsledku, který si politici představují. Jana Hulmáková z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, která se tématu kriminality dětí dlouhodobě věnuje, už letos v březnu Reflexu sdělila, že brzké vtahování dětí do systému trestní justice má spíše kontraproduktivní účinky, a naopak také může zvyšovat pravděpodobnost recidivy či rozvoje kriminální kariéry.
Některé argumenty, které na setkání s novináři zazněly, byly mírně mimo. Vesecká například komentovala, že viděla video napadení čtyřletého chlapce ve školce dalšími dětmi a že to bere jako vážný problém. Snížení hranice trestní odpovědnosti se ale týká třináctiletých a čtrnáctiletých dětí. Nehledě na to, že v tomto případě je spíše nasnadě řešit, kdo měl nad dětmi v době incidentu dohled, proč natáčející nezasáhla a místo toho útok pozorovala. A opět: kde se v dětech agrese bere a jakou pomoc mají rodiče k dispozici.
Podle dat, která analýza představila, se kriminalita dětí drží buď na stavu posledních let, či klesá. Kontextuálně je také potřeba vnímat, že hlavní skok nastal v době covidových opatření, kdy se upřímně řečeno zvyšovala agresivita obecně napříč populací. Je potřeba dělat něco s narůstající agresivitou dětí? Nepochybně. Rozhodně existují děti, kterým není pomoci, a doživotní detence je jediná cesta. V samotné analýze je ale napsáno, že „delikventní děti pocházejí nezřídka z nepříznivých sociálních poměrů“. Tedy vzhledem k podmínkám, v nichž vyrůstají, kopírují chování svého okolí, včetně páchání protiprávní činnosti či užívání návykových látek.
„Významný podíl na kriminalitě dětí a mládeže mají děti umístěné ve výchovných ústavech a děti pocházející ze sociálně vyloučených lokalit, což poukazuje na potřebu systémových, nikoli výlučně represivních řešení,“ píše resort spravedlnosti v analýze. Hlavní problém tak leží v nedostatečných kapacitách systému, který by se měl zaměřovat především na prevenci, než vůbec k samotnému trestnému činu dojde. Rozhodně tu chybí meziresortní provázanost řešení této problematiky. Velká odpovědnost v tomto ohledu leží také na rodičích, kteří musí chování svých potomků všímat a řešit ho.
Vzhledem k tomu, jak dlouho se ale toto téma probírá,se očekávalo, že bude konečně představena konkrétní podoba návrhu včetně praktického zavedení. Novou legislativu má přitom resort představit až příští rok. Nehledě na to, že vše zatím působí jen jako snaha koalice uklidnit veřejnost, že se tématu věnuje. Takže uvidíme příští rok. Bylo by ale nutné, aby vláda problematiku začala řešit komplexně, ne jen snížit hranici trestní odpovědnosti a pak nechat systém, ať se s tím nějak sám popasuje.
