V květnu kvetly na Chalkidiki olivovníky naplno, všechno bylo jako vždycky několik týdnů pokryté mazlavým žlutým práškem. Stromy ale měly menší listy a tráva nebyla tak vysoká, jak po zimě bývá. Protože žádná pořádná zima nejen v Řecku, ale celkově ve Středomoří nebyla – což znamená, že napršelo podstatně méně než obvykle.
Zírala jsem do podzemní nádrže na dešťovou vodu za domem, kam ji ze střechy svádějí okapy. Byla plná víc než z poloviny. Obvykle když po zimě do domu v Řecku přijedu, vytéká z ní voda přepadem tenkým čůrkem, jak je přeplněná.
Hned druhý den po příjezdu ale přišla bouřka a lijavec, výjimečně s radostí jsem hleděla na provazy deště. Po půlhodině byl konec. Večer už byla cesta k pláži zase prašná.
Málo vody i včel
V červnu začalo pro změnu pršet. Častěji než je na začátek léta obvyklé. Neboť v létě tady téměř neprší, zato jednou dvakrát do měsíce dorazí silná bouře a s ní záplavový liják. Letos pršelo často, přesto – alespoň u nás na severu Řecka – v úhrnu na srážky nesmírně málo.
„No a protože furt poprchalo, tak se stalo, že včely nemohly stromy opylovat. A přestože furt poprchalo, bylo sucho,“ řekl mi v listopadu soused Jorgos, když jsem postávala na terasách mezi svými olivovníky a plody dozrávajících oliv mohla spočítat na prstech jedné ruky.
Taky neměl úrodu. Opírali jsme se o kamennou zídku terasy a mžourali do slunce. Nikdy dřív neměl na podzim tak málo práce, řekl mi. Jindy sklízel jak vlastní, tak pomáhal jiným za peníze posbírat úrodu a odvézt ji do lisoven, před kterými stávají touto dobou fronty aut a traktorů. Teď, vidělas? Zapálil si cigaretu – žádné fronty u lisoven, žádné hlasy a údery dřeva o dřevo se z okolních sadů nenesou.
V létě, jehož většinu jsem tady strávila, jsem si toho, že nebude téměř žádná úroda oliv, nevšimla. Sledovala jsem posmutněle menší plody citroníků, pomerančovníků a fíkovníků. Každý večer jsem tyhle ovocné stromky, z nichž většinu jsem sama zasadila, zalévala spolu s květinami.
Středomoří v plamenech
Bylo sucho, ale voda do vodovodního řádu tekla.
Bylo sucho a vedro, protože bylo léto.
Bylo sucho, vedro, začal foukat prudký horký vítr a kolem dokola se rozhořely požáry. Hořelo všude, nejen u nás na severu, ale hlavně na jihu Řecka. Hořelo celé Středomoří.
Můžete namítnout, že tam přece hoří každé léto. Ano, ale… ne. Hoří jinak a hoří méně. Mám dům v Řecku už deset let a byť jsem pořád jen „náplava“, už i já poznám, že se děje něco nedobrého. Nejen proto, že v moři je čím dál méně ryb a života, zato víc malinkatých kousků plastů. Nejen proto, že úroda ovoce i zeleniny vypadá jinak. Nejen proto, že je během léta Středomoří ve smrtících plamenech.
V těch žhavých letních dnech, kdy jsem se neodvažovala vzdálit od domu na víc než několik kilometrů a maximálně na hodinu, pro případ, že by vznikl požár v mém nejbližším okolí, jež tvoří olivovníky a mezi nimi vysoká suchá tráva a keře, v těch dnech, kdy horký vzduch znemožňoval ptákům létat a jediní, kdo se nad to dokázal povznést, byli orli nahoře nad skalami za domem, v těch dnech jsem kolem domu a zahrady rozmístila několik nádob s vodou a neustále je doplňovala. Chodili pít nejen potulní psi a kočky, ale i želvy, ještěrky, ptáci, dokonce hadi. A někdy se u nádoby sešli spolu a jen pili, neútočili na sebe, nepředstavovali si ohrožení. Nejprve mi to přišlo až magické – taková moje malá záchranná archa. Vzápětí mi z toho, co to skutečně znamená, začalo být smutno.
Není co sklízet
Staré olivovníkové háje kousek od mého domu lehly popelem. Jako ostatní v okolí jsem hlídala náznak jakéhokoliv kouře. Na to, co se děje pod šedozelenými lístky olivovníků, mě myslet nenapadlo. A i kdyby snad ano, ničemu bych nepomohla.
Na konci října jsem přijela do svého řeckého domu znovu. Po návratu z neustále Ruskem ostřelovaného Charkova jsem si lehla po dlouhé době bez obav z raket na pláž na slunce a jen tak hleděla na moře, pak se ponořila pod hladinu a konečně potkávala hejna rybek, jež mi v létě tak chyběla.
Ležela jsem na písku, seděla na terase pod olivovníky a bylo ticho. Nikde nikdo, na konec října a začátek listopadu divné ticho. Protože tou dobou je nejen tady, ale v celém Středomoří hlavní sezóna oliv. Sklízejí se a lisuje se olej. Já jsem neměla co lisovat, moje stromy měly možná tak desetinovou úrodu. Kamarádka Gisela, od níž jsem v takových případech brala její olej, taky neměla olej ani pro sebe. Téměř nikdo nesklízel. Nebylo příliš co.
„Celé Řecko je bez oliv. Španělsko a Itálie jakbysmet. Odhaduju to na ani ne polovinu toho, co máme, když je slabý rok,“ řekl mi starousedlík Christos, jehož rodina kromě toho, že tady v tom našem venkovském zapadlém koutu Řecka provozuje stavebniny, také obhospodařuje rozsáhlé olivové háje. Oni zkrátka vždycky olej mají.
Olej nad zlato
Mají nějaký i letos. Za téměř dvojnásobnou cenu.
„Ale takhle levně je jen pro tebe, jsi kamarádka, nikomu to neříkej,“ pověděla mi Christosova máma Anna, když mi její syn skládal kanystry s olivovým olejem do auta.
Považovala jsem to za vtip. Levně?
Tak jsem se v pátek na trhu poptala svých známých farmářů, kteří tam jezdí prodávat své výpěstky. Potvrdili mi to. V supermarketu jsem výjimečně zašla mezi regály s olejem, kam už léta nechodím, protože mám buď svůj, nebo od Gisely. Bylo to tak; zatímco ještě loni stála plechovka 23 eur, teď na nich byla cenovka 45 a víc.
„Na jaře to bude minimálně 55 eur,“ řekl mi Christos.
Sedla jsem si do kavárny a otevřela noviny – i mezinárodní tisk psal o tom, že olivového oleje je tak málo, že nejen podražil o sto procent, ale dokonce se krade – na loupeže barelů extra panenského olivového oleje se začaly hlavně ve Španělsku specializovat celé gangy.
Španělsko je největším světovým producentem a vývozcem olivového oleje. Letošní úroda byla oficiálně podle údajů společnosti Mintec, jež se zabývá monitorováním trhu s komoditami, nižší o padesát procent.
Důvodem bylo sucho, vedro, požáry… Španělé naměřili třetí nejteplejší léto v historii země. Podobně je na tom letos i Řecko, jež je druhým největším producentem olivového oleje, a Itálie, která drží třetí příčku. Většina odborníků se shodla na tom, že hlavním viníkem je globální změna klimatu. I proto předpovídají, že následující roky bude hůř. A nejen kvůli cenám oleje, který možná bude brzy nad zlato.
