Nedávné referendum v jihoamerické Venezuele bylo málo vídaným momentem v současných mezinárodních vztazích. Venezuelský prezident Maduro totiž ve své zemi prosadil lidové hlasování, v jehož rámci venezuelští voliči v zásadě rozhodovali o tom, zda chtějí „zabrat“ většinu území sousedního samostatného státu Guyana.
Starý spor
Venezuelský krajně levicový režim se totiž rozhodl oživit více než sto let starý hraniční spor se sousedním státem. Vznik konfliktu se datuje ještě do časů, kdy oba současné státy patřily pod koloniální mocnosti. Venezuela patřila ke Španělsku, které bylo v Latinské Americe dříve než Britové. Ti na severu Jižní Ameriky obsadili území dnešní Guyany a připojili k němu i území, které do té doby za své považovali právě Španělé. Když se Venezuela osamostatnila, chtěla území zpět.
Obrátila se proto tehdy na Spojené státy, aby zprostředkovaly mezinárodní řešení situace, protože se sousední Velkou Británií neudržovala diplomatické styky. Arbitrážní komise složená z Američanů, Britů a zástupce Ruska v tzv. pařížské arbitráži rozhodla, že území kolem řeky Esequibo, kterému se říká Guayana Esequiba, zůstane v rámci britské koloniální říše.
Podpora rebelů
Venezuela se s verdiktem nikdy nesmířila. Když se Guyana v roce 1966 osamostatnila od Velké Británie, zkoušeli Venezuelané změnu hranic nejprve diplomaticky přes OSN, ale dosáhli jen příslibu, že se vše později bude řešit. Když změna ani takto nevyšla, podpořila Venezuela skupinu farmářů a dobrodruhů, kteří na sporném území vyvolali rebelii s cílem jeho připojení k Venezuele.
Část farmářů se totiž bála pozemkové reformy za tehdejší levicové guyanské vlády. Guyana ale hrstku separatistů rychle potlačila, takže si udržela své původní hranice. Pro Guyanu byl tenhle spor od počátku bojem o život nového státu, protože venezuelské nároky by novému státu vzaly celé dvě třetiny území.
Mluvící vlajka
Venezuela se alespoň svému novému sousedovi pomstila a dlouho blokovala jeho členství v Organizaci amerických států (OAS), jehož členem jsou všechny samostatné země na americkém kontinentu. Guyana se i proto jako anglickojazyčná země orientovala spíše na ostatní bývalé britské kolonie v Karibském moři, s nimiž je dokonce členem Karibského společenství (CARICOM), které dokonce sídlí v guyanské metropoli Georgetown.
Venezuela si nárok nadále čas od času připomínala, a to jak za dob, kdy byla ještě běžně fungující zemí profitující z vývozu ropy, tak po nástupu socialistického a autoritářského režimu Hugo Cháveze, který v zemi funguje dodnes, i když už pod novým prezidentem. Ještě Hugo Chávez například v roce 2006 prosadil doplnění osmé hvězdičky do venezuelské vlajky, aby tato symbolizovala osmou historickou provincii Guyana a potvrdila tím venezuelský nárok na území v dnešní Guyanské republice.
Referendum o sousedech
Chávezův nástupce Maduro, jehož režim se nadále nejvíce „kamarádí“ s Ruskem, Kubou a Íránem, položil teď v referendu Venezuelanům pět otázek. Voliči měli rozhodnout, zda souhlasí s odmítnutím staré pařížské arbitráže a ženevské dohody o řešení sporu, či chtějí odmítnout jurisdikci Mezinárodního soudního dvora v celém sporu. Poslední dvě otázky potom chtěly zakázat Guyaně využívat nerostné zdroje v moři u jejího pobřeží a hlavně schválit, že Venezuela vytvoří nový federální stát Guayana Esequiba a jeho obyvatelům přidělí venezuelské občanství. Právě tenhle návrh je největším ohrožením guyanské suverenity a může vést až k ozbrojenému sporu, kdyby Venezuela chtěla území svého nového dílčího státu i reálně kontrolovat.
V referendu všech pět otázek prošlo s impozantní podporou 99,89 % hlasujících. Zádrhelem pro referendum ale byla vyžadovaná padesátiprocentní účast. Ta podle oficiálních údajů nakonec i přes komentáře členů volebních komisí, že moc voličů nechodilo, dosáhla na 51 procent.
Kampaň nebo válka
Bezprostředně po referendu se většina pozorovatelů shodovala, že venezuelský prezident Maduro chtěl hlasováním jen nahnat nacionalistické body před blížícími se prezidentskými volbami a ekonomicky strádající zemi předestřít plán na získání území, kde jsou velká naleziště ropy.
Jenže teď jeho vláda vyhlásila, že urychleně schválí zákon o vytvoření nového federálního státu, což opět zvyšuje napětí. Guyaně už začínají vojensky pomáhat Spojené státy, takže válka asi bezprostředně na spadnutí není, i když ekonomicky zruinovaný venezuelský režim už několikrát dokázal, že je schopný sáhnout i po zoufalých řešeních. V Latinské Americe ostatně už několik válečných konfliktů v minulosti vypuklo, když se některá z diktatur zkoušela zachránit ve špatné ekonomické a politické situaci.
