Martin Bartkovský: Make Sudety great again! Babiš, Rajchl i Okamura ale prosperující příhraničí nechtějí
Za svou novinářskou kariéru jsem zažil leccos. Ale aby kompletní českou neonárodoveckou scénu pobouřilo moje tričko, které mám několik let a které nosím poměrně pravidelně, to tedy opravdu ne. Jedná se o jednoduchý černý kus textilu s bílým nápisem MAKE SUDETY GREAT AGAIN. Pohoršoval se nad ním vládní poslanec i vlivná česká politická neziskovka. O co šlo a proč budí takové vášně?
Přiznám se hned v úvodu. Nápis není můj nápad, ale oficiální merch stejnojmenného alba, které vydal Robin Zoot. Rapper z Ústí nad Labem, který je součástí labelu Milion+. Zejména jeho skladba Sudety, česká Floriiida ve mně coby rodákovi z Děčína hodně rezonovala. Jednoduše proto, že v ní poukazuje na všechny strukturální nedostatky našeho rodného kraje. I na to, co všechno musí lidé zde narození překonat, aby se z tohoto prostředí vymanili. Proto to tričko nosím. Aby mně i mému okolí připomínalo, že Sudety, v tomto případě konkrétně severní Čechy, jsou krajem, který si zaslouží pozornost politiků.
A to se povedlo. Do hledáčku se nápis dostal Jindřichu Rajchlovi poté, co jsem v tričku 4. května 2026 natočil celou epizodu našeho podcastu Padni komu padni (jako tedy i několikrát v minulosti) a označil v něm Petra Macinku za malého českého nácka, protože své názorové odpůrce označil za méněcenné lidi. Můj výrok mimochodem stále platí, protože Macinka se nejenže neomluvil, ale avizoval, že ještě přitvrdí.
Jeho vládní kolega Rajchl mi k videu s tričkem napsal: „A cenu pro největšího kolaboranta roku získává Martin Bartkovský, šéfredaktor plátku Reflex. Rád bych tomuto morálně zaostalému jedinci připomněl, že díky řádění nacistů ze Sudetoněmecké strany Konrada Henleina bylo v roce 1938 ze svých domovů vyhnáno zhruba 150 000 Čechů a Moravanů, přičemž desítky z nich zemřely již při tomto odsunu a desetitisíce později za druhé světové války. Něco tak odporného si může dát na tričko jen naprosté prase.“
Od autora Ruskem inspirovaného zákona proti „zahraničním agentům“ slova o kolaborantech nebolí. Stejně jako nálepkování nacismem. Sám Rajchl totiž podporuje vládu, jejíž ministr spolu se zmocněncem nacistickou rétoriku opakují. Do Parlamentu dostalo Rajchla hnutí SPD, které je v Europarlamentu v jedné frakci s AfD. Stranou, jež často a hlasitě volá po zrušení Benešových dekretů a s neonacismem má řada jejích členů také poměrně komplikovanou minulost. Ke zmínce o praseti snad jen to, že zde se zřejmě projektují nevyřešená traumata z Rajchlovy minulosti, kdy údajně působil jako herec pro jistou německou produkci.
Nebyl ale sám. S kritikou přispěchala i Společnost pro obranu svobody slova: „Ostudnější je jeho tričko. Vzít toto šéfredaktor na sebe v Polsku, už ve funkci není. Takto by si soukromý majitel média ničit pověst nenechal. Pikantní je, že tyto kreatury mají tu drzost nazývat své oponenty kolaboranty s cizí mocí.“ Když pomineme fakt, že v Polsku se termín Sudety běžně používá, je úsměvné, jak chce společnost pro OBRANU SVOBODY SLOVA zakazovat druhým nošení triček.
Nejednalo se o izolované útoky. Je to součást války, kterou vláda Andreje Babiše pod osobním dohledem premiéra vede proti novinářům, kteří jim nejdou na ruku. Vzhledem k blížícímu se sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, tedy lidí, kteří se nároků zřekli (na rozdíl od německé AfD či rakouské FPÖ, s nimiž zase kamarádí v EU hnutí ANO), jsou útoky obohaceny hraním na národnostní strunu. A rozdmýchávání desítky let starých sporů navzdory tomu, že v Berndu Posseltovi má Česko mimořádného přítele na německé straně. Ten důvod je mnohem prostší.
Lidé jako já či Robin Zoot a mnoho a mnoho dalších máme Sudety autenticky rádi a odmítáme se smířit s tím, že to je pruh zanedbané země. K odpovědnosti voláme všechny lidi z veřejné sféry, politiky pak především. Dekády totiž slouží náš rodný kraj jako zdroj hlasů získaných laciným populismem. Politici napříč stranami kašlou na místní i na jejich problémy. Řešení jsou totiž složitá, nepopulární, a hlavně drahá. Slibovat vzdušné zámky je pro populisty v těchto krajích snazší. V krizi se lidé o politiku nezajímají, není jejich prioritou.
S prosperitou roste náročnost voličů a to si Babiš, Rajchl i Okamura moc dobře uvědomují. Jsou to lidé, kteří nechtějí „Udělat Sudety znovu skvělé“. Já ale ano. A proto o tom nikdy mluvit nepřestanu. Laciné nálepky kolaboranta na mě nefungují. Ten termín budeme v severních Čechách dál používat a dál peskovat politiky za to, že toho pro tyhle oblasti nedělají dost. Je rok 2026. Náš nepřítel je v Rusku, ne v Německu. Pokud se opravdu máme dívat na Západ a hledat tam lidi, kteří ohrožují české zájmy, pak to jsou extremisté z AfD, nikoli Bernd Posselt a landsmanšaft. Z jejich pokory a snahy o smíření by si čeští politici mohli vzít příklad. Aspoň jednou.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
