Je poslední sobota v září a po obědě Michal Kačerik nabádá svoje jedenáctiletá dvojčata, aby se šla obléknout. Malé slečny vymění domácí oblečení za slavnostní puntíkaté šaty, zatímco jejich otec se převlékne do tmavě modré košile a kalhot od saka. Vypadají, že jdou na svatbu. Místo toho ale zamíří k budově bratislavské základní školy Majerníkova. Tam se dnes třídy proměnily ve volební místnosti. “Je to pro nás velká událost, takže jsme se také na to patřičně oblékli. Dnes se rozhoduje o budoucím směřování naší země,” říká cestou Kačerik, který vyučuje právo na univerzitě J. A. Komenského. Jeho manželka je pediatrička a volit byla už v sedm hodin ráno, kdy se volební místnosti otevřely. “Ještě stále nevím, komu to hodím, rozhoduji se mezi dvěma stranami, obě jsou proevropské,” přiznává těsně před školou Kačerik. Voličů, kteří se rozhodují až na poslední chvíli, je v těchto volbách překvapivě hodně.
Strach z odklonu k Rusku
Kačerik patří ke slovenské střední třídě, která většinou volí strany, které chtějí udržet prozápadní směr země.
“Bojíme se, že se Slovensko může odklonit směrem k Rusku, myslím, že je to reálné. Mnoho stran tuto rétoriku tlačí, včetně Ficova Smeru. Zároveň zde vzbuzují protiukrajinské nálady,” říká Kačerik a přiznává, že s manželkou doma diskutovali už i možný odchod ze země, pokud se Slovensko opravdu odkloní od západu k Rusku.
“Je to určitě jedna z alternativ, pokud by to šlo velmi zle, odešli bychom. Takto přemýšlí víc lidí a mnozí si nechali udělat nové pasy. I my jsme nechali udělat pasy pro děti. Mám kamaráda, který raději bude dělat číšníka ve Švýcarsku než docenta práva v proruském Slovensku,” povzdechne si Kačerik a s dcerami za ruku se vydávají zpět domů k jednomu z paneláků na bratislavském sídlišti Dlhé diely.
Oběma směry proudí nekonečné davy voličů, mnozí, stejně jako Kačerikovi slavnostně oblečeni. Volit často přicházejí celé rodiny a se známými v hloučcích diskutují před školou. “Pro nás jsou tyhle volby opravdu hrozně důležité. Chceme už konec hádek. Už toho bylo dost,” říká mladá maminka dvou dětí, které se rozutekly po moderním dětském hřišti.
Kdo mi zvýší důchod, toho volím
Jenže ne každý je mladý, vzdělaný, schopný a zdravý. Většinu lidí více než válka na Ukrajině zajímají ceny potravin a výše mezd a důchodů. To lze na vlastní oči pozorovat na největším bratislavském tržišti Miletička. Každou sobotu sem přijíždějí lidé z okolí a prodávají zde svoje domácí produkty. Většina prodejců je v důchodovém věku a snaží se přivydělat pár eur prodejem bylinek, hub, kompotů, koláčů, borůvek, švestek či doma upečených pirohů. Uprostřed obrovského tržiště, kde to dnes v sobotu dopoledne hučí jako v úle, má svůj stánek Štefan Eskudt. Na sobě má šedé staré sako a na hlavě čepici, kterou známe už jen z filmů pro pamětníky. Je mu 86 let.
„Jsem z Nových Zámků a jezdím sem každou sobotu. Můj důchod je něco přes 400 eur a to je opravdu málo,” říká Eskudt. Na dřevěném stole má pytle čerstvého špenátu za 3 eura, svazek koriandru za euro, spoustu sušených bylinek nebo zavařené maliny za 2 eura.“ Jezdím sem každou sobotu vlakem. Vše si sám doma pěstuju a vyrábím. Volit jsem byl a rozhodoval jsem se podle toho, kdo slibuje zvýšení důchodů, takže pro mě to bylo jasné – Igor Matovič a jeho strana Olano a priatelia. Za jeho vlády se nám důchody zvedly,” říká důchodce, zatímco mladé Ukrajince podává svazek petrželové natě.
Prodejkyně vedle, která nabízí fíky ze zahrádky, už ale nevěří nikomu. „Zdravotní péče je u nás strašná a drahá, důchody malé, pracovala jsem 40 let a mám 400 eur. Nikomu nevěřím a volit nepůjdu. Jen moje dcera se to nesmí dozvědět, byla by na mě naštvaná,” říká. Kousek dál na lavičce sedí starší manželský pár. “Vybrali jsme si hned, 25 stran stačí. Jediný, co si přejeme, je klid a pokoj. Už jsme ze všeho unavení,” říká Juraj.
Ne každý prodejce zde má na to, aby si platil pronájem stánku. Mnohé ženy mají na ubruse na zemi před sebou rozloženy hromádky hřibů, dýně, švestky a další sezónní ovoce a zeleninu. Za pár centů či eur zde sedí celý den, aby si trochu přilepšily.
„Nemáte nějaké oblečení," ptá se mě žena, která na konci ulice přehrabuje odpad v kontejneru.
Ne každý důchodce má ale tak nízkou penzi, aby podle toho musel volit. U stánku na konci tržiště je už teď dopoledne plno do posledního místa. Posedávají zde starší muži a popíjejí pivo, víno, burčák i kořalku. Jejich hlavním tématem jsou dnes volby. U stolu v rohu sedí muž s bílými vousy v čisté moderní mikině a vypráví si s kamarádem ve fotbalovém dresu. Před sebou po skleničce vína. “Můj důchod je 530 eur, takže jsem bohatý důchodce, ale většina je na hranici chudoby. Pracoval jsem jako inženýr a jsem bývalý cyklista. Pro mě je jediný kandidát Peter Pellegrini, kterého Putin označil za největšího slovenského politika. Ostatní se stále jen hádají, jsou to klauni,” říká Rudolf Albert. Po chvíli přiznává, že když kdysi přišel o práci, spadl na dno a žil na ulici. Nyní žije v sociálním bytě, stejně jako jeho kamarád. Podle odhadů je nyní v Bratislavě přes 5000 bezdomovců.
Ani náboj Ukrajině
Mezi hlavní témata, která rezonovala těmito parlamentními volbami, patří migrace, válka na Ukrajině, ceny potravin, výše důchodů a LGBT. Na většině předvolebních billboardů tak visí hesla jako Ani náboj na Ukrajinu. Zastavíme zdražování. Zastavíme liberalismus. Zvýšíme důchody. Zastavíme migraci. Stop gender ideologie.
„V letošních volbách nebyla ani žádná velká témata, spíš emocionální hecovačky, které často otevřel Robert Fico, jako migrace, kritika kulturně etnických otázek, antikampaň proti Progresivnímu Slovensku či jiné konkurenci. Ale že by zde byla silná témata jako zdravotnictví nebo školství, to tu nebylo. Ani ekologická témata zde nerezonují,” doplňuje redaktor deníku Postoj Jozef Majchrák.
Mnozí Slováci se obávali, že by se do parlamentu mohla dostat i strana Republika, která je označována za fašistickou. “Jsou to fašisté v bílých košilích a kravatách. Fašisté typu Kotleby už nejsou moderní. Toto jsou bývalí členové Kotlebovy LSNS, kteří už nenosí uniformy, jsou to ale extremisté. U nás se označením fašista označuje už kdekdo,” říká v jednom z barů čtyřicátník Miroslav, který zde čeká na výsledky voleb. Jeho kamarád David je rozhodnutý odejít ze Slovenska pryč, pokud země půjde proruským směrem.
„Je mi 27 let, jako barman se uživím všude. Uvidím, jak se bude situace vyvíjet, a případně odejdu do Austrálie. Ta je otevřená imigrantům. Takto přemýšlí celkem dost mladých lidí. Tyhle volby považuji za jedny z nejdůležitějších, ale stále chci věřit ve Slovensko. Mnohé strany mají za sebou skandály, jiné jsou zase jako nepopsaný list papíru. Přál bych si, abychom nešli pravicovým směrem. My mladí smýšlíme spíš prozápadně a demokraticky,” uzavírá mladý muž.
Mnozí analytici ale předpokládají, že velká emigrace ze Slovenska nehrozí. „Některé nevládky na tom postavili svoji kampaň a snažily se vyburcovat lidi, aby šli volit. Myslím, ale žádná emigrační vlna ve skutečnosti nebude,” říká Majchrak.
Choďte všichni do pí...
V době, kdy Slovensko volí, probíhá v Bratislavě i takzvaná Bílá noc. Ve městě je spousta akcí a koncertů. Na jednom z nich pod Starým mostem hraje kapela Stopové prvky asfaltu. Její frontman Michal Kinik prokládá každou písničku komentováním politických stran a voleb. “Zdravíme všechny bílé muže, kteří se snaží dostat do parlamentu a ovládnout naši zemi,” naráží na radikální strany „bílých límečků”. „Máme toho dost, jak všichni ojebáváte naši zemi a hádáte se mezi sebou. Choďte všichni do pí…”
Volby vyhrál Smer Roberta Fica, a pokud se mu podaří sestavit vládu a bude premiérem, očekávají analytici, že by se mohl začít chovat jako Viktor Orbán v sousedním Maďarsku. “Myslím si, že se pokusí omezit vliv a práci veřejnoprávních médií, změnit volební zákon, ovládnout některé instituce. Určitě by se změnila ale naše zahraniční politika směrem k Ukrajině a Slovensko by ji už vojensky nepodporovalo. Fico bude skeptický i k sankcím a bude zpochybňovat vojenskou pomoc,” vysvětluje Jozef Majchrák z deníku Postoj. Podle něj se ale Slovensko nemusí obávat fašizace ani odklonu od Západu. “Ať bude vláda jakákoliv, zůstaneme v EU i NATO. V tomto nebude změna nijak dramatická i v čele s Ficem. Fašizace bylo spíš takové strašení, které mělo lidi vyburcovat, aby šli k volbám,” říká Majchrák. Jeho slova potvrzuje i fakt, že strana Republika se do parlamentu nedostala, protože dostali jen 4,8 procent. Nejvíc hlasů měli ve středním Slovensku v chudších oblastech. Platy se zde běžně pohybují kolem 800 eur. Hluboko pod potřebnými 5 procenty zůstala i Ludová strana naše Slovensko Mariana Kotleby. Skončila s 0,8 procenty.
Nečekaným neúspěchem skončil i bizarní politický projekt Sme rodina Borise Kollára. Ten je známý tím, že má 13 dětí s 10 ženami. Tento zvláštní projekt ale u voličů tentokrát propadl. Krátce před volbami byl Kollár obviněn z domácího násilí a sexuálního obtěžování.
Skutečný vítěz Pellegrini
Vítězství SMERu Roberta Fica není překvapením, i když předvolební průzkumy mu dávaly o pět procent méně.
„Fico je talentovaný politik a dokázal využít covidovou pandemii a energetickou krizi a pod svoje křídla dostal nespokojené lidi – ty, kteří byli proti očkování, lidi, kteří jsou proti vojenské pomoci Ukrajině. A u nás je velká skupina proruských lidí. I ty oslovil. Jeho voliči jsou ale stále mladší lidé s radikálnějšími názory, jsou antisystémoví a proruští a často podléhají různým konspiračním teoriím,” vysvětluje Majchrak.
Právě proruské postoje Roberta Fica mnohé voliče děsí, jiným je to jedno. Zajímají je praktičtější otázky.
„Jediný, co mě zajímá je, aby byly vyšší platy a dostupnější hypotéky. Abych měl možnost přivést dítě na tento svět. Také je pro mě důležité, aby bylo lepší zdravotnictví. Vůbec nechápu, že je tématem válka. Přijde mi to směšné. Přece žijeme ve 21. století a válka nemá existovat. Musíme to řešit diplomaticky. Odchod ze Slovenska bych vůbec nezvažoval, proč bych měl kvůli politikům měnit svůj život?” ptá se 25letý Michal, který sedí na Starém mostě s partou pankáčů a popíjí rum.
Skutečným vítězem voleb je ale strana Hlas-SD Petera Pellegriniho. Ten se přitom odštěpil ze své domovské partaje Ficova Smeru teprve před třemi roky a založil konkurenční stranu. Na jeho rozhodnutí závisí, zda se Ficovi podaří sestavit vládu. Lze tedy předpokládat, že si pro vstup do koalice s Ficem bude moct klást tvrdé podmínky. Není tak vyloučeno ani to, že by mohl být novým premiérem právě on.
A to by nakonec mohlo být největším překvapením těchto slovenských voleb.
