Slovensko šlo včera spát s tím, že volby podle exit pollů vyhrálo antificovské, levicově liberální Progresivní Slovensko a že bude moci sestavit jemu blízkou vládu. Ráno se ovšem naši východní sousedi probudili s úplně opačným výsledkem. Reálný výsledek přinesl vítězství a triumfální comeback Robertu Ficovi a jeho straně Smer. Tady je několik důvodů, proč Robert Fico, který byl před třemi lety politicky na kolenou, nyní slaví a může se reálně těšit na čtvrté premiérství.
Pokračování 2 / 6
1. Fico byl větší „sněhovou koulí“
Robert Fico vyhrál hlavně proto, že on a jeho politika mnohem více souzněli s názory celého jejich politického tábora. Fico je přijatelný nejenom pro vlastní voliče, ale také pro nacionalisty a krajní pravici. Díky tomu z ficovského politického tábora získal větší podíl hlasů než jeho hlavní konkurent liberál Šimečka z toho svého. Ten se logicky potýkal s tím, že měl jako v zásadě levicový a progresivní liberál určitý strop, který nemohl přesáhnout, protože pro konzervativní část antificovského tábora byly některé jeho názory, a hlavně postoje jeho spolustraníků nepřijatelné. Šimečka se snažil být v otázkách jako je LGBT umírněný, ale stejně byl jeho tábor méně jednotný než široká ficovská fronta. Smer byl proto pro svoje lidi větší „sněhovou koulí“ na hlasy než Progresivní Slovensko.
Pokračování 3 / 6
2. Pomohla válka na Ukrajině
Volební úspěch Fica a jeho spojenců vyplývá také z toho, že tato část spektra koreluje s většinou slovenské společnosti v postojích vůči válce na Ukrajině. Těžko se dalo čekat, že většina společnosti, která viní z války na Ukrajině Západ, zvolí do parlamentu proukrajinskou většinu. I proto je závěrečné skóre 48,4 % pro strany ficovského světa (Směr, Hlas, SNS, Republika, kotlebovci) a „jen“ 42,92 % pro antificovský tábor (Progresivní Slovensko, OĽANO, KDH, SaS, Demokrati a Modří-Most). Mimo tábory už zůstali jen „obojetní“ Maďaři z Aliance (4,38 %), zdecimovaná Kollárova Sme rodina (2,21 %) a různé pidistraničky.
Pokračování 4 / 6
3. Šimečka není Matovič
Fico a spol. se navíc dokázali opevnit ve svých venkovských baštách a nepustit do nich Progresivní Slovensko. Tady se ukázalo, že Šimečka nebyl a není obdobou Matoviče v roce 2020. Excentrickému vůdci hnutí OĽANO se totiž před třemi lety povedlo říznout i do venkovských voličů a odebrat Smeru část jeho tradičních bašt. Volební mapa, která ukazuje, že Progresivní Slovensko letos vyhrálo jen v Bratislavě, v jejím okolí (Pezinok, Senec), v Košicích a v okrese Skalica na česko-slovenském pomezí, potvrzuje, jak se Šimečkova strana nedostala daleko za hranice své politické bubliny.
Pokračování 5 / 6
4. Smer vyluxoval kotlebovce
Ficovi se také vyplatil jeho radikalismus. Expremiér totiž nezopakoval svou chybu z roku 2016, kdy vytáhl migrační kartu, ale nebyl v ní úplně „brutální“, takže vedle něj vyrostla extrémní strana kotlebovců. Fico nyní s podporou dezinformační scény nasadil takový kalibr populismu a tvrdost v rétorice, že dokázal sebrat spoustu hlasů oběma verzím kotlebovců (ĽSNS i hnutí Republika). Ulehčil si tím budoucí koaliční vyjednávání, protože nebude muset řešit nepřijatelnost Republiky pro některé partnery (hlavně Hlas) a navíc vytvořil prostor pro relativně dobrý výsledek spřáteleného a umírněnějšího Hlasu Petera Pellegriniho.
Pokračování 6 / 6
5. Nesjednocená pravice na troskách chaosu
Nelze ale opomenout ani stav, v němž se po posledních třech letech nacházela slovenská pravice. Chaos, který vytvořila dvojice Matovič – Sulík, musel mít na volební výsledek vliv. Je vlastně zázrak, že se obě jejich strany (OĽANO a SaS) nakonec celkem pohodlně dostaly do parlamentu. Vděčí za to nejenom dobré kampani, ale hlavně nedostatku alternativ a strašáku Ficovi. Zároveň ale i oni mají pod Ficovým vítězstvím ještě jeden výrazný podpis. Jejich neschopnost dohodnout se, stejně jako u několika dalších pravicových lídrů (Heger, Dzurinda), totiž vedla k tomu, že propadla neficovskému táboru vice než tři procenta hlasů. Kdyby se hlavně Hegerovy Demokraty povedlo s někým spojit do koalice nebo by tenhle subjekt před volbami odstoupil, mohl antificovský tábor získat o přibližně 4 mandáty víc a dosáhnout celkem na 75 až 76 křesel. Pak by se dnes Robert Fico neradoval z relativně jednoduché cesty do premiérské funkce.
